"Ale teď už se na něj dívám jen z křesla," řekl někdejší francouzský cyklista. Nejprve se zdráhal, vyžádal si místo angličtiny rodnou řeč a nechtěl mluvit o dopingu ani návratu Lance Armstronga. Na horkém slunci však přece jen roztál.
Přednášel jste novinářům, sám jste tuhle práci dělal. Nejste v dnešní době dopingu a skandálů rád, že o cyklistice už nemusíte psát?
Ano, je stále těžší být cyklistickým novinářem. Cyklistika má potíže, třeba doping. Nechtěl bych být novinářem, který sleduje závod a přitom má pořád v hlavě otázky: Jsou výsledky platné? Bude všechno v pořádku? Nebo vyřadí toho či onoho cyklistu? To není ideální rozpoložení pro psaní. Pořád máte pocit, že vás někdo podvádí. A s vámi čtenáře a posluchače. Nelze už být takový nadšenec jako dřív.
V jaké éře se cyklistika vlastně nachází?
Má stále své výhody, ale prochází krizí. Pořád jsou dopingové skandály nebo problémy, jako byl třeba vážný konflikt mezi Mezinárodní cyklistickou unií UCI a organizátory velkých Tour. V médiích se pak mluví o dopingu, o válce mezi funkcionáři, ale ne o cyklistech. Trochu bych to mírnil.
Čím?
Boj proti dopingu je stále silnější a silnější. Cyklistika má stále svou budoucnost, protože je populární. Přese všechny problémy jsou tu stále diváci a také organizátoři, kteří mají motivaci a chuť pořádat závody. Přibylo mladých jezdců ze zemí, které dřív pro cyklistiku neexistovaly. To je povzbuzující.
Jak podle vás bude vypadat Tour de France, jíž jste šéfoval, třeba za deset let?
Bude se dál vyvíjet technika jak na kolech, tak třeba v komunikačních prostředcích. Ale nezmění se krajina, kudy Tour de France povede, její okolí. Pořád se jede v horách, na venkově. Navíc Tour je pokaždé jiná. Neustále se mění počasí, pořád se jede kolem něčeho zajímavého – zámků, katedrál – a všechno je krásné. Lidé budou obdivovat odvahu cyklistů, kteří se budou muset vyrovnávat s horkem i deštěm, se vším nebezpečím.
Proto Tour de France přežívá všechny trable i dopující vítěze a pořád je cyklistickou královnou?
Je jasné, že největším rizikem pro Tour je doping. Ale je to věc, která je pomalu na ústupu. Když se nám povede doping regulovat, vyniknou právě ty výhody cyklistiky, o kterých jsem už mluvil. Lidé potřebují hrdiny. A cyklisté budou vždycky hrdiny. Hrdina není totéž co šampion, který vznikne rychleji než za deset vteřin – jako třeba sprinter Usain Bolt. Ale cyklista, který čelí po tři týdny horám, třeba i zraněný, to není jen šampion, ale i hrdina.
Do cyklistiky se vracejí velká jména: Lance Armstrong, ale i dopingoví provinilci jako Španěl Basso či Kazach Vinokourov. Co vy na to?
To nelze míchat! Armstrong nikdy nebyl potrestaný. On řekl: Končím. A teď říká: Vracím se. Nemyslím si, že bude dobře pro cyklistiku ve Francii, pokud pojede na Tour de France. Ale je svobodný. A když třeba raději pojede Giro d’Italia, které nejenže nevyhrál, ale ani nejel, bude to pro Francii menší skandál.
A ti ostatní?
Vinokurov s Bassem, kteří dostali dva roky? Taková jsou pravidla. Mohou se vrátit. Je mi však líto, že jsou stále sportovní ředitelé, kteří ještě mají v takové jezdce důvěru.
