Tehdy, v zákulisí veronského amfiteátru, Jan Hirt naznačil: „Prohlédl jsem si profily etap, a ta poslední se mi moc líbí. V ní bych chtěl něco předvést.“
Teď je osmá, královská etapa Dauphiné před ním.
Vjede do ní ze 23. místa celkového pořadí se ztrátou 6:01 minuty na vedoucího Primože Rogliče, kterou nabral především ve středeční rovinaté časovce. S takovým mankem by jej lídři celkové klasifikace mohli pustit do časného úniku.
Let vrtulníkem nad pelotonem i VIP servis. Vyhrajte exkluzivní zájezd na Tour de France |
Na 138 kilometrech ve stylu nahoru-dolů začne velká porce vrchařské práce na Col de Plainpalais, kam vystoupají přímo ze startu. Nejedná se o kdovíjak brutální kopec, ale je pravděpodobné, že už na něm se vytvoří silný denní únik.
Očekává se proto, že úvodní hodina závodu bude zběsilá.
A závěr etapy přetěžký.
Předposledním stoupáním dne je z Tour de France dobře známý průsmyk Colombière, 11,9 kilometru dlouhý s průměrným sklonem 5,8 procenta. Na jeho vrcholu se cyklisté ocitnou 38,5 kilometru před cílovou metou.
Nechci letní stres. Hirt o pozici (ne)lídra, příští smlouvě i prohrané sázce o iPhone |
Závěrečný výšlap na prémii mimořádné kategorie Plateau de Solaison pak slibuje strhující horskou bitvu, při které si od úpatí stoupání nikdo neodpočine. Na 11,3 kilometrech má Solaison průměrný sklon 9,2 procenta - a hned na svých úvodních kilometrech dokonce dvouciferný.
Tady mohou vznikat velké rozestupy.
Hirt si své vrchařské nohy otestoval v sobotní etapě vedoucí přes slavný Galibier a nekonečný Croix de Fer k cílovému stoupání 2. kategorie do Vajauny. Držel se s parťákem Meintjesem ve zhruba patnáctičlenné skupině favoritů, ze které vypadl až na posledních třech kilometrech.
Páskou poté projel devatenáctý se ztrátou 2:07 minuty na vítěze etapy Carlose Veronu z Movistaru.
Na rozdíl od českého jezdce, oblékajícího dres týmu Intermarché, drtivá většina dalších vrchařů závodících na Dauphiné nemá v nohách úmorné třítýdenní Giro. Z elitní třicítky celkového pořadí francouzského závodu startoval na italské Grand Tour kromě Hirta už pouze Wilco Kelderman z Bory, na Giru sedmnáctý a nyní průběžně osmnáctý.
A teď ti dáme i lehčí kolo. Materiál si Hirt musel u svého týmu vysloužit |
Hirtův týmový kolega Meintjes se po sobotním osmém místě vystřelil celkovou klasifikací na desátou příčku a říkal: „To mě povzbuzuje k tomu, abych v nedělní etapě své umístění ještě vylepšil.“
Roglič? Lepší s každou další etapou
Žlutý dres si před posledním dějstvím Dauphiné oblékl největší favorit závodu Primož Roglič z Jumba Visma, když jej převzal od týmového parťáka Wouta van Aerta.
Před útočícím Rogličem se na konci etapy udržel jen jediný přeživší z původně početné skupiny uprchlíků Carlos Verona, jenž v 29 letech mohutně oslavoval první profesionální vítězství kariéry.
Obětavý pomocník, který tolikrát v životě pracoval pro své lídry, využil svoji šanci na titulní roli.
„Je to neuvěřitelné,“ líčil Verona. „Profesionálem jsem už dvanáct let, dlouho jsem byl na dobré úrovni a postupně jsem se ještě více zlepšoval, ale nikdy jsem nebyl vítězem. Dnes jsem si řekl: Teď to musí vyjít! Před cílem jsem prožíval agónii i euforii.“
Dlouze ho pak objímal i gratulant Roglič, jenž ujišťoval: „Verona si dnes rozhodně zasloužil vyhrát. Byl ze všech nejsilnější. My jsme naopak do tohoto dne nevjeli s úkolem jít po etapovém prvenství.“
„Vystačili si“ se žlutým trikotem.
Když Roglič vyrazil 1600 metrů před cílem do útoku, nikdo z dalších kandidátů celkového vítězství neměl nárok.
Záda mu navíc kryl týmový kolega Jonas Vingegaard, druhý cyklista loňské Tour. Dán je celkově druhý o 44 sekund za Slovincem. Třetí pozici drží se ztrátou 1:24 minuty Australan Ben O’Connor z AG2R.
Roglič každopádně na Dauphiné zahnal mnohé pochybnosti, v jakém stavu se nachází jeho na jaře zraněné koleno.
„Pro mé sebevědomí bylo ohromně důležité, že jsem si dopřál dostatek času na návrat do pelotonu. Už při středeční časovce jsem cítil, že mohu trochu přitlačit,“ svěřoval se. „Celý týden jsem si s přibývajícími etapami připadal lepší a lepší. Jsem zpátky a jsem proto šťastný.“
V červenci se chce stát prvním jezdcem Jumba v historii týmu, kdo dosáhne na triumf z Tour de France.
A ještě předtím chce vybojovat titul z Dauphiné.
Už předloni k němu měl nakročeno, jenže před závěrečnou etapou kvůli zranění z vedoucí pozice odstoupil.
„Popravdě, nijak speciálně jsem se na letošní Dauphiné nepřipravoval,“ přiznal. „Navíc mi před jeho startem chybělo intenzivnější závodění v posledních dvou měsících. Ale tento nedostatek jsem během týdne postupně likvidoval.“
Mimochodem, v některém okamžiku závodu držel dres lídra při každém etapovém klání, na němž od roku 2018 startoval, s výjimkou loňské Tour.
„To jsem nevěděl, to je zábavná a zároveň i šílená statistika. A je to každopádně super,“ reagoval, když mu to na tiskové konferenci oznámili. „Ale je lepší mít dres lídra na konci závodu než jen mezitím.“
Vzpomínky na Planinu krásných dívek a Tour 2020 jsou stále živé.