Dvacet ran, dvacet zasažených terčů. Hodně jste si dnes na střelnici věřil?
To se úplně nedá říci, ale snažil jsem se si to tam pohlídat. Každopádně čtyři nuly se počítají. Sice byly ty mé položky pomalejší, ale pár vteřinek nechaných na koberci je furt lepších než 20 vteřin nechaných na trestném kole. Jsem rád, že se mi tu střelbu podařilo takhle udržet. Může mě to psychicky podpořit v tom, abych byl v budoucnu na střelnici ještě víc v klidu.
Vzpomeňte, kdy naposledy jste dal v závodě čtyři nuly?
Tak to si teď nevzpomenu. Už to nějaká chvilka bude.
V posledním kole to dnes byla na trati veliká honička. Jak se vám jelo?
No oni jsou to magoři všichni. (směje se) Lítají jak urvaný a není vůbec sranda se jich udržet. Je škoda, že jsem ke konci neměl ještě trochu víc sil. Na trati jsem jakž takž jet mohl, ale chybělo mi tam, abych mohl ještě přidat. Když to nakopli, moc jsem nezvládal je zachytit a pak jsem je musel vždycky docukávat. V posledním kopci nasadili v té naší skupině (o 5. až 9. místo) Tarjei Bö a Schempp a tam jsem jim už nestačil. Ale aspoň Dolla jsem v cílovce udělal.
Další Češi o hromadném závoděMichal Krčmář (16. místo): Škoda těch tří jedniček, protože na trati jsem se cítil o poznání líp než ve štafetě. Potěšilo mě, že během druhého okruhu jsme dokázali sjet celé jedno trestné kolo a dotáhnout se zase ke špici. Celkově to byl i se střelbou dobrý, normální výkon, ale žádná špica. K té bych musel dát víc nul. Ty tři rány mi prostě vyskočily ven, což je na zdejší lehčí střelnici moc. |
Z Ruhpoldingu si odvezete dvě osmá místa. Čekal byste to po absenci v Oberhofu?
K té jsem byl donucen okolnostmi. Nemělo smysl do Oberhofu jezdit, když jsem předtím neměl za sebou žádné rychlé tréninky a musel řešit komplikace s kolenem a pak i s nějakou virózkou. Potom jsem na chvíli musel potrénovat v Jablonci a Novém Městě, abych se zase rozjel. Vůbec jsem nevěděl, co tu mám od sebe očekávat, a už dlouhý závod mě pozitivně překvapil tím, že jsem na tom nebyl běžecky špatně a střílel jsem taky slušně. Při štafetě se mi pocitově běželo vyloženě příjemně, dneska sice o něco slaběji, ale zase jsem všechno trefil. Takže celkově je tenhle Ruhpolding i trošku nad očekávání - protože ta očekávání vlastně žádná nebyla.
Co přesně s vašim kolenem, kvůli kterému jste nedokončil pohárové kolo v Annecy, tedy bylo?
Měl jsem přetažené úpony. Šlo o jakési zřetězení. V Östersundu mě bolela záda a při závodech mě brala bederka. Sice jsme to tam nějakým způsobem dávali dopořádku, ale většinou, když máte nějaký takový problém, tělo si uleví tím, že se při pohybu přenastaví, aby té bolesti ulehčilo. Takže potom většinou přetěžujete něco jiného. S fyzioterapeutem Romanem Karpíškem jsme se shodli, že možná to byl důvod, proč bolest zad přešla do jiných svalů - a pod tou čéškou se úpony přetížily natolik, že na mě zakřičely: Dost. Naštěstí nešlo o nic natrženého, to by bylo horší. Tenhle problém potřeboval jen klid, trochu orazit, odpočinout si a teď je to zase dobrý.
Před olympijskými hrami vás čeká poslední pohárové kolo v Anterselvě. Bude i proto svým způsobem specifické?
Neberu to tak, že jde o poslední prověrku před olympiádou. Ona je Anterselva specifická výškou i tratěmi. V minulosti mi to tam nesedělo právě ideálně. Rozhodně nebudu házet flintu do žita, kdyby se mi v Anterselvě nepovedl nějaký závod. Máme potom před sebou ještě přípravu v Almaty, kde se můžeme posunout nahoru. Od Nového roku se posouváme správným směrem, tak to tam můžeme ještě trochu dostrkat.
