Hlas má ochraptělý, rysy ve tváři znavené. Ale hodinu poté, co na Stelviu projel cílem, se zároveň i usmívá. Cíl v Milánu je na dosah.
Už v průběhu týdne vyprávěl: "Při etapě do Cervinie jsem si hrábnul až na dno - a hned následující den jsme jeli těžkou etapu celou za deště. Má imunita byla z předchozí etapy ještě oslabená, a tak jsem o to snáz nastydl."
Prakticky celý poslední týden závodil závodil nemocný. Přesto dokončí svůj první závod Grand Tours v první třetině výsledkové listiny.
Jak vám chutnala kombinace Mortirola se Stelviem? O předchozích třech průsmycích ani nemluvě?
No, přežil jsem to. Ze začátku se mi jelo strašně špatně, nakopli hned první kopec, passo Tonale, kde odjel Křižák (Roman Kreuziger). Pak už to bylo naštěstí se mnou lepší. Musím strašně poděkovat všem fanouškům, kteří mi hrozně moc pomohli, v pátek i v sobotu. Bylo jich tu z Česka fakt hodně.
O Mortirolu se říká, že je nejvražednějším kopcem, na který profipeloton jezdí. Absolvoval jste už někdy podobný?
Těžko říct, jestli je nejhorší. Na závodě Kolem Trentina na nás nachystali v předposlední etapě podobný kopec, to byla také strašlivá stěna.
A Stelvio? Počítal jste 38 serpentín do cíle? Pomohlo vám, když na tabulích u cesty jejich počet neustále klesal?
Já je vůbec nepočítal. Stelvio je ale hodně těžké i tím, že jedete do 2700 metrů, blbě se tu dýchá. My předtím nebyli nikde na vysokohorském tréninku, v těch 2700 metrech jsem najednou už neměl dost kyslíku.
Bude dost sil na časovku? To je vaše parádní disciplína.
Já bych to moc neviděl.
I kvůli nemoci, se kterou jste bojoval?
Ještě nejsem pořád zdravý. Už ze začátku téhle etapy, než jsem se rozjel, se mi nedostával vzduch. Myslím, že v časovce asi šance na umístění nebude.
Ale pocit, že jste zvládl svoji první třítýdenní Grand Tour i se všemi nástrahami, je asi příjemný, ne?
Určitě jsem rád, že se mi to povedlo. Podařilo se mi ukázat v jedné etapě, to se také počítá. Mám to za sebou, skoro...
