Je to zvláštní štafeta. Francouzka Marie-Laure Brunetová na prvním úseku kolabuje a z trati ji odnášejí na nosítkách. Němka Franziska Preussová padá, znečistí si zbraň, se kterou pak dlouze bojuje na střelnici.
Za Češky rozbíhá závod tehdejší benjamínek Eva Puskarčíková, teprve třiadvacetiletá, pouhé tři měsíce členka reprezentačního A týmu. Čtyřikrát dobíjí, předává jedenáctá.
Ovšem to je teprve začátek.
VE SKVOSTNÉ FORMĚ. Gabriela Soukalová na hrách v Soči.
Pak se do měkkého, takřka jarního sněhu vřítí Gabriela Soukalová. A zprávy přicházející na druhém úseku z vysílaček českého týmu jsou jen a jen pozitivní.
„Gabča letí. Je osmá.“
„Už je za Gasparinovou.“
„Už má Američanku.“
„Vyjíždí ze střelnice třetí, 18 sekund za druhou Zajcevovou.“
Trenér žen Jindřich Šikola v tu chvíli na stadionu prohodí ke kolegovi Ondřeji Rybářovi: „Přijede sem s Ruskou, uvidíš.“
Nepřijede. Předjíždí ji. „Ona snad dojede i tu Ukrajinku!“
Soukalová není k zastavení. „Říkala jsem si: To je paráda, mně se jede super a ony naopak nemůžou!“ bude vyprávět.
Předává Jitce Landové druhá, pouhých dvanáct sekund za vedoucími Ukrajinkami a dvacet sekund před dalšími pronásledovatelkami.
Jitka Landová a Gabriela Soukalová v Soči. (foto Jakov Fak) #zoh2014 #Sochi2014 http://t.co/SGkmGXSC9d
Výkon, který Soukalová předvedla, doslova bral dech. Navzdory tomu, že třikrát dobíjela, posunula štafetu o devět příček vzhůru a smazala takřka minutové manko.
„Jela jako motorová myš,“ uznale říká Puskarčíková.
Ta, o které je řeč, se po svém úseku ještě proběhne po cestě kolem hrazení, do buněk, plná energie. Drobná Švýcarka Elisa Gasparinová jí říká: „Jak to děláš, že jezdíš pořád tak rychle?“
„Kolik vážíš?“ odpoví jí Češka otázkou.
„48 kilo.“
Biatlonistky předvedly nejlepší štafetu v historii, skončily čtvrté |
To jsem měla naposledy v šesté třídě, pomyslí si Soukalová, nahlas však Švýcarce řekne: „Tak vidíš. Jsem kus ženský. Mám ještě na téhle olympiádě z čeho brát, když jsou ostatní už unavený.“
Však také vlastní tělo od rána vydatně zásobovala. K snídani si dala nalačno lososa, bramborový salát. K obědu kus steaku, celé sušenky a kafe se šlehačkou. „Lidi na mě koukali, jestli nejsem těhotná. Jedla jsem jak zjednaná.“
Zamávám si i bez vlajky
Landová na třetím úseku bojuje. „Hele, Jíťa poběží dobře,“ tvrdí Šikola. Rybář přikývne: „O to se nebojím. Tady se bojím.“ Načež ukáže ke střelnici.
Vleže třikrát míjí. Tři dobití následují. Ale trestnému kolu se vyhne. „Zaplaťpánbůh,“ uleví si Rybář.
BOJ NA STŘELNICI. Jitka Landová při štafetě.
Po dalším dobíjení při položce vstoje pokračuje česká štafeta ve skupince na pátém až sedmém místě. Což nemíní jen tak nechat finišmanka Veronika Vítková a vyšvihne se na čtvrtou příčku.
„Ale Darja za ní jede jako blesk,“ varuje do vysílačky asistent trenéra mužů Marek Lejsek před dotírající Darjou Domračevovou, královnou těchto her.
„Trochu jsem se bála, když mi to hlásili,“ přizná později Vítková.
UŽ JSME ZASE ČTVRTÍ. Veronika Vítková (vpravo) při položce vleže..
Kilometr před cílem má na Bělorusku k dobru jen 12 sekund.
„Ou, ou,“ zaúpí Rybář.
Víc však není v silách Domračevové.
Před cílovou rovinkou se Češka ohlédne a vidí: Už to zvládnu.
V předchozích měsících a letech Vítková štafetu rozbíhala, teď si v nové roli finišmanky přála: Bylo by pěkné v cíli zamávat českou vlajkou. Tak si zamává aspoň rukou. „I čtvrté místo je krásné, ne? I když třetí by bylo lepší. Ale kdyby nám někdo řekl před závodem, že skočíme čtvrté, nevěřily bychom. A s tolika dobíjeními jsme ani lepší být nemohly.“
Také Puskarčíková povídá: „Radost převažuje nad zklamáním.“
Před nimi jsou ve výsledkové listině zlaté Ukrajinky, stříbrné Rusky a bronzové Norky. Zatím...
Soukalová žertuje: „Asi jsem si neměla dávat ráno ten bramborový salát, co?“
Šéf svazu Václav Fiřtík reaguje: „Co bychom za takové umístění nedávno dali.“ Ještě o dva roky dříve se stávalo, že Češky štafetu ani nedokončily, protože byly dojety o kolo a staženy. Potom k silné Vítkové dozrála superstar Soukalová. V prosinci 2013 se takřka „z ničeho“ zjevila v elitní pohárové třicítce i Puskarčíková. A Landová zrychlila běh, jen se často trápila na střelnici.
