„Ale je brzy něco porovnávat, stěžejní chvíle teprve přijdou. Jak vysoko můžu myslet, se pořádně ukáže v Novém Městě a při dalších dílech Světového poháru. Ale zatím všechno vychází, jak jsem si přál,“ pochvaluje si třicetiletý rodák z Ústí nad Orlicí, který se za šest týdnů hodlá ve Vysočina Areně porvat o pódiové umístění.
Po loňském trápení, kdy vás dlouho sužovaly zdravotní problémy, si musíte kolo vyloženě užívat…
Cítím se výborně. Když je člověk zdravý, je to úplně o něčem jiném. Loni mi zranění (zlomená čéška) ovlivnilo podstatnou část sezony. Sice jsem se ještě stihl dostat do nějaké formy, ale většinu závodů v cross country ty problémy poznamenaly.
Jaroslav Kulhavý● Třicetiletý biker, rodák z Ústí nad Orlicí. |
Čerstvé vítězství v Cape Epic je také skvělá vzpruha, ne?
Určitě. Navíc mi tenhle závod výborně zapadá do přípravy, je to suprový trénink. Už i před odjezdem jsem neměl přípravu zaměřenou na rychlost a intenzitu, ale na objem, protože jsem věděl, že Světový pohár začne až o dva měsíce později. Ale teď už samozřejmě pokračuju ve vyšších intenzitách, abych byl připravený na ostrý start.
Podle výsledků se zdá, že jste si s osvědčeným parťákem Sauserem vedli v Jihoafrické republice naprosto suverénně…
Je potřeba říct, že jsme asi byli nejsilnější tým. Jenže Cape Epic není jen o výkonnosti, ale také o technických problémech, nemocech a pádech. Ani nám se sice technické problémy nevyhnuly, to žádnému týmu, nicméně jsme to zvládli dobře. Neztratili jsme nějak zásadně jako před dvěma lety, kdy jsme během prvních tří dnů nabrali dvacet minut. Tentokrát jsme i po defektech ztrátu rychle smazali a mohli dál v klidu bojovat o vítězství. Nic nás nevykolejilo, to bylo hodně důležité.
Do přípravy jste potom zařadil i start na silničářské jarní klasice Velká Bíteš – Brno – Velká Bíteš, kde jste minulý víkend ovládl soutěž vrchařů. Přijel jste si vyloženě pro tuhle trofej, nebo jste si hodlal jen vyzkoušet, jestli na to v kopcích máte?
To tak vykrystalizovalo během závodu. Mě to vždycky táhne do kopců, kde se jede vyloženě na výkonnost, proto se v nich snažím jet vpředu. A když už jsem tam byl, zkusil jsem první prémii, zvládl i druhou a pak už jsem si spočítal, že bych mohl vyhrát celkově. Takže na třetí už jsem jel vyloženě účelově, abych si ty body podržel.
Somatotypem nejste zrovna ideální představitel vrchaře, i když při jednorázových závodech je to přece jen něco jiného než při etapácích…
Přesně tak, tady jsou ty kopce mnohem menší. Jestli měl jeden z nich přes kilometr… A s tím problém samozřejmě nemám. Kdyby mě čekal desetikilometrový prudký kopec, bylo by to horší, tam bych se asi tolik nechytal. Ačkoliv jsme v Čechách a konkurence není jako na světové úrovni, s lehčími závodníky bych měl problém i tady.
Když jsme u silničářů, sledujete v televizi velké jarní klasiky? Uplynulé dva víkendy zrovna patřily těm nejslavnějším: Kolem Flander a Paříž–Roubaix…
U většiny závodů mi stačí základní informace z médií, ale když jsou Flandry nebo Roubaix a můžu si udělat čas, rád se podívám.
Flandry byly tentokrát hodně dramatické i kvůli nezvyklým nehodám. Jste rád, že v cross country nejezdí doprovodné vozy, které v Belgii „sestřelily“ během jediného odpoledne dva závodníky?
(směje se) No jasně… I když zrovna veselé tohle téma není. Bohužel musím konstatovat, že je to takové znamení doby. Pádů je celkově víc než v minulosti, podle mě i kvůli tomu, že se vytrácí respekt k jezdcům. To samé je na horských kolech: všechno je mnohem vyhrocenější a hodně se padá. U silničářů už se objevily dokonce i protesty proti startům v extrémně špatném počasí. Ani jezdcům se nelíbí, že zranění je hrozně moc. A že se čím dál víc dotýkají i těch nejlepších. Vždyť loni na Tour de France vypadli i Contador a Froome, teď zase Cancellara a Boonen. To už startovní pole hodně poznamená. Nemělo by to být o pádech, ale aby mohli všichni závodit a předvést to nejlepší.
