Předchozí sezona byla pro ni průlomovou. Drobná slečna z Vrchlabí na sebe upoutala nejen v Česku.
V prosinci navzdory své pulzující nervozitě ustála nasazení do ženské štafety při poháru v Hochfilzenu.
V lednu vybojovala své první body do Světového poháru při vytrvalostním závodě v Anterselvě.
Průlomová zima Voborníkové. Nakopne mě do další přípravy, říká žena v zelené |
V únoru si odbyla velký olympijský debut na hrách v Pekingu, kde nastoupila do tří závodů.
Vzápětí se stala se dvěma zlaty a jedním bronzem největší hvězdou juniorského mistrovství světa v Soldier Hollow.
Tamtéž upoutala pozornost i gestem na nejvyšším stupni, kde vytáhla transparent na podporu trpící Ukrajině.
Tereza Voborníková po svém triumfu vyjádřila postoj k válce na Ukrajině.
A v březnu, na samém konci sezony, dvakrát bodovala na 24. a 31. místě i v pohárovém finále žen na Holmenkollenu.
A co bude dál?
„Je trošku stresující, že se už nemůžu schovat za juniorský věk. Skončilo období: Ona je mladá,“ zasměje se. „Doufám, že na mě první rok v ženách budou hodní a nebudou na mě kladena přemrštěná očekávaní. Ale určitě se chci posouvat nahoru a nezůstat do budoucna jen průměrnou závodnicí.“
VÝSLEDKY: Přehled závodů v biatlonové sezoně 2022/2023 |
Narozeniny slaví 31. května. A ty letošní byly z biatlonového hlediska výjimečné ještě jinak.
Stejnou pažbu na své malorážce už měla pět let.
Proto se její rodiče rozhodli, že to změní.
„Taťka mi vyprávěl, že moji původní pažbu mi také kupovali k narozeninám, tak chtěl dodržet tradici,“ vypráví Voborníková. Oznámili jí tedy, že k těm dvaadvacátým dostane jako dárek novou.
Stála 20 tisíc korun.
„Tu starou jsem používala od sedmnácti let a za tu dobu jsem se ve střelbě trochu posunula,“ říká. „Myslím, že biatlonista by neměl zůstávat tak dlouho s jednou pažbou. Občas je nutné zkusit něco jiného. Věřím, že sžívání s novou pažbou mě hodně naučilo a posunulo. Věřím, že risk je v tomto případě zisk, protože investice do materiálu je součástí sportovního života.“
Záhy po přebrání dárku nicméně zjistila, že zvyknout si na novou pažbu bude ještě těžší, než očekávala.
„Těch změn bylo fakt hodně,“ popisuje. „Největší ve vyvážení pažby. Byla jsem zvyklá mít ho spíš vzadu, teď ho mám hodně dopředu. Přitom na té zbrani je cítit každý milimetr, natož takhle razantní změna.“
Takhle se už trápit nechci. Davidová o rozhodování i nakopnutí vlastní psychiky |
Potřebovala si vytvořit novou polohu a tato snaha pohltila spoustu času a úsilí, než se do ní patřičně naštelovala a trefovala terče. S radami pomáhali nejen reprezentační trenéři Egil Gjelland a Jiří Holubec, ale i její někdejší trenéři Tomáš Holubec a Vlastimil Vávra.
„Bylo to se mnou jak na houpačce. Ze začátku dobré, pak strašné, teď se to zase zvedá. Doufám, že má střelecká křivka už bude směřovat jen nahoru.“
A křivka běžecká? I v tomto směru byla letošní příprava jiná.
„Některé letní závody mi ukázaly, že jsem se na další holky z áčka trochu dotáhla. V létě na Blinku jsem ve výjezdu porazila i Jessiku (Jislovou) a Lucku (Charvátovou), což bylo pro mě velké nakopnutí. Jen poslední dobou jsem byla docela unavená. Dřív jsem takovou větší únavu řešila vždy po letním závodním bloku, jenže tentokrát přišla až na prvním zimním soustředění a já z toho byla fakt nešťastná.“
Až při druhém nominačním závodě na severu si opět připadala běžecky silnější. Místo v reprezentaci bez potíží potvrdila.
Před rokem v Hochfilzenu ji trenéři nasadili do ženské pohárové štafety takříkajíc na zkoušku a Voborníková přispěla ke konečnému 8. místu. Na olympiádě v Pekingu před ní dostala v této disciplíně přednost zkušená Eva Puskarčíková. Ta však po sezoně ukončila kariéru.
Proč Voborníková vyzvala k modlitbě za Ukrajinu? Ovlivnila mě i malá ségra |
Voborníková by tak měla být společně s Davidovou, Jislovou a Charvátovou členkou základního štafetového kvarteta.
„Doufám, že už nebudu v takovém stresu ohledně nominací,“ říká. „Ještě loni jsem nevěděla, jestli mě další den neodešlou ze svěťáku zase na IBU Cup (druholigový biatlonový seriál). Letos bych mohla závodit poklidněji a bez obav, že když se mi jeden závod nepovede, pošlou mě jinam. Díky tomu bych mohla mít víc prostoru se rozzávodit.“
PŘED ROKEM. Tereza Voborníková na trati štafetového závodu v Hochfilzenu
Z vlastních zkušeností ví, že jí většinou trvá nějakou dobu, než se v závodní zimě dostane do provozní teploty.
„Strašně ráda bych hned na prvním svěťáku v Kontiolahti navázala na povedený konec minulé sezony, ale já ty rozjezdy vážně nemám moc dobré. Tak uvidíme.“
Cíl do poolympijské zimy zatím formuluje takto: „Loni jsem si dávala za mezník postup do stíhačky, letos bych body chtěla atakovat častěji.“
