"Byla to pro mě první Grand Tour, takže to byl silný zážitek. A taky hodně dlouhý závod," podotýká 65. muž celkového pořadí.
Co po něm dělá vaše tělo?
Teď se jezdím akorát projet a dostávám se z toho, jak jsem byl nachlazený. Celkově jsem hodně unavený, ale zlepšuje se to. Uvidíme, za jak dlouho budu v pohodě.
Nemusel jste tedy po Giru ležet tři dny v posteli?
Hned od prvního dne jsem seděl na kole, aby mi neztuhly nohy.
Ztratil jste něco na váze?
Člověk asi něco ztratí, ale možná zase přibere svalovinu. Čekal jsem, že budu mít o nějaké kilo míň, ale podle váhy jsem na tom stejně.
Odkdy jste vlastně věděl, že pojedete Giro?
Před sezonou jsem se dozvěděl, že tým bude usilovat o divokou kartu, a když se to podaří, tak se mnou počítají. Jakmile jsme divokou kartu dostali, tak jsem počítal s tím, že pojedu.
Těší se cyklista na takový závod, nebo v něm spíš převládají obavy z toho, co ho čeká?
Obavy nemá. Řekl bych, že se hodně těší a zároveň má hodně velký respekt. Přece jen je to něco víc než obyčejný závod.
Překvapilo vás něco hned na startu?
Čekal jsem, že to bude nervózní, ale první etapy byly ještě nervóznější, než jsem čekal. Nervozita byla obrovská. Všichni se snaží natlačit dopředu, i když tam skoro není místo, a pak to padá v místech, kde by to normálně nikdy nespadlo. Třeba na rovné silnici, kde není důvod, proč by se mělo padat.
Jak zněly vaše úkoly v týmu NetApp?
Úkoly jsem moc neměl, spíš mě posílali do úniku. Jinak jsem párkrát pomáhal rozjíždět spurt.
Na únik jste se domlouvali vždy ráno před etapou, nebo spíš záleželo na momentální situaci v ní?
Před etapou je porada, na které sportovní ředitel řekne, jak by to mělo vypadat a co by kdo měl dělat. Pokud se někdo necítí, nebo má špatné nohy, tak se ozve a trochu se to upraví, že se třeba bude šetřit v balíku.
Vám úniky vyhovují?
Je to můj styl závodění a vyhovuje mi, ale podařilo se mi tam dostat jen jednou. I když jsem se hodně snažil i předtím.
Únik se vám podařil jenom jednou, ale zase stál za to. Promítáte si pořád v hlavě 14. etapu, v níž jste dojel těsně druhý?
Sem tam si na to vzpomenu.
Co se při takovém úniku člověku honí v hlavě?
Sleduje ten náskok, vidí, jak se to vyvíjí a snaží se odhadnout, jak to může dopadnout. Pro mě to bylo hodně těžké, protože nejsem extra do těch dlouhých kopců a tam byly dva hodně dlouhé. Ten druhý už jsem jel skoro celý na doraz a měl jsem toho hodně dost.
Někteří jezdci v takové situaci únik vzdají, ale vy jste bojoval až do konce. Co vás hnalo kupředu?
Ta bojovnost je asi v člověku. Že to nechce vzdát, pokud vidí, že je šance. Já už jsem byl hodně hotový, na konci jsem akorát uviděl dvoustovku, tak mi prolétlo hlavou, že je čas za to vzít. Tak jsem nastoupil a zkusil jsem to.
Mrzelo vás hodně, že vám ve finiši jen o kousek uniklo vítězství?
V první chvíli to určitě mrzelo. Je pravda, že jsem letos pár závodů vyhrál a druhé místo není vítězství. Ale s postupem času se to trochu rozleží a pak jsem za to byl hodně rád. I v týmu mě pochválili za dobrý výkon.
