Teprve před pár hodinami se vrátil z Los Angeles ze světového šampionátu a už zítra vyrazí na českou silnici. „Dělá to tak většina lidí z dráhy,“ pokrčí rameny.
Šesté místo v Americe bylo nejlepším výsledkem české výpravy i dvojice Lazar–Bláha na mistrovství světa. Přesto nejsou úplně spokojeni. „Chtělo to dřív vyrazit do posledního úniku. V závěru jsme najeli půl kola, ale už jsme neměli sílu to dotáhnout,“ vypráví, jak blízko byla vytoužená medaile. V madisonu se rozdávají body za dojetí soupeřů o kolo.
Než vyrazili do kalifornské haly Carson, připravovali se jen na silničkách Mallorky. V Česku chybí jediná dřevěná dráha „světových“ rozměrů a pronájem vídeňského velodromu je příliš nákladný. „Jsme zvyklí, dá se to zmáknout. Stačí se zorientovat a doladit rychlost, horší je časový posun,“ netrápí se.
Taktiku a postřeh teď nechá na dráze. „Možná si pomůžeme rozjet spurt. Ale kdybychom se s Martinem tahali za ruku jako při madisonu, asi by nám to neprošlo,“ směje se. V časovce dvojic závodníci krouží po oválu a střídavě se počítá jízda jen jednoho z nich – při změně se postrkují „do boje“ rukama, aby lépe udrželi kontakt.
Teď budou víc potřebovat sílu a vytrvalost. „Cyklistika je jedna a cyklisti jedna parta. Nezáleží na tom, co jezdíte, úspěchy se počítají. Ale nejvíc se pořád uznává silnice,“ říká sedmadvacetiletý borec.
Trénuje většinou venku i v mrazech, rychlost nabírá při speciální jízdě za autem. V zimě se věnuje dráze, v létě silnici. „Světový kalendář se tomu víc a víc přizpůsobuje, vyhovuje mi to.“
Na dráhu se vrátí až v červenci, kdy se vydá na evropský šampionát do italské Fiorenzuoly. „Na betonové dráze budeme určitě vyježděnější, můžeme na ní trénovat i doma,“ říká Lazarův parťák Martin Bláha. Teprve potom přijde pár týdnů odpočinku.
