Ve sbírce měl 26 vítězství, loni vyhrál etapu na Tour de France.
Ovšem triumf z velké klasiky? Ten mu ve třiceti letech pořád scházel.
Proto byla jeho radost tak pochopitelná. „Splněný sen,“ zářil Laporte. „Chtěl jsem vyhrát etapu na Tour a klasiku. Teď už mám obojí. Je to pro mě i taková odměna.“
Slovo odměna přesně sedí.
Exhibice Jumbo-Visma. Gent-Wevelgem ovládli po sólu Laporte a van Aert |
Cyklistika je týmový sport. Každá stáj má určené lídry, a když po vašem boku v Jumbo-Visma jezdí van Aert, je jasné, že jím až na výjimky bude on. Což poznával i Laporte.
Jasně, i on měl své šance. A nebylo jich rozhodně málo. Loni třeba kromě etapy Tour slavil i na Paříž-Nice či Kolem Dánska. Jenže ještě mnohem častěji poctivě pracoval pro svou hlavní hvězdu. Dostával ji na pozice, z nichž může zaútočit. Rozjížděl jí závěrečný spurt.
„Nemůžu všechno zvládnout sám, hodně vděčím týmu,“ uvědomuje si van Aert. „A proto mě Gent-Wevelgem potěšil možná víc, než kdybych ho vyhrál sám.“
Z jeho nedělního projevu bylo skutečně patrné, že tentokrát tu byl pro druhé.
Dvojice nizozemské stáje zaútočila 53 kilometrů před cílem při stoupání Kemmelberg. Šlo o razantní nástup, nikdo jiný neměl nárok.
Zatímco zbytek pole se po kluzkých kostkách složitě drápal nahoru, oni letěli. Na vrcholu zhruba pětisetmetrového výšlapu měli k dobru deset sekund a mezera se dál zvětšovala.
#GW23
The gap for Wout and Christophe is almost two minutes.
What an impressive ride once again, guys! https://t.co/JEiTiZrq9C
Za normálních okolností by to byl právě Laporte, kdo by v duu více pracoval. Táhl by van Aerta a až by toho měl dost, vypustil by ho, ať si jede za vítězstvím.
V neděli se ale oba vzorně střídali. Více práce možná dokonce odvedl van Aert, a když při dalším výjezdu na Kemmelberg Laportemu trochu poodjel, zpomalil a počkal na něj.
„Chris je skvělý kamarád. Loni jsme spolu strávili hodně času na tréninkových kempech a objeli spoustu závodů. Bylo by divné, kdybych jel proti němu,“ povídal Belgičan.
Myslela jsem, že všechny zemřeme. O dámském pekle na kole |
Proto mu deset kilometrů před cílem, když už bylo takřka jisté, že zvítězí, učinil nabídku: Co kdybys byl dnes první ty?
„A asi si představíte, co jsem odpověděl,“ zazubil se Laporte.
Cílovou rovinkou projížděli bok po boku. Chytili se kolem ramen. Pár metrů před páskou pak van Aert pustil kolegu před sebe a ukázal na něj.
To on je dnešní jednička!
#GW23
It’s a bench for two. ✌
(Cc @Milano_Sanremo) https://t.co/eWoqFZRQ1j
„Byl to od něj hezký dárek. Wout je velký šampion, jsem hrdý, že s ním můžu jezdit. Už jsme spolu přes rok a dokázali jsme spoustu věcí,“ radoval se Francouz.
To ano. Dokonce ani vítězný double pro ně nebyl žádnou novinkou.
Před rokem podobným způsobem triumfovali na klasice E3, kde se zbytku pole vzdálili čtyřicet kilometrů před cílem.
Závěrečnou rovinkou taktéž projeli spolu, drželi se za ramena. Jen van Aert byl tehdy první a Laporte druhý.
„Děkuju, že mi to umožnil,“ líčil tenkrát Belgičan. „Vítězství pro mě moc znamená, je dobré začít rok takovým triumfem.“
A to není vše.
Pár dní předtím byl Laporte na Paříž-Nice u podobného počinu, kdy spolu s van Aertem a Primožem Rogličem dorazili do cíle s náskokem hned ve třech. Tehdy triumf pro změnu přenechali Francouzovi.
Letos se zase na prvních dvou příčkách umístili jezdci ve žlutočerné na klasice Kuurne-Brusel-Kuurne, kde si dojel pro triumf Tiesj Benoot a druhý byl Nathan van Hooydonck (byť tentokrát šlo o sekundové rozdíly).
DOMINANCE. Týmoví kolegové Wout van Aert (vlevo) a Christophe Laporte se radují z vítězství na klasice Gent-Wevelgem.
Dá se tak říct, že stáj Jumbo-Visma je podobnými kousky už vyhlášená. Stává se z ní hegemon.
Gent-Wevelgem byl pro ni už devatenáctým triumfem v sezoně. Jedenáct z nich má z etap, pět z klasik, tři z celkové klasifikace.
Nikdo nemá víc. Dokonce i Quick-Step, někdejší neochvějný jarní vládce, je o jeden triumf pozadu.
Navíc si vezměte, že je teprve konec března. Závodit se ještě bude zhruba sedm měsíců, a pokud v tomto tempu vydrží, směle může pomýšlet na svou nejúspěšnější sezonu. Zatím nejvíc triumfů - devětačtyřicet - získala v roce 2019.
„Máme výjimečný kolektiv,“ pochvaluje si Laporte. „Nejsme žádní jednotlivci, rozumíme si. Každý je rád, když ten druhý vyhraje, a vzájemně se motivujeme. V tom vidím naši největší sílu.“
A skvěle ji dokážou využít.
