Po čtvrtečním sprintu mnozí členové týmu hovořili o lyžích, které jely pomalu. Tentokrát už byly v pořádku?
Já neměla ani na sprint špatně připravené lyže. Když při něm byla Kaisa Mäkäräinenová na prvním kole a já na druhém, jely mi i o kus líp než jí, neměla jsem z nich ani trochu špatný pocit. Ty pocity z lyží byly spíše individuální.
Snažíte se dostat zpět do běžecké formy. Napomáhá k tomu i skutečnost, že tratě v Ruhpoldingu jsou profilově lehčí než oberhofské?
Takhle bych to úplně neřekla, i tady jsou těžší pasáže. Ale faktem je, že Rupholding mi sedl víc než Oberhof.
Ve štafetě jste se vrátila na váš tradiční čtvrtý úsek. Byla jste ráda?
Tohle neřeším, je mi jedno, kde jedu. Ve štafetě jedeme za celý tým. Každá v ní musíme odvést stoprocentní výkon a je jedno, jestli na prvním, druhém, třetím nebo čtvrtém úseku.
V úvodu vašeho úseku jste se na chvíli posunula z 9. na 7. místo, ale pak se přihnaly zezadu Kuzminová a Krjukovová.
S těma holkama bylo hodně těžké porovnávat se. S Nasťou Kuzminovou už vůbec a také Krjukovová jezdí letos dobře. Bohužel, zatím nejsem schopná se jim vyrovnat.
Štafeta žen v RuhpoldinguZpravodajství |
Skončily jste deváté, o šest příček hůře než před týdnem. Ale i v Ruhpoldingu jste si dokázaly, že když se vám vše sejde, minimálně o první šestku jezdit můžete, že?
Určitě. Ani tentokrát ta šestka nebyla daleko, chyběl do ní kousek. Nasťa, která pak skončila se Slovenkami šestá, byla se mnou na střelnici při ležce. Štafety mohou být letos strašně vyrovnané. Z těch dosavadních vidíme, že do šestky opravdu být můžeme.
Navíc je zde předpoklad, že Jessica Jislová by se po dvojité nemoci měla postupně zrychlovat.
Rozhodně. Teď je to o tom, že Jess přes měsíc nezávodila. Potřebuje se zase dostat do závodního rytmu a vrátit se tam, kde předtím byla. I když po nemoci jezdila rychlé tréninky, závodní porovnání v nich neměla.
Vy jste v sobotu dosáhla na desátý běžecký čas úseku. Co tomu říkáte?
Ten běžák trochu zkresluje skutečnost, že jsem se ze začátku třetího kola snažila dojet osmou Krjukovovou, ale když jsem ji potom na kopci skoro neviděla, tak jsem už konec lehce vypustila. Má ztráta v běžáku je proto trochu větší, než mohla být, třetí kolo jsem mohla mít i rychlejší. Těžko říct, jak by se vše vyvíjelo, kdybych s Krjukovovou vyjela ze střelnice. Ale takhle jsem jen viděla, že mi kousíček po kousíčku poodjíždí.
PŘEDÁVKA. Markéta Davidová (vlevo) vysílá Veroniku Vítkovou do čtvrtého úseku.
Nejlépe z týmu to zatím běhá Markétě Davidové. Na předsezonním kempu jste s ní byla běžecky vyrovnaná. Teď všichni hledají, co se s vámi potom stalo. Už jste na něco přišli?
Těžko říct. Kdybychom znali odpověď, tak zareagujeme. Bohužel ji ani po pěti kolech svěťáku neznáme.
Dají se vaše současné problémy přirovnat k nějaké situaci z minulosti?
Asi ne, je to zvláštní.
Co vše zkoušíte, abyste zase běhala rychleji?
Snažíme se s Egilem (trenérem Gjellandem) hledat příčiny. Půjdu ještě na nějaká vyšetření a uvidíme, co z nich vzejde.
Ale zdravotně jste nyní v pořádku?
Jo, jsem.
Nemohlo mít vliv, že jste si ve 30 letech musela před sezonou zvykat na úplně jiný styl přípravy, který Egil Gjelland zavedl? Že tu změnu vaše tělo ještě plně nezpracovalo?
Může to být i tím, ale nevím. Vážně tu odpověď neznám. Po Vánocích jsme něco zkoušeli, zapracovali jsme i na technice, která mě předtím brzdila. Teď to jde běžecky pomalu nahoru. Konečně cítím, že se mohu odrazit z nohou a s někým závodit - a ne aby mi všichni ujížděli.
Střelecky jste naopak měla vynikající prosinec, váš nejlepší v kariéře, jenže po Vánocích i střelba začala haprovat. Nemohla vás rozhodit exhibice na Schalke, kde jste se snažila položky urychlit a přišly chyby?
Na Schalke jsem je musela urychlit, to je úplně jiný typ závodu, exhibice, při které se jede kraťoučké trestné kolo. Tam nejde střílet jako normálně. Proto jsem střelbu zrychlila - a nepadalo mi to. Dokonce ani potom, když jsem stojky zase zpomalila.
A nemohlo vám to pak nabourat rytmus střelby i po Novém roce?
Já si myslím, že dělám pořád to samé jako předtím, ale bohužel tam teď vždycky nějakou chybičku vyrobím. Je to podobné jako s tím během. Ale jsem ráda, že běžecky teď nějaký progres cítím. Je jednodušší vrátit se k dobré prosincové střelbě než dál tápat v běhu. Při štafetě jsem si navíc tady dokázala, že pořád dovedu odstřílet rychle i přesně. Na trénincích dělám stále to samé co v prosinci. Nedávám sice teď ani na trénincích samé nuly jako před Vánoci, ale cítím, že se má střelba zase začíná vracet tam, kde byla.
Vaše potíže této sezony jsou i zkouškou psychické odolnosti. Pomáhá vám vědomí, že jste se už v minulosti dokázala vyhrabat z řady složitých situací i zdravotních komplikací?
Hlavně vím, že jsem se přes léto snažila dělat v tréninku naprosto všechno, aby to bylo v sezoně dobré. Nepropadám panice. Pořád věřím, že to přijde. A doufám, že tutéž větu nebudu říkat i koncem března.
Nejlépe, kdyby to přišlo začátkem března na mistrovství světa v Östersundu.
Přesně tak.
Příští týden vás čeká Anterselva, nejvýše položené pohárové středisko. S vyšší nadmořskou výškou jste měla vždy problémy a Anterselvy se bála. Ale loni jste tam dojela třetí. Jaký k ní máte vztah nyní?
Loni jsem na tom byla jinak, od začátku sezony jsem se chytala a po Novém roce jsem pak začala jezdit ještě líp. V Anterselvě mi to potom prostě sedlo. Nedokážu říci, jak na tu výšku budu reagovat letos. Odjíždíme tam už v neděli. Ve čtvrtek odpoledne po závodě vám budu moci říci, jestli jsem se zadaptovala.
