Alberto Contador, expert Eurosportu a dvojnásobný šampion italské Grand Tour, se setkává s dávným soupeřem Vincenzem Nibalim, a ten mu říká: „Stále jsi pro mě inspirace, Alberto.“
„Proč?“
„Protože když jsi závodil, skončit třetí nebo čtvrtý pro tebe nic neznamenalo. Jen vítězství jsi počítal, proto jsi pořád útočil. A to samé platí i pro mě,“ odpoví třetí muž průběžné klasifikace.
Damiano Caruso, dvorní Nibaliho domestik, před nedělní 15. etapou z Ivrey do Coma varuje: „Nyní bude každý další den podobně vypjatý jako předchozí horské etapy. Budeme muset dávat pozor na jakýkoliv detail a číst manévry všech našich soupeřů tím nejlepším možným způsobem.“
Že na nedělním programu nejsou tentokrát hory, ale „jen“ klasikářské menu, zčásti kopírující podzimní Monument Kolem Lombardie? Že by si favorité po dvou drsných dnech mohli dopřát jeden klidnější? Že snad proto povolují Dariovi Cataldovi a Mattiovi Cattaneovi, šlapajícím v úniku, až šestnáct minut náskoku?
Ani omylem. Kdo uvěřil, že v neděli bude servírováno méně vzrušení než v předchozích etapách, šeredně se plete.
Sleduji totální cyklistiku na posledních 50 kilometrech etapy a vzpomenu si na slova, které mi o den dříve říkal Jan Hirt: „Tady se každý den přihodí něco nepředvídatelného. Pořadí se na Giru mění jako na horské dráze.“
Stoupání na Sormano je 45 kilometrů před cílem předehrou velkých tahů. Simon Yates svým sólovým pětikilometrovým „výletem“ před 20člennou skupinu favoritů dává všem najevo: Hele, podívejte se, už se zase cítím líp.
„Tělo mi vysílá do mozku povzbudivé signály,“ hlásí šampion Vuelty. „Když začaly těžké etapy, nebyl jsem na úrovni Nibaliho. Ale teď se cítím líp a líp.“
Už sjeli ze Sormana na rovinu u jezera Como, když vtom faktor nepředvídatelosti růžového závodu znovu vstupuje na scénu.
Giro d’Italia 2019speciální příloha iDNES.cz |
Sportovní ředitelé stáje Jumbo Visma právě zastavili na nutnou toaletní zastávku. „Chvíli předtím jsme předali našim jezdcům jídlo a pití a zdálo se nám, že teď je vhodný moment, abychom si odskočili,“ vysvětlí po etapě Addy Engels.
Ve skutečnosti to je ta nejméně vhodná chvíle.
Primož Roglič, druhý muž pořadí Gira, potřebuje 18 kilometrů před cílem výměnu kola! To své odhazuje na silnici a křičí do vysílačky: „Nefunguje mi řazení.“
Jenže jeho sportovní ředitelé se teprve vracejí z WC do auta. Zděsí se, oni i on. Co se to děje?
„To bylo to nejhorší možné načasování,“ uzná Engels.
S týmovým vozem Jumba jsou zablokováni v karavaně za automobily dalších stájí, nedostanou se k němu včas. Roglič si musí vzít kolo od svého pomocníka Antwana Toehoeka, jehož nastavení je výrazně odlišné, se sedlem o dost níž. Sám, bez pomoci, se usilovně dotahuje zpět do skupiny. Ta vydaná energie mu bude chybět.
Záhy poté, co se k favoritům vrátí, najíždějí na strmé, až třináctiprocentní stoupání Civiglio - a přicházejí další útoky.
Dva kilometry pod vrcholem a 12 kilometrů před cílovou metou vyrážejí vpřed Hugh Carthy z týmu Education First a opět Simon Yates. O kilometr později vystrčí Nibali nos zpoza kola Damiana Carusa a ujíždí také... s růžovým mužem v zádech. Richard Carapaz je nezlomný.
Naopak Roglič zaostává.
Ve stoupání, které mu už dvakrát pomohlo vyhrát klasiku Kolem Lombardie, je Nibaliho útok drtivý. „Ale Carapaz nám ukázal, že je velmi dobrý a schopný pokrývat mé útoky,“ ocení.
„Jsem růžový. Musím být přece pozorný,“ řekne Ekvádorec. Nibali chápe: Hra se změnila. Teď už to není jen o Rogličovi a o mně.
S Carapazem dojíždějí Yatese a Carthyho. Na vrcholu stoupání, mezi hučícími davy fanoušků, na ně Roglič ztrácí 15 sekund. Teď není čas vzít si své náhradní kolo z týmového vozu. Nibali navíc ze sjezdu opět atakuje, ne nadarmo patří k nejlepším sjezdařům pelotonu. Uniká Carapazovi a spol.
I na Toehoekově menším kole Roglič riskuje, nedobrzdí zatáčku, vjede do svodidel a zamotá se do nich. Hrůza pomyslet, co by se stalo, kdyby přepadl do srázu pod nimi.
„Takové štěstí při tom pádu měl, takové veliké štěstí,“ vykřikuje komentátor italské televize RAI. Slovinec není na pohled nikterak zraněn, opět nasedá, pokračuje, jenže jeho ztráta narůstá, ujíždí mu skupinka s Miguelem Lópezem, Mikelem Landou a Rafalem Majkou.