Vy jste s přechodem na silnici koketoval po olympiádě v Londýně. Pořád máte v hlavě, jestli se nevydat tímto směrem?
Samozřejmě o tom přemýšlím, protože si říkám, že by mi tempo a průběh silničních závodů vyhovovaly víc než cross country, kde se vlastně hodinu a půl maká úplně na maximum. Když pak jedu někde maraton nebo i Cape Epic, svědčí mi to mnohem víc. Ale zůstal jsem u biků – a minimálně do olympiády v Riu (bude se konat v srpnu příštího roku) u nich ještě zůstanu. Potom se uvidí, jestli se zaměřím na maratony, nebo zkusím silnici. S přibývajícím věkem se vytrvalostní parametry zlepšují a byla by škoda toho nevyužít.
Letos ještě hodláte do svého programu zařadit nějaké silniční závody? S ohledem na kalendář se nabízí například srpnová Czech Cycling Tour.
Tu v plánu opravdu mám. A pokud se do té doby nestane něco nepředvídatelného, měl bych se na ní ukázat.
Stále jezdíte v barvách týmu Specialized Racing, i když dlouho nebylo jisté, jestli dres nezměníte.Proč se jednání tak protáhla?
Tak ona se táhnou vždycky... Je to o druhé straně – než se všechno dostane k lidem, kteří rozhodují, než si udělají čas… Podobně se to vyvíjelo i před dvěma lety a letos mě to čeká znovu, protože jsem podepsal jen na rok. Ale asi už zvolíme tvrdší postup, budeme chtít jasné podmínky a konkrétní datum. Není příjemné, když se všechno takhle vleče a pořád není nic podepsané. Ústní dohoda je sice pěkná, ale vždycky se může změnit a člověk nemá nic jisté. Letos budu chtít mít klid o hodně dřív, i kvůli olympiádě. Už před mistrovstvím světa bych chtěl vědět, za koho budu příští rok závodit.
Ale zpátky k letošnímu Světovému poháru, který začne až na konci května. Vyhovuje vám pozdější termín, nebo už byste měl raději start svěťáku víc na dohled?
Tím, že se začíná později, byla větší šance jet Cape Epic. Sice je teď poměrně velká pauza, ale já ji vyplním menšími závody a nemám s tím absolutně problém. Navíc jsem si mohl rovnoměrně rozložit hlavní cíle: první byl právě Cape Epic, díky němuž jsem nemusel čekat až na Nové Město.
Na Vysočině se vám v posledních dvou letech nedařilo – v roce 2013 jste skončil po nepříjemném pádu v kamenité sekci až ve třetí desítce výsledkové listiny a loni jste závod kvůli defektu nedokončil. Máte o to větší chuť tentokrát uspět?
Udělám všechno pro to, abych nedopadl podobně. Navíc bude důležité hned na úvod bodovat, jelikož prvních šestnáct lidí se potom staví na start podle pořadí ve svěťáku. Proto je potřeba bojovat o každé místo, abych měl příště co nejlepší startovní pozici. Budu tedy chtít uspět dvojnásob – a nezklamat ani fanoušky.
Na začátku února se v Novém Městě uskutečnila jiná vrcholná akce, Světový pohár v biatlonu. Byl jste se podívat?
Jasně, přijel jsem na nedělní závody. A musím konstatovat, že naprosto úžasná byla hlavně atmosféra. Ještě o level výš než při našem Světovém poháru. To je určitě výzva i pro organizátory mistrovství světa horských kol, které bude v Novém Městě příští rok, aby se pokusili všechno posunout ještě dál než při svěťácích. Mohlo by to být zajímavé, i když bude olympijský rok a hlavní pozornost se zaměří na Rio. Ale speciálně pro nás Čechy bude mít sezona dva velké vrcholy: domácí mistrovství světa a olympiádu.
Určit hlavní prioritu asi nebude vůbec jednoduché, i když olympijské hry jsou výjimečná událost…
Opravdu nedokážu říct, který z těch vrcholů bude větší. S olympiádou máte pravdu, ale na druhou stranu: doma se taky nejezdí každý rok. Příjemný je fakt, že budou dvě šance na úspěch. A uvítal jsem, že se mistrovství světa jede před olympiádou, ne až dva týdny po ní, jak to bylo před pár lety. To už motivace nebyla ideální. Tím, že se to takhle obrátilo, by oba závody mohly být super. A když se zadaří na mistrovství světa, pojede se líp na olympiádu. Člověk už bude klidnější.
