A šlapej, Alberto. O Contadorově slibu, Hirtově pokusu i Yatesově vzkříšení

Z Madridu do Milána je to pořádná štreka. Celkem 1570 kilometrů. Autem při bezproblémovém provozu 15 hodin. A na kole? Těžko říct.

Ale možná bychom se to už brzy mohli dozvědět.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Může za to slib, jenž v průběhu Gira učinil Alberto Contador, majitel druhodivizní italské stáje EOLO-Kometa: „Pokud některý z mých jezdců vyhraje na Giru etapu, pojedu na kole z Madridu do Milána.“

Když tato slova El Pistolero (neprozřetelně?) pronášel, nemohl ještě ani v nejmenším tušit, jakou extázi mu v sobotním odpoledni přichystá 25letý chlapík Lorenzo Fortunato.

Bernal a Yates na Zoncolanu odpárali další favority. Senzačně slaví Fortunato

Ruku na srdce, kdo jste o něm před letošním Girem slyšel? Pětadvacetiletý Ital od juniorských let nic nevyhrál. Na světovém žebříčku UCI mu patří 960. místo. Nikdy předtím neokusil Grand Tour. Loni mu skončila smlouva v druhodivizní stáji Vini Zabú a když sháněl nového zaměstnavatele, nabídl mu Contador pouze roční kontrakt.

Vida a teď je vítězným dobyvatelem Monte Zoncolanu. Hory, kde v minulosti triumfovaly legendy Simoni, Basso, Froome.

Způsobil největší šok tohoto Gira.

Zároveň se tím postaral i o největší a nejhlasitější výbuch Contadorových emocí, jaký kdo kdy viděl a slyšel, doprovázený písemným výkřikem na Twitteru: „YEEEESSSS!!!!“

Jak to dokázal? Fortunatovými slovy vlastně docela jednoduše: „Naskočil jsem po startu do úniku, celý den jsem v něm jel v háku a když jsme začali stoupat na Zoncolan, rozhlédl jsem se a ostatní mi připadali už docela unavení. Tak jsem jim ujel a naštěstí jsem měl dobré nohy.“

Dobře, nyní trochu podrobněji, ano?

Předně, byl skvěle namotivován.

Nejprve otcem, který mu před etapou do telefonu sdělil: „Dneska se u nás doma bude se mnou na přenos ze Zoncolanu dívat i Alberto Tomba, tak něco převeď.“ Legendární lyžař totiž žije stejně jako rodina Fortunatových v obci Castel dei Britti.

Kromě toho sportovní ředitel Ivan Basso před startem 14. etapy svému svěřenci jasně a srozumitelně oznámil: „Dostaneš se do úniku, na Zonoclanu zaútočíš a vyhraješ.“

Když to říká šéf... Šéfovi se neodporuje, že? „Ivan ve mě věřil víc než já sám,“ smál se Fortunato. „Pak jel za mnou v autě a pořád mě povzbuzoval. V životě bych si nepředstavoval, že vyhraju právě takovou etapu.“

Ve vzpouře podceňovaných nechal za sebou mnohem slavnější jména z úniku dne Baukeho Mollemu a George Bennetta, načež dva a půl kilometru před cílem prchnul i Slovinci Janu Tratnikovi - a dál už šlapal sám, pusu doširoka otevřenou jako kapr, zatímco za ním začal Tratnik na 22procentní strmé rampě křižovat silnici zleva doprava jako loď plující proti větru.

A tak se milý Fortunato, jenž má štěstí vepsané i ve jméně, stal hrdinou Monte Zoncolanu.

To Egan Bernal je zatím největším hrdinou tohoto Gira.

Po sobotě opět o kousek větším.

Co takhle opoziční smlouva?

S odstupem za partou uprchlíků dirigovaly v zoncolanské etapě bitvu favoritů dvě stáje - Astana a Ineos.

Astana z přemíry své snahy nevytěžila nic, ba naopak, její lídr Alexandr Vlasov nějaký ten čas potratil.

Zato Ineos vytěžil vše, co si jen přál. Rozumějte: další navýšení Bernalova náskoku.

Astanovci nejprve prováděli, co vždy uměli parádně a čím lezou soupeřům tolik na nervy: kolektivně atakovali ve sjezdu. „Nikdy nic nezískáte, pokud nic nezkusíte. Proto jsme to zkusili,“ říkal jejich manažer Giuseppe Martinelli.