Rovněž Domenico Pozzovivo, pomocník z party stáje Bahrain-Merida, jej míjí a do týmového rádia svému lídrovi Nibalimu hlásí: „Roglič upadl.“
Ale Nibali ho neslyší. Před sjezdem si vytrhl sluchátka z ucha. „Nechtěl jsem, aby mě cokoliv vyrušovalo. Chtěl jsem se maximálně koncentrovat,“ vysvětlí.
Navíc i kdyby Pozzoviva slyšel, víc by stejně zrychlit nemohl. „El Maestro Nibali!“ jásá komentátor RAI při pohledu na něj, jak řeže zatáčky.
Pod sjezdem, na závěrečných rovinatých kilometrech v Comu se k němu nicméně Carapaz, Yates a Carthy zase přitáhnou. Uprchlíky dne Catalda a Cattanea už mají na dohled, ale ti si uhájí aspoň 11 sekund ze kdysi mamutího 16minutového náskoku. Cataldo vyhrává etapu a utopí se v objetí manželky, která tu na něj čeká.
Roglič přijíždí až 40 sekund za Nibaliho skupinkou.
Teď vede Carapaz Giro už o 47 sekund před Rogličem a o 1:47 minuty před Nibalim.
„To je pro mě dobrá výchozí pozice,“ usoudí Ital. „Třetí týden bude nejtvrdší, i bez škrtnuté Gavie. Roglič má sice na své straně závěrečnou časovku (17 km ve Veroně), ovšem závod pro něj bude těžší, když bude muset v horách závodit proti tolika silným soupeřům.“
Dosud byl Roglič mužem kamenné tváře, jenž málokdy ukazoval emoce a nenechal se rozházet ani Nibaliho občasnými slovními výpady. Slovinec se snaží zachovat klid také tentokrát. „Na cizím kole jsou všechny pohyby trochu jiné,“ říká v televizním rozhovoru. „Byl jsem v té zatáčce příliš rychlý. Pádem jsem přišel o nějaký čas, ale ještě je spousta dnů před námi.“
15. etapa GiraZpravodajství |
V obličeji je odřený, tím si však neláme hlavu: „Jen trochu krvácím. Nic vážného. Pondělní volný den pomůže.“
Ze začátku druhého týdne Gira měl skoro dvě minuty k dobru na všechny největší soupeře. Teď je tři čtvrtě minuty za Carapazem. „Není to nejlepší, ani nejhorší,“ zhodnotí situaci lakonicky. „Nibali a Carapaz jeli dnes dobře, přesto mi na vrcholu stoupání moc neodjížděli. Což je dobré znamení.“
Ne, nebude to jen dvojboj nebo trojboj o titul.
„Nikoho nepodceňuju,“ ujišťuje Nibali. „Yates ukazuje, že se dostal z krize, možná se ještě o něco velkého pokusí, přestože ztrácí už pět minut. A Movistar má stále v záloze Landu.“
Mikel Landa, průběžně pátý (ztráta 3:15), měl být původně hlavním lídrem Movistaru. „Má takovou formu, jakou ještě před Grand Tour nikdy neměl,“ chválil jej na startu v Boloni sportovní ředitel Eusebio Unzué.
Nemůže se nyní objevit trhlina v týmových vztazích? Vždyť kolik „občanských válek“ uvnitř stájí dokázalo v minulosti rozložit zdánlivě pevné týmové vazby a společný tah na titul.
Hirt ucítil na Giru sílu: Poprvé mám pozitivní pocity, nohy jsou svěžejší |
„Landu obdivuji, má za sebou úžasnou kariéru,“ říká Carapaz na tento provokativní dotaz italského reportéra. „Vycházíme s Mikelem dobře. Jsme víc než týmoví kolegové, jsme přátelé.“
Jestliže o den dříve působil Carapaz v růžovém dresu na tiskové konferenci chvílemi až zaskočeně či zmateně a úsměv tu ukazoval málokdy, teď jako by si už na novou roli zvykl. Usmívá se stále častěji, i v sále úchvatné Vily Olmo z 18. století, kde toho dne sídlí vedení závodu a tiskové středisko.
„Uvidíme, kdo na konci vyhraje. Můžu to být já, nebo Roglič, nebo Nibali, nebo někdo úplně jiný,“ říká.
Když vyjde opět ven do parku před vilou, čeká tam na něj u fontány skupinka ekvádorských fanoušků. Ochotně se s nimi fotografuje, rozdává autogramy, každému podává ruku.
Těžko si může představit, s jakou hrdostí sleduje jeho italskou misi jeho chudá jihoamerická země s 16 miliony obyvateli. Nebo snad ano? Už na startu etapy přece říkal: „Ekvádor teď puká emocemi.“
Za všechny snad alespoň jeden vzkaz od ekvádorského fanouška, který pod jménem Bol-ol píše do novinové diskuze: „Vstoupil jste do historie, Richarde, váš výkon bude vytesán v kameni. V Ekvádoru jste nyní celým národem milován, obdivován a respektován, protože jste skvělý nejen jako cyklista, ale ještě více jako člověk. Jste pro nás všechny příkladem pokory.“