Na rozhovor nás pozval osmnáctiletý cyklistický závodník k sobě domů. Když jsme přijeli, vyrušili jsme Adama Ťoupalíka při sledování nejslavnějšího cyklistického závodu Tour de France.
„Každého cyklistu Tour láká, kdo ho dojede, je hrdina. Samozřejmě, že bych chtěl tento závod jet, ale pořád jsem dost mladý,“ říká talentovaný Ťoupalík ke slavnému etapovému závodu. Osmnáctiletého sportovce ale stále více baví cyklokros než silniční závody.
Nedávno jste se ale stal českým juniorským šampionem v silniční cyklistice, takže jste spíše všestranný?
Od jara do podzimu se soustředím více na silnici a pak od podzimu na cyklokros. Do budoucna bych se chtěl specializovat právě více na cyklokros, protože mě víc baví.
Silniční cyklistika vás nebaví?
To ne, ale je to samozřejmě něco jiného. Cyklokros má více specifik a je celkově zábavnější. Hlavně je mi bližší terén v přírodě, protože dřív jsem ještě jezdil downhill (sjezdy na přírodních tratích). Určitě ale nechci silnici nijak zahodit, i tady chci dosahovat dobrých výsledků.
Co je pro sportovce v cyklokrosu nejdůležitější?
Když závodíte na silnici tři až pět hodin, tak během závodu toho můžete vymyslet hodně. Ale při cyklokrosu jedete od startu hodinu úplně naplno. Musíte být soustředění a jet na sto procent. V top elitě pak rozhodují maličkosti – jak kdo je připravený, kdo lépe zvládne technickou pasáž.
Jak jste se k závodění na kolech dostal?
Táta dělal triatlon a brával mě s sebou na závody. Odmala jsem byl také pořád na kole. Zkoušel jsem i triatlon, ale nebavilo mě plavání. Hlavně tréninky na plavečáku. Pak se mě kamarád zeptal, jestli s ním nechci zkusit cyklistiku. Bylo mi asi dvanáct let, dostal jsem své první silniční kolo, vyzkoušel si první závody a začalo mě to docela bavit. I když výsledky se zatím moc nedostavovaly. Dneska už mě to baví moc.
Máte rád jízdu na kole i mimo závody, s kamarády nebo s rodiči?
Jasně, občas si najdu čas a s klukama zase vyrazíme na kolo si zaskákat. Ale na výlety by se mnou asi jezdit moc nechtěli. Když jedeme někam krátce, tak se ještě udržím a nikomu neujíždím (usmívá se).
Když se vrátíme k cyklokrosu, v Táboře máte dobré podmínky na tréninky, že?
V Táboře byla vždycky cyklokrosová tradice. Díky tomu je to tady hlavní sportovní disciplína. Také proto jsem se na cyklokros zaměřil a zatím jsem v něm dosáhl nejlepších výsledků.
Zatím jezdíte za domácí ČEZ Cyklo Team Tábor. Jste úspěšný. Už máte nějaké nabídky ze zahraničí?
Ano, nabídky jsem dostal. Ale do mistrovství světa tady v Táboře (31. ledna – 1. února 2015) budu jezdit za zdejší tým. Prioritou je také pro mě to, abych si dodělal školu, a uvidíme, co bude dál.
Maturujete příští rok. Už máte v hlavě, na jakou půjdete vysokou školu?
Uvidíme podle cyklistiky. Abych dělal obě věci najednou a na sto procent, je myslím asi nereálné. Vždycky bych něco musel dělat napůl. Takže si pak musím vybrat, jestli se budu věnovat cyklistice, nebo studiu.
V Táboře se pojede světový šampionát na přelomu ledna a února příštího roku, už se na vrchol sezony připravujete?
Po mistrovství republiky mě čekalo mistrovství Evropy, které se mi nepovedlo a spadl jsem, a teď mám volno. Pomalu se ale začínám chystat na cyklokrosovou sezonu, tedy i na leden. Bude to vrchol, už nepojedu za juniory, ale v kategorii do 23 let. Na domácí trati se chci ukázat. Byl bych hodně spokojený, kdybych v mužích jezdil stabilně do desátého místa. A pak na mistrovství světa kdyby se mi povedlo být do pátého místa, budu moc spokojený.
Nebudete nervózní, přeci jen pojedete doma a přijdou vás podpořit tisícovky fanoušků?
Letos už jsem jel doma při světovém poháru, ale nervozita zase taková nebyla. Bylo to spíš lepší, protože jsem věděl, do čeho jdu. Všechno bylo po ruce a měl jsem závod jednodušší. Také trať znám zpaměti, na kole bych ji objel i poslepu.
Máte na táborské trati nějaké místo, kdy jste si jistý a dokážete soupeřům pořádně závody znepříjemnit?
Zdejší trať je hodně těžká a řekl bych, že i spravedlivá. Míst, kde se dá zaútočit, je opravdu dost. Ale kdybych měl kondici, která by odpovídala opravdu dobrému výsledku, tak bych zaútočil v nejtěžší pasáži.
Velice důležitou součástí je i kolo, jak moc rozhoduje technika závody?
Hodně. Dříve se hodně běhalo s koly na zádech, dneska jezdí skupiny rychle za sebou. To je hlavně atraktivní pro diváky. Kolo rozhoduje nejvíce. Defektů moc nemáme, ale když se přehazovačka obalí bahnem, tak přestává fungovat.
