Ten se na severu Čech připravoval šest let, než odešel do amerického týmu a stal se mistrem světa a olympijským vítězem. O tomto víkendu se v Novém Městě na Moravě koná Světový pohár horských kol.
Váš tým se po minulé sezoně přejmenoval. Proč?
Původně jsem chtěl po olympiádě v Londýně s touto činností skončit, věnovat se své firmě a osobnímu životu. Na druhou stranu mám ale rád Honzu Škarnitzla a řekl jsem si, že když jsem Jardovi Kulhavému pomáhal šest let, pomůžu i jemu. Ale měl jsem podmínku: aby byl do dvanáctého místa na olympiádě, jinak že skončím.
Tak to tedy byla přesná trefa.
Ano, Honza bohudík skončil na olympiádě dvanáctý a znova jsme kolem něj postavili tým. Řekl jsem si ale, že všechno změníme. Máme tedy nového hlavního sponzora, americkou firmu Sram, a jezdíme na kolech Trek. To je velká změna. Druhý partner Rubena s námi zůstal. Další novinkou je i to, že se náš tým přestěhoval z Jablonce do nedalekých Lučan.
A jiné je i složení vašeho týmu, že?
Honza Škarnitzl zůstává, celé je to postavené na něm. A pomohli jsme mladému závodníkovi Marku Rauchfussovi, medailistovi z mistrovství Evropy do 23 let. To jsou dva, kteří by měli objíždět všechny světové poháry i český pohár. Rauchfuss bohužel musel na operaci menisku. Takže do roku 2013 jsme vstoupili se dvěma profíky. S tím, že Honza Škarnitzl se chce uchytit v první desítce na světě, což samozřejmě je i moje přání.
Jan Škarnitzl
Pomohly vám k novým sponzorům i jeho loňské výsledky z olympiády a mistrovství světa?
Určitě. Když si to tak vezmete, z našeho týmu jeli olympijský závod vlastně dva lidi - kromě Škarnitzla i olympijský vítěz Jarda Kulhavý. Na Londýn se připravoval u mě, pak odešel do profistáje. Olympiáda pro nás byla významná, oba zajeli vynikající výsledky.
Je pro vás těžké dělit pozornost mezi vaši cyklofirmu a profistáj?
Jednoduché to není. Víte, já tým nedělám kvůli penězům, v tom se asi liším od všech ostatních. Náš tým funguje proto, že chceme pomoct Honzovi Škarnitzlovi, aby byl připravený jednou přijmout zahraniční angažmá a stát se lépe placeným profesionálem. Proto mu pomáhám. Teď se musí připravit na to, aby mohl fungovat v první desítce na světě a pak věřím tomu, že to lukrativní angažmá dostane. A my si pak budeme moct odpočinout. Já to nedělám jako zaměstnání, všichni jsme placeni z Cyklo Žitný, což znamená, že týmový rozpočet může být menší. Věnujeme se tomu po práci a o víkendech. Jsem schopen každému dokázat, že se nemusí dělat tým za ohromných milionových rozpočtů jen proto, aby z toho žili bafuňáři.
Kolik vaše cyklistická stáj spolyká peněz?
Dohromady jsou to asi dva miliony korun ročně. Hotových peněz máme k dispozici asi jeden a půl milionu, ostatní je materiál, půjčení auta a podobně.
Na jak dlouho jste tým postavili?
Máme výkonnostní plán, který počítá s tím, že se Honza Škarnitzl dostane do světové desítky. Pokud mě pak sám požádá, abych s ním pokračoval dál a třeba mu dělal manažera, budu to brát jako výzvu. Ale jak říkám, cílem je jeho zahraniční angažmá. To by si měl zkusit každý kvalitní závodník. U Jardy Kulhavého to byl samozřejmě extrém, protože on byl mistr světa a všichni se o něj přetahovali. Nakonec jsem byl rád, že Jarda odešel, bylo by to náročné táhnout dál. Řídím firmu, je mi padesát a už cítím únavu. Ale může se stát, že kdyby chtěl za dva za tři roky někdo pomoct, oprášíme naše kontakty.
Neděláte tým pro tým, ale vždy kolem konkrétního člověka. Je to tak?
Ano. Jestliže si vezmete od sponzora velké peníze, tak ten závodník musí být komunikativní a skromný, zkrátka osobnost, se kterou jde pracovat. Já už po těch letech poznám, jestli se na tu práci hodí, nebo ne.