Při klesání z dvojkové prémie Monte Rest tím 55 kilometrů před cílem vyvolali dokonalou paniku, roztrhli peloton na několik částí, přičemž v té druhé uháněli Hugh Carthy nebo Romain Bardet a až v té třetí Remco Evenepoel.

Belgický megatalent byl na kole nejistý a ukazoval, že kromě šotoliny mu moc nechutnají ani příliš rychlé sjezdy. Ne nadarmo se v zákulisí hovoří o tom, že tým QuickStep pro něj dohodl lekce sjezdařské stability s jezdcem MotoGP Calem Crutchlowem, jenž je zároveň i nadšeným cyklistou.

Přesto v podání Astany skutek utek, všichni favorité se opět sjeli dohromady.

Bleděmodrá kazašská parta chtěla původně na Zoncolanu navíc zaútočit i na etapové prvenství, proto se ostrým tempem snažila sjíždět únik dne. Dokonce se pokusila o opoziční smlouvu s Ineosem.

„Ptali si nás, jestli jim s tempem pomůžeme, jestli taky chceme etapu,“ líčil Bernal. „Tak jsme jim odpověděli, že nám únik vepředu nevadí. Přesto tahali opravdu tvrdě. Očekával jsem, že Vlasov bude dnes fakt dobrý, za normálních okolností by byl Zoncolan horou pro něj.“

Mýlil se, 25 kilometrů před cílem parta Astany na čele pelotonu usoudila, že šestiminutový náskok uprchlíků je příliš velký, než aby se dalo usilovat o etapové prvenství, a svěsila nohy. A ani se samotným Vlasovem to později nedopadlo nejlépe.

Ve stále řídnoucí skupině favoritů převzal na Zoncolanu hlavní roli Ineos. Na čele balíku se srovnali Jhonatan Narvaez, Jonathan Castroviejo, růžový Egan Bernal a za ním coby bodyguard lídrova zadního kola Daniel Martinez.

Jejich tempo bolelo.

Deset kilometrů před cílem odrovnalo Vincenza Nibaliho, který si opět jednou uvědomil, jak je starý.

Vzápětí se ze skupiny odporoučel také Attila Valter, jenž si pro změnu možná pomyslel, že je na takové hrátky ještě příliš mladý.

Kolem nich běhali blázni v prostěradlech, parukách i kostýmech. Narvaez měl na špici odpracováno, vystřídal ho Castroviejo. Pršelo, byla zima a padla mlha, kterou prosvěcovaly reflektory aut... a na chvíli také zářivě žlutá přilba Jana Hirta.

11 fotografií

Sláva, hory... a třetí týden na dohled

„V posledních několika dnech byly mé pocity ve stoupání dobré, tak jsem to chtěl předvést,“ popisoval český vrchař ze stáje Intermarché - Wanty Gobert. Hned zkraje dne se snažil proniknout do úniku a jel ve skupině, která stíhala ujetou Fortunatovu partu. Jenže Ineos tehdy další početní rozšíření úniku dne nepovolil.

Zkusím to tedy jinak, řekl si Hirt, načež se za polovinou Zoncolanu posunul na špici skupiny favoritů a poodskočil jim.

„Myslel jsem si, že na nejstrmějších pasážích bude ještě možné chytit únik, protože odstup tam může rychle klesat,“ vysvětloval.

Martinez, toho času pracující v čele letky Ineosu, Hirta po chvíli zase přitáhl zpět, ovšem byl to sympatický pokus.

„Dodal mi sebevědomí do dalších dnů, ve kterých se chci určitě pokusit o únik a co nejlepší etapový výsledek,“ povídal. „V minulosti se má forma ve třetím týdnu vždycky zlepšovala, což se i na tomto Giru potvrzuje.“

Z mezitím velmi zúžené skupiny začal Hirt odpadat až ve chvíli, kdy stejný osud potkal Evenepoela. Parťák Joao Almeida se za Belgičanem otáčel, jestli má na lídra QuickStepu čekat. „Počkej,“ uslyšel ve sluchátkách příkaz od sportovních ředitelů. Evenepoel mlčel. Nicméně po etapě konstatoval: „Už není nutné, aby se kvůli mě kluci z týmu obětovávali.“

Sám si vyhodnotil, že přísun energie z první poloviny závodu je pryč.

„Moje tělo nejspíš není po dlouhé závodní pauze v až tak dobrém stavu, v jaký jsme doufali,“ připustil Evenepoel. „Na strmějších pasážích Zoncolanu jsem cítil, že mám vypuštěné nohy. Veškerá síla byla pryč. Věděl jsem, že na nejprudších dvou kilometrech budu trpět.“

Kdo tu naopak ožíval, byl Simon Yates.