„Je to u Jíti v hlavě. Ale pořád je snazší naučit někoho střílet než běhat,“ prohlásil za cílem olympijského závodu Šikola, dobře si vědom, že největší výhodou českých žen je jejich věk. „Máme mladou štafetu, nejstarší je pětadvacetiletá Verča. Tyhle holky mají perspektivu,“ věštil.
Prosím vás o minutu ticha
Zatímco se v Soči scházejí v buňkách, na tiskové konferenci usedají na nejčestnější místo čtyři ženy v čepicích s velkým nápisem Ukraina. Vita Semerenková, Julija Džymová, Valja Semerenková, Olena Pidhrušná.
O hodinu dříve se na sebe v cíli sesypaly, klubko šťastných žen. Zařídily historické vítězství pro svoji zemi. Teprve druhé zlato pro Ukrajinu ze zimních olympiád, po krasobruslařce Oksaně Bajulové v Lillehammeru 1994.
Ještě dříve, než se jich novináři začnou ptát, promluví finišmanka Pidhrušná. „Kvůli tomu, co se nyní děje na Ukrajině, bych vás chtěla požádat o minutu ticha na počest lidí, kteří tam v posledních dnech zemřeli.“
Sál ztichne, všichni povstanou. Dokonce i stříbrné Rusky. „Velké díky,“ řekne Pidhrušná, když pietní chvíle skončí.
ZLATO PRO UKRAJINU. Členky vítězné ukrajinské štafety žen.
Protesty známé pod označením Majdan, kritizující proruské a protievropské směřování země prezidenta Janukovyče, vedly na kyjevském Náměstí Nezávislosti v eskalaci násilí ze strany státních represivních složek. V noci na 19. února provládní síly zaútočily na tábor protestujících, přičemž bylo přes pětadvacet lidí zabito.
„Zásluhou této štafety pro Ukrajinu opět na chvíli zasvítilo slunce. Jsem na ně tak hrdý,“ tvrdí v Soči Sergej Bubka, prezident Ukrajinského olympijského výboru. Už před závodem se všemi dlouze hovořil.
Pidhrušná mu nyní děkuje: „V posledním kole jsem málem zkolabovala. Ale pomohla mi vaše slova.“
Její manžel Alexej působil v parlamentu za tehdejší protivládní opozici a v Kyjevě byl přímým účastníkem násilných střetů. „Pokaždé, když jsem s ním po telefonu hovořila, se mě snažil psychicky podpořit a uklidnit, ať o něj nemám strach. Chránil mě na dálku od všeho zlého, co se děje u nás doma, nehovořil o tom,“ vykládá biatlonistka. Těsně před štafetou jí manžel řekl: „Miluju tě. A věřím v tebe.“
Chtěly uctít během závodu mrtvé z Majdanu i černými páskami na rukávech, ale vedení Mezinárodního olympijského výboru jim je nepovolilo.
„Komu věnujete toto zlato?“ ptají se Pidhrušné na tiskové konferenci. Neváhá. „Komu? Celé Ukrajině.“
O den později je Janukovyč parlamentem odvolán z funkce. Přes Krym prchá do Ruska. V noci na 23. února prezident Putin nařizuje anexi Krymu a jeho připojení k Ruské federaci.
Malá kompenzace po devíti letech
Pokračuje i příběh štafety.
Ruský dopingový skandál |
V roce 2017 je ruská čtveřice diskvalifikována za doping Jany Romanovové a Olgy Viluchinové. Rusky medaile odmítají vrátit. Po sérii odvolání a definitivním rozhodnutí Mezinárodní sportovní arbitráže CAS oznamuje v květnu 2022 Mezinárodní olympijský výbor přerozdělení udělených medailí. Původně třetí Norsko se posouvá na stříbrnou příčku a bronz získává české kvarteto.
V těchto dnech se sjíždějí do Nového Města, kde v sobotu před vyprodanými tribunami a za zvuků olympijské hymny své medaile slavnostně přeberou.
Bronzové olympijské medaile jsou tady! ❤️ Čekání ženské biatlonové štafety je po 9 letech u konce... https://t.co/cVTwXF3p8Q https://t.co/CSq0MTF0BY
Tolik se toho mezitím stalo.
Soukalová se vdala, rozvedla, našla si nového přítele, pracovala jako moderátorka na Primě, porodila dceru. Vítková očekává druhého potomka s Markem Lejskem, který jí v Soči hlásil na trati, jak na ni dotírá Domračevová. Landová pracuje jako učitelka. Puskarčíková z nich vydržela u biatlonu nejdéle, až do loňského března. Potom s italským přítelem Bormolinim rok cestovala po světě a teď se zaučuje do práce masérky.
V březnu 2015, rok po hrách v Soči, společně držely malý glóbus coby vládkyně štafet v poolympijské pohárové zimě.
„Konečně se zase sejdou všechny pohromadě,“ říká šéf svazu Jiří Hamza. „Čekat na medaili devět let mi přijde jako strašně dlouhá doba. Pro holky bude aspoň malou kompenzací, že ji dostanou před plným barákem. Ale souhlasím s Verčou Vítkovou, který říká, že hodnota a emoce toho příběhu se po tolika letech logicky ztrácejí.“
Spravedlnost je někdy pomalejší, ale existuje! ❤️ Po 8 letech získají závodnice @Czech_Biathlon bronzovou olympijskou medaili. Jitka Landová, Eva Puskarčíková Veronika Vítková a Gabriela Soukalova předvedly tenkrát v Soči parádní závod.
Jenže tehdy někdo nehrál fér... ⤵️ https://t.co/ohDfR6UG3Y
Zatímco ony už budou při poháru v Novém Městě pouze coby divačky, Olena Pidhrušná, nyní Bilosiuková, je tu stále v pozici závodnice.
A její země krvácí po zrůdné ruské agresi ještě neporovnatelně více než v únoru 2014.
