Dvě nuly na střelnici a k nim v podání Jislové také solidní běh (26. čas), se staly vstupenkou do tohoto elitního klubu.
Chtělo by se říct, ideální den i závod. Ačkoliv...
„V podstatě vůbec,“ zasmála se. „Nástřel jsem měla strašně nejistý, dokonce jsem se vracela na střelnici, abych si zkusila ještě jiné podmínky, protože ty se najednou změnily. Proto jsem byla nejistá i před startem. Ale pak jsem si řekla, že si prostě pojedu to svoje. Nikoho jsem kolem sebe na trati neměla, tak jsem se hodně snažila pracovat i s hlavou, abych si pohlídala všechno, co mám. Myslím, že jsem to zvládla.“
Jislová uzavírá elitní desítku sprintu, Davidová propadla. Raduje se Norka |
Při obou položkách potom měla pocit: Věřím si, jsou to pocitově jisté rány. „Trošku jsem se bála jen té poslední vestoje, ale spadla mi.“
Hochfilzenská střelnice přitom patří ke složitějším, protože se na ni najíždí do kopce, což komplikuje uvedení těla do klidového režimu.
„Je potřeba dávat si na to pozor. Když přeženete tempo, na střelnici vás to hodně dožene,“ povídala Jislová. „Při tréninku se mi tu i stalo, že jsem se dusila, takže jsem dnes byla opatrná.“
V posledních letech si vydobyla pozici nejlepší střelkyně v české reprezentaci a jedné z nejlepších v celém Světovém poháru. Po občasném střeleckém trápení na prvním pohárovém kole v Östersundu se proto nyní radovala: „Dnešek byl o něčem jiném než v té švédské zimě, kde jsem se nezvládala dost uvolnit.“
Navíc odeznívá i její zesláblost po östersundském nachlazení, což se pozitivně projevuje právě běžeckými časy.
„Vidíte a mě se pocitově zdálo, že je to tady běžecky spíš horší. Naštěstí čas na trati těm mým pocitům neodpovídá. Překvapilo mě, že mě dlouho nedojížděla ani Lisa Vittozziová (startující o 30 sekund později). A v posledním kole jsem se s ní držela, což byl dobrý ukazatel. I když Lisa byla předtím nachlazená, možná není v top formě.“
Umístění v top 10 znamená i značný přísun bodů do Světového poháru a útok na start v hromadném závodu za týden v Lenzerheide. „Mně se v první desítce moc líbí,“ ujišťovala. „Doufám, že tím výsledkem pozvednu i týmovou náladu.“
Zároveň si vysloužila také výhodnou pozici do sobotního stíhacího závodu. Vyběhne s odstupem 57 sekund na vítězku sprintu Ingrid Tandrevoldovou a v početné skupině dalších vlčic, které jsou tradičně na lyžích velmi rychlé.
„Rozhodně nebudu na trati dělat žádné vylomeniny,“ plánovala. „Uvidím, co se bude dít a podle toho na tempo zareaguju. Možná, kdybych byla běžecky ještě trochu jinde, nechala bych se vybláznit. Jenže to nejsem, tak radši pojedu na svoji jistotu. Potřebuju, aby se mi při závodě zase všechno sešlo tak jako dneska: lyže, já i střelba.“
Voborníková: Dvacítka? Skvělé
Tereza Voborníková se chystá na start sprintu v rakouském Hochfilzenu.
Spokojená byla v pátečním cíli sprintu také Tereza Voborníková. S jednou chybou vleže a 23. běžeckým časem se nalezla na šestnácté řádce výsledkové listiny.
Poprvé v životě tak na tratích v Hochfilzenu bodovala a navíc dosáhla na své nejlepší umístění v prosincových kolech Světového poháru v kariéře.
V minulosti přitom opakovaně poukazovala, že se do sezony rozjíždí až po Novém roce. Navíc na čtvrtečním tréninku si posteskla: „Zdejší trať mému somatotypu vůbec nesedí.“
„To platí dál,“ tvrdila v pátek po závodě. „Snažila jsem se s tím poprat, jak se dalo. První dvacítka je pro mě tady skvělá, neskutečná.“
Po příjezdu do Rakouska si tři dny připadala zesláblá a obávala se, aby neonemocněla. „Bolavé tělo mám pořád, ale naštěstí jsem se při závodě necítila tak strašně, jak se cítím mimo trať,“ vykládá nyní. „Snad je to jen zimní únava a nic na mě neleze.“
Charvátová: Čekala jsem bombu
Nejrychlejší běžkyní z Češek byla tentokrát Lucie Charvátová, s desátým nejlepším časem dne. Škoda tří střel mimo terče, speciálně posledních dvou ran při položce vestoje.
„Došel mi dech,“ vysvětlovala. „Střelnice je tu úplně jiná než v Östersundu. Zahltíte se před ní výšlapem do kopce a od třetí rány se tam potom při stojce začnete klepat.“
Přesto z toho bylo 29. místo a první body Charvátové v aktuální sezoně.
Hochfilzen platí za středisko, kde byla ve své kariéře ve Světovém poháru nejúspěšnější, vždyť v minulosti zde skončila ve sprintech i pátá a šestá.
Také letos si v Rakousku věřila na velký průlom.
„Běh byl super, tahle tahavá trať mi vyhovuje,“ libovala si. „Mohu tu přenést sílu do lyží a svézt se na nich, nejde o žádné uspěchané běžení, je to opravdová jízda na lyžích.“
Snad i proto ve skrytu duše doufala v ještě mnohem lepší umístění. „Jo, čekala jsem, že to bude bomba. Já už nechci špatné ani průměrné výsledky,“ vykládala za cílem.