Sledujete, jak se v Riu tvoří okruh pro cross country? Bude na něm i nějaký „testovací“ závod?
Ten by měl být, tuším, 11. října a já se na něj určitě chystám. Také před Londýnem jsme se byli na olympijské trati jednou nebo dvakrát podívat. I když se za rok ještě změní, člověk její základ a profil odhadne a v přípravě mu tyhle postřehy hodně pomůžou.
Pokud ještě zabrousíme zpátky k biatlonu: je pro vás motivace, když vidíte, z jak skromných podmínek se čeští biatlonisté dostali až na vrchol?
Určitě, i když my máme v porovnání s nimi o něco ztížené podmínky. Na ně čeká při jedné zastávce Světového poháru pět nebo šest závodů, naopak my dostáváme jedinou šanci na úspěch. Ale biatlon se dostal nahoru neuvěřitelně a dobře se na něj dívá. Proto si právem našel spoustu příznivců.
Když mluvíme o úspěších ve Světovém poháru. Po triumfálních letech 2011 a 2012, kdy jste sbíral jedno vítězství za druhým, jste se na medailových pozicích objevoval mnohem sporadičtěji. Udržet se celou dobu na úplném vrcholu je asi nereálné, ale přesto: přemýšlel jste, kde byly – kromě už zmíněných zdravotních problémů – další důvody?
Bylo jich víc, třeba i příprava po olympijské sezoně, která nebyla stoprocentní. Ale jak jste říkal, nejde vydržet na špičce několik let v řadě. I ti nejlepší si vyberou slabší rok. Jenže i když jsem měl tohle slabší období, povedlo se mi v něm vyhrát velké světové akce. Loni světový šampionát v maratonu, což byl jeden z mých cílů, předtím Cape Epic a svěťák v Norsku. Když se celkově ohlédnu, odjel jsem řadu dobrých závodů, ale samozřejmě s rokem 2011, kdy jsem vyhrál skoro úplně všechno, se to srovnávat nedá. Takové roky moc závodníků nemá a já ho nemůžu brát jako standard. I když se na úspěchy hezky zvyká a spousta lidí to tak i bere.
Teď si dáváte nějaký velký cíl, třeba stabilní návrat na medailové příčky Světového poháru?
Nemůžu si přát nic jiného, než být schopen bojovat s těmi nejlepšími a zase se dostat na pódium. Abych i do Ria odjížděl s vědomím, že mám na to, abych se pral o medaili. A jak už jsem zmiňoval, jasné jsou také dílčí cíle: nejdřív to byl Cape Epic, teď se budu soustředit na Světový pohár, pak mám v plánu Evropské hry v Baku, mistrovství Evropy, mistrovství světa… Těch závodů je spousta, ale já je beru i jako celek, a už si zároveň začnu zkoušet tréninkové varianty, které bych chtěl využít před olympiádou.
Mistrovství světa v Andoře i závěrečný podnik Světového poháru v Itálii se pojedou ve vysoké nadmořské výšce. Budete se na ně připravovat nějak speciálně, nebo zvolíte obvyklý model?
Nakonec jsme se rozhodli, že nic přizpůsobovat nebudu, protože by to zabralo spoustu času. A ten tam nikde není... Po návratu ze Světových pohárů v Americe bych musel vynechat Itálii a udělat nějaké čtrnáctidenní soustředění v horách. Jenže s tím nemám zase až tak dobré zkušenosti. Proto pojedu na mistrovství světa na poslední chvíli, bez velké aklimatizace.
Na závěr odbočím od cyklistiky… Nedávno jste se na svém facebookovém profilu pochlubil luxusními náramkovými hodinkami. Znamená to, že máte novou zálibu?
Ona není nová, hodinky mě zajímají dlouho. Jejich vývoj, mechanické strojky, automaty… A přes mého manažera jsem se stal i ambasadorem české značky Prim. Ta má velkou tradici a teď se vrací zpátky nahoru. A konkrétně tyhle hodinky, o kterých mluvíte, byly z limitované edice k výročí bitvy u Tobruku.
Do společnosti je nosíte poctivě?
Střídám je s dalšími, které jsem dostal za vítězství na olympiádě v Londýně, stejně jako všichni zlatí medailisté. To byly moje první „primky“. Ale tehdy jsem ještě vůbec netušil, že s touhle značkou za dva roky spojím svou tvář.