Koukejte, já už zase útočím

Tak dlouho hrál lídr týmu BikeExchange na letošním Giru jen obranářskou partii. Nechce se na rozdíl od roku 2018 vystřílet předčasně, doufali jeho fanoušci. Neměli úplně pravdu, Yates po Zoncolanu přiznal, že v prvním týdnu jej limitovalo onemocnění (které nechtěl více specifikovat).

Dva a půl kilometru před cílem, kdy se cesta na Zoncolan zvedla k nejprudším rampám, nastal jeho čas. Zvedl se ze sedla, atakoval a odjížděl ostatním favoritům. Že nemá rád zimu a etapy, kdy prší? Že se na Zoncolanu zrovna pořádně rozpršelo? Tak ať. U slovinských hranic se probudil starý dobrý Yates, ještě před měsícem excelující na přípravném závodě Kolem Alp.

„Na Zoncolanu začalo úplně jiné Giro. Stále je dlouhá cesta do Milána,“ prohlásil jeho sportovní ředitel Matt White.

Jen chvíli se však Yates drápal vzhůru osamoceně. Jediným, kdo na jeho útok zareagoval, byl růžový muž. Egan Bernal.

Fajn, pojedeme spolu.

Bernal se v sedle zubil a šklebil a šlapal víc shrbený, Yates před ním ukazoval pokerovou tvář nezrcadlící žádnou bolest ani útrapy. Bernal se ohlédl: Jak moc jsme ostatním ujeli? Neviděl nikoho.

„Máte 20 sekund na Buchmannovu skupinu,“ zahlásil Yatesovi do vysílačky White.

Na posledním kilometru si Bernal zavelel a ujel i Yatesovi. Stejně jako na Campo Felice a toskánské šotolině ukázal: Já jsem tu nejsilnější.

V roce 2003, kdy se Giro poprvé a až do soboty také naposledy vydalo na Monte Zoncolan ze strany od obce Sutrio, zvládl vítězný Gilberto Simoni nejtěžší závěrečné tři kilometry za 12:12 minuty.

Bernal je překonal za 11:51 minuty.

Yates přijel o 11 sekund později, sesunul se na asfalt, zabalil do bundy a ručníku a zhluboka oddechoval. Poté usoudil: „Byl to dobrý den.“

Za dalších 26 sekund dorazili Daniel Marténez, Damiano Caruso a Giulio Ciccone, pak se trousili další, více než minutu po Bernalovi i do té doby druhý Vlasov.

„Vydal jsem ze sebe všechno, co jsem měl,“ vyprávěl Rus. „Když Bernal a Yates zaútočili, zkusil jsem vyrazit za nimi a možná jsem šel příliš hluboko do červených čísel. Potom už to byl jen boj o minimalizaci ztrát.“

Pořadí za Bernalem se znovu promíchalo. Najednou je celkově druhý se ztrátou 1:33 minuty Yates.

„Nejprve byl mým největším rivalem Remco, pak Vlasov, teď je to Simon,“ říkal Kolumbijec. „Dnes vypadal opravdu silný. A jsem si jistý, že zůstane jedním z nejsilnějších.“

Jenže může ještě někdo zastavit Bernala?

Vedení o 1:33 minuty sice není nezničitelné, ovšem chce to předvést cosi speciálního, pokud jej někdo bude chtít sesadit. V Yatesovi našel dalšího vyzyvatele. Jezdce se znalostmi, jak se vyhrává Grand Tour.

„Doufám, že budu mít stejně dobré nohy po zbytek závodu,“ sděloval britský jezdec. „Pomalu dostávám moji výkonnost tam, kde bych ji chtěl mít. Jasně, Bernal je teď měřítkem všech věcí a znovu ukázal, že má skvělé nohy. Bude těžké porazit ho, ale pokusíme se.“

Na což Egan Bernal se vší svou slušností odvětil: „Simon má spoustu zkušeností a já mám před ním velký respekt. Ale také vím, že jsem v opravdu dobré pozici. Nepotřebuji ve třetím týdnu útočit v každé horské etapě. Jen musím zůstat klidný a trpělivý.“

Od korunovace v Miláně jej i všechny ostatní dělí osm dní.

Alberto Contador by měl doma v Madridu sednout na kolo a vyrazit...

Doporučujeme

Semifinále bez zimáků. Děčín chápe i lituje: Škoda, basket se mohl povznést

A šlapej, Alberto. O Contadorově slibu, Hirtově pokusu i Yatesově vzkříšení

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}