Crrr! Je pět ráno a Afrika se probouzí do dalšího cyklistického rána. Za dvě hodiny startuje nová etapa Cape Epic, drsné bikerské pouti jihoafrickou divočinou, a olympijský šampion Jaroslav Kulhavý sedí v jídelním stanu vedle hobby jezdců. Do staženého žaludku se snaží napumpovat energii, ale tělo odmítá tak brzo fungovat.
„Je to boj,“ říká Kulhavý a lžící míchá ovesnou kaši. „Ze začátku se mi dařilo sníst i šunku s pečivem, ale to postupem času už moc nešlo. Naštěstí mi to nikde nechybělo.“
Teprve za půlkou závodu se jeho organismus vzepře. Nejdřív křeče v žaludku, kvůli nimž biker skoro nejí. V poslední etapě střevní problémy propukly naplno: „Naštěstí jsem všechno nechal v Africe.“
Nad ránem je chladno a temné stíny bikerů pospíchají do sedel. „Ale v sedm vyjde slunce a v osm už je 30 stupňů,“ vypráví fotograf Michal Červený. Etapovou dřinu u Kapského Města dokumentuje od roku 2010 a srovnává: „Na focení je to nejhezčí závod na světě. Ale musíte chytit východ slunce, jinak je den zkažený. Kvůli tomu tam jezdíme.“
Bikeři do JAR zase míří proto, že Afrika je v každé etapě tak bolavá, a přitom překvapující a pestrá. Že je nezkrotná i krutá zároveň, jako když ti z chvostu pole byť jen o sekundy nestihnou limit etapy a pořadatelé jim v slzách stříhají startovní číslo, což znamená konec snu.
„To bylo hodně emotivní,“ tvrdí český fotograf, ale raději mluví o barvách a vůních černého kontinentu: „Jednou se jede v borovicových lesích, jindy v krásných vinicích, kde to připomíná Toskánsko. Potom přejedete kopec a je tam jen prach.“
Blízká setkání s faunou
Bikeři ho z tváří smývali každý den, přesto si každý takový den užívali. „Neuvěřitelná příroda, krásné terény, hory, stezky,“ libuje si Kulhavý, ale po druhém celkovém triumfu netuší, jestli se vrátí i za rok. „Bude olympiáda,“ připomene.
„To já mám důvod vrátit se,“ vyhlašuje Kristián Hynek - před rokem první, letos poražený českou bikovou superstar. „Loni jsem se vítězstvím namlsal, letos jsem zklamaný.“ Kulhavý se švýcarským parťákem Sauserem unikli všem mechanickým trablům a nakonec i konkurenci. O 11 minut!
Když Kulhavý před startem Cape Epic vyrazil na trénink, z trávy u cesty ho pozorovaly zvědavé oči. „Co to je?“ přemýšlel - a nakonec rozpoznal opici: „Měla snad metr. Takové větší dítě.“
Němce Mennena před lety z kola srazil buvol a přelomil mu klíční kost. „Nulová šance zareagovat,“ litoval pak. Jeremiah Bishop, kolega Kristiána Hynka, zase narazil na nejjedovatějšího hada Jižní Afriky, co ležel jen tak přes cestu. Cyklista strachem málem spadl z kola.
„Podle místních jde o nejrychlejšího hada světa, takže ho kluci objížděli uctivým obloukem,“ tlumočí český biker zážitky.
Ten den také peloton uháněl údolím řeky Breede, které bývalo loveckým rájem, a jeden z „hobíků“ zjistil proč. Organizátoři slibovali spektakulární podívanou: pokud nejste Christoph Sauser nebo se ho nesnažíte porazit, uvidíte divoká zvířata.
Sauser uháněl soustředěný za třetím místem v etapě, zato jednoho amatéra si zavolala příroda a on musel ze sedla. Opřel kolo o plot, jenže netušil, že ta chatrná zábrana dělí závodníky od ohrady lvů. Tomu nejzvědavějšímu se kolo zalíbilo natolik, že kousl do řídítek a polovinu pěnového madla si odnesl.
Snad právě proto si Cape Epic říká „nespoutaný závod“. Právem!
„I já jsem viděl hada,“ zavzpomíná Červený. S kolegou vyrazili fotit k brodu, on si vlezl po krk do vody a cvakal atraktivní obrázky. Když měl hotovo, odjel a český reportér ho chtěl napodobit. Zul se, stál už po pás ve vodě, když kdosi volal: Snake! „Vteřinu jsem přemýšlel. Aha, to je had.“ A černá hadice proplula kolem.
Tour de France v terénu
Pro domorodce je to možná rutina, ale pro Středoevropany, již žijí maximálně v džungli betonu, jsou blízká setkání s divokou přírodou adrenalinovým prožitkem. „Protože na to nejsme zvyklí, opice jsem viděl maximálně v zoo,“ říká Kulhavý. „A to je JAR nejcivilizovanější a nejbezpečnější z celé Afriky.“
Spoustu NEJ si vysloužila i samotná cyklistická odysea uprostřed africké divočiny. Prý je nejnáročnější a nejprestižnější ze všech bikových bitev, snad proto jí říkají Tour de France na horských kolech.
Letos přinesla 739 kilometrů délkových plus 15 výškových. A znovu český triumf, už třetí v řadě. „Ukázali jsme, že jsme byli nejlepší,“ liboval si šampion Kulhavý. „Měli jsme jen jednu krizi, kdy jsem měl opravdu strach, ale všechno vyšlo perfektně. A nejvíc nadšený jsem z formy, jak komfortně se mi jezdilo.“
