Když v první polovině roku 2006 biatlonová mistryně světa Kateřina Holubcová Jakešová pověsila malorážku na hřebík, prohlásila, že už je po čtrnácti letech biatlonem přehlcená.
Když se téměř po sedmi letech na sobotní společenské akci v Novém Městě na Moravě, v rámci níž se odtajňovali maskoti pro únorové mistrovství světa, zamyslela nad tím, jestli jí závodění schází, odpověď zněla jasně: Ne.
V březnu to bude deset let od vašeho vítězství vytrvalostního závodu v ruském Chanty Mansijsku. Co se vám teď vybaví?
Sibiř, takže hrozná zima. A také první překvapení v závodě, kdy jsem získala bronz. To už byl pro mě obrovský úspěch. Poté jsem skončila ve stíhačce do desátého místa a posléze se mi povedl ten zlatý vytrvalostní závod. A pak už jen oslavy, které trvaly dlouho, protože to byl úplně poslední závod sezony, jak se jelo až v březnu.
Nebyla to náhoda, protože jste tenkrát říkala, že půjdete do posledního závodu slavit bronz?
Nebyla. Já jsem byla sedmá celkově ve Světovém poháru, takže jsem od začátku sezony podávala stabilní výkony. Nicméně na tom mistrovství světa jsem byla nachlazená, proto jsem tenkrát zlato neočekávala. Hlavně to záviselo na střelbě, kterou jsem nulovala. A když se vám daří střelba, už se to veze všechno v jedné vlně.
Sedmé místo ve SP, dvě medaile z MS, byla to životní sezona?
Určitě ano.
Ale po sezoně 2002/2003 už se vám moc nedařilo, že ne?
Další rok v německém Oberhofu jsem byla desátá a dvanáctá na mistrovství světa, což pro mě ještě byl úspěch, ale pro média tolik ne. (úsměv) A pak ty poslední dva roky už se mi opravdu moc nedařilo.
Končila jste s biatlonem v dubnu 2006 proto, že už jste jím byla přehlcená. Neschází vám?
Ne. Já jsem končila po olympijských hrách v Turíně, už jsem toho měla plný brejle. A skutečně toho do teď nelituji. Byla jsem už opravdu unavená. Skoro čtrnáct let jsme byli na cestách, přes půl roku pryč, pořád jenom závody a závody. Už jsem tedy potřebovala změnit život. Navíc mi bylo třicet, přála jsem si rodinu, takže jsem hned po olympiádě otěhotněla a v jedenatřiceti jsem měla dítě. Pro mě nastala jiná životná etapa.
Nelitujete toho ani v souvislosti s tím, že se teď MS koná poprvé u nás, takže byste si mohla zazávodit před skvělou kulisou, která hlavně v ČR čítá velký nárůst?
Zájem je skutečně velký. Ale líto mi to je maximálně z toho hlediska, že kvůli dětem nemohu pomáhat s organizací. Ráda bych pomohla manželovi. Jenže při dvou dětech, kdyby se angažovali dva z rodiny, by to bylo blbý.
Co by vás lákalo za funkci?
Já bych pomohla s čímkoliv, asi by mi to bylo jedno. Třeba v závodní kanceláři, ale ráda bych i komentovala závody. Mám zkušenosti z Eurosportu, kde jsem komentovala olympijský biatlon. Nicméně časově je to náročně. Kdybych měla starší děti, jdu do toho, takhle ne.
Ale podívat se na MS pojedete?
Přijedu až na konec. Syn má totiž 7. února zápis do školy, takže dorazíme až na poslední čtyři dny.
Těšíte se na zápis?
Mám z toho obavy. (smích) Je to taková první meta mého syna. Prvního února mu bude šest let a sedm dní poté jdeme k zápisu. Ale jako že bych z toho byla nějak hodně špatná, to ne. Jen malinko. (úsměv)
Když tedy přijedete na poslední čtyři dny, budete aspoň na závěr šampionátu spolukomentovat?
To ještě nevím. Pro ČT určitě ne, a jestli bude mít zájem Eurosport, to je na nich.