Jak jste se cítil po etapě, kdy jste asi tušil, že se vám síly vynaložené při úniku v dalších dnech spočítají?
Po etapě jsem se nemohl vůbec vydýchat a cítil jsem se hodně unavený. Ale myslel jsem na to, že po další etapě přijde den volna, tak bych si mohl relativně odpočinout.
Místo toho vás ale potkalo nachlazení. To bylo důsledkem oslabení organismu po vašem úniku?
Myslím si, že ano, protože den nato byla další těžká etapa, která celá propršela.
Jak cyklista bojuje s nachlazením během tak náročného závodu?
Já se z toho dostávám ještě teď. Člověk se snaží dělat, co jde, dobře se oblíkat před etapou, při ní i po ní, a snaží se spíš pošetřit. Ale když se každý den závodí, tak se z toho tělo dostává těžko.
Zvládl jste si konec Gira i trochu užít, nebo to bylo už jenom utrpení?
Poslední dvě etapy jsem měl problém s kašláním a kvůli tomu i s dýcháním. Některé dny jsem měl hodně špatné, ty člověk musí přetrpět a přežít.
Měl jste někdy chuť praštit s kolem do příkopu?
Tohle mě napadlo někdy uprostřed závodu, kdy jsem měl krizovou etapu. To jsem se strašně trápil a den nato byla nejdelší etapa. Říkal jsem si, že pokud se mi v ní pojede tak špatně, tak kdo ví, jestli stihnu limit. Ale nakonec se mi jelo trochu líp a pak už to bylo lepší. Až poslední týden byl zase hodně těžký, ale chtěl jsem to dojet. To byl můj prvotní cíl.
Sledoval jste při tom svoje umístění v celkovém pořadí?
To člověk neřeší. Snažil jsem se dát co nejvíc do pořádku do časovky, ale tam už jsem neměl i kvůli nemoci moc síly.
Co všechno kromě nohou cyklistu v takovém závodě bolí?
Já bych řekl, že mě bolelo úplně všechno. Ta pozice na kole není ideální na záda, dlouhé sjezdy dávají zabrat rukám, protože člověk z Česka není zvyklý sjíždět deseti a dvacetikilometrové kopce. Celková únava je obrovská.
Vy jste si byl Giro dopředu projet, nebo jste na něj jel naslepo?
Já jsem si neprojížděl ani jednu etapu. Předtím jsem měl závodní program, a i když bych tam možná byl schopný nacpat pár dní, tak toho člověk přece jen má docela dost.
Je velký rozdíl jet podobný závod v týmu jako NetApp, který nemá nejvyšší ambice, proti nějaké elitní stáji?
V týmu NetApp je určitě výhoda, že člověk má větší možnost se ukázat. Velké týmy mají určeného jednoho dva lidi na celkové pořadí a do úniku posílají někoho jen výjimečně. Většinou jsou všichni k ruce svým lídrům. Nevýhoda je v tom, že menší tým má trošku menší zajištění, ale v tom až takový rozdíl není.
Vnímal jste hodně české fanoušky? Po jedné etapě jste říkal, že bez nich byste snad některé kopce nevyjel.
Českých fanoušků tam bylo hodně, tolik lidí z Česka jsem určitě nečekal. Ne, že bych bez nich ty kopce nevyjel, ale určitě mi pomohli.
Měl jste u trati i nějaké známé?
Z Kyjova se vypravil menší autobus, byl tam i jeden můj bývalý spolužák s pár lidmi. Dokonce jsem si přečetl i svoje jméno na asfaltu.
Zažíváte možná svůj průlomový rok. Jaké jsou vaše další cyklistické cíle a přání?
Spíš než cíle bych řekl přání. Uvidím, do jakého týmu půjdu příští rok, protože mi letos končí smlouva. Ještě nevíme, co bude s NetAppem, jestli a případně jak bude fungovat. Určitě bych se ale jako závodník někdy rád podíval na Tour de France.
