Půl hodiny před startem přitom v Oberhofu seriózně hrozilo, že se v sobotu neodjede vůbec nic a sprint mužů bude odložen. „A kde je ten stadion?“ vtipkoval Johannes Bö. Mlha zahalila střelnici. Trenéři vyšli při nástřelu se svými dalekohledy raději až na palebnou čáru, aby ze vzdálených terčů aspoň něco odečetli. Norové rychle měnili na malorážkách dioptry.
„Kluci vidí blbě, ale něco přece jen vidí,“ říkal český kouč Matt Emmons.
„Podmínky už jsou skoro na hraně,“ usoudil Jakub Štvrtecký.
„Bylo to takové hledání černých šmouh spojené se snahou trefit je,“ popisoval nástřel Michal Krčmář.
Biatlonový svátek v ČR. Vyhrajte VIP vstupenky na Světový pohár v Novém Městě |
Diváci, kteří zaplatili za vstupenku 90 eur, z tribuny neviděli ani terče, ani velkou videostěnu. Vše se jim ztrácelo za neprodyšným mlžným závojem.
Jury se na střelnici sešla, jednala a rozhodla: „Závodit se přece jen bude.“ Jakoby i paní Příroda chtěla vzápětí pánům funkcionářům poděkovat za tento verdikt, a tak mlžné mléko poněkud rozředila a zvedla. Ovšem později ji tato dobromyslnost zase přešla a vytrvale posílala na stadion další mlžné poryvy.
VIDÍM, ŽE NIC MOC NEVIDÍM. Trenér biatlonistů Matt Emmons sleduje počínání svých svěřenců při nástřelu před sprintem..
„Je to trochu loterie, protože mlha pořád poletuje nahoru a dolů,“ podotkl šéf svazu Jiří Hamza. I německý prezident Frank-Walter Steinmeier, jenž dorazil do Onerhofu jakožto nejčestnější host, sledoval na tribuně průběh závodu především na svém mobilním telefonu.
Johannes Bö odstartoval se žlutočerveným číslem 1 na hrudi a když dorazil na úvodní ležku, i Michal Krčmář, připravený právě ve startovní budce, si všiml: Dlouho čeká, než začne střílet.
Bö jednou minul, čímž zdramatizoval souboj o titul, a před stojkou sám sebe nabádal: Buď v klidu a prostě jen trefuj středy těch terčů.
Úplně dokonale se mu to nepovedlo, dvě rány byly těsné kalibry, přesto mu pět terčů zbělalo, a tak mohl pronést: „Dnes při mně štěstí stálo, příště se ode mě možná odvrátí.“
Tentokrát mu i ta pověstná dávka štěstí přispěla k vítězství. „Můj nejpovedenější závod v mlze za celou kariéru,“ radoval se.
Na své oberhofské misi za šesti (nebo snad i sedmi?) zlatými medailemi si mohl odškrtnout druhý splněný úkol. Navíc v nádherném rodinném balení: „Böovské double na mistrovství světa je něco naprosto bláznivého. Nemohlo to dnes skončit lépe,“ jásal.
Pro stříbrnou medaili si totiž kráčel jeho starší bratr Tarjei Bö. Ten Tarjei, jehož výkony v prosinci byly natolik nepřesvědčivé, že norská média dokonce navrhovala jeho přeřazení do B-týmu.
Teď seděl 34letý matador na tiskové konferenci a říkal: „Nebyla to zrovna má nejpovedenější sezona. Ale nejvydařenější závod jsem si schoval až sem.“
BEREME VŠECHNY MEDAILE. Norští fanoušci oslavují.
Mimochodem, všichni tři norští medailisté, tedy i bronzový Sturla Holm Lägreid, dorazili na tiskovku v respirátorech, přestože v Oberhofu rozhodně povinné nejsou. Ale takové už je pravidlo norské reprezentace. Nic nepodcenit. Chránit se všude, jak jen jde. Proto norský tým už řadu let striktně odmítá ubytování v těch hotelích, kde jsou na pokojích položené koberce, jelikož prach z nich může přispět k šíření nemocí.
Václavík: Najednou přišel hrozný třes
Ale zpět k mistrovskému závodu.
Z pohledu elitního tria českých mužů v něm platilo: parádní běh, pánové.
Vždyť kdy naposledy se stalo, aby ve sprintu na světovém šampionátu figurovali tři Češi mezi patnáctkou nejlepších běžců: 7. Štvrtecký, 9. Václavík, 14. Krčmář. Přičemž v posledním kole byl Štvrtecký dokonce čtvrtý nejrychlejší ze všech, lépe než on zvládli toto kolo pouze... no ano, tři Norové.
„Já byl jen pasažér, ty lyže dnes jely samy. Stačilo, abych vyjel nahoru na Birgsteig, a potom už nějak na tu střelnici doklouzaly,“ smál se Jakub Štvrtecký a netajil jisté zadostiučinění, že po své nenominaci do smíšené štafety předvedl, jak dobře je běžecky nachystán.
K velké české spokojenosti chyběla ve sprintu „maličkost“: trefit víc terčů.
Když Krčmář zapsal dvě chyby vleže, kouč Emmons na střelnici glosoval: „Celá položka vpravo dole.“ Ve zbytku závodu česká jednička napravovala napáchané škody.
MLŽNÁ DŘINA. Michal Krčmář v cíli sprintu.
Adam Václavík svoji ležku vynuloval, na trati si vedl náramně a členové týmu mu hlásili: „Jsi šestý.“ Když od nich navrch zaslechl, jak relativně málo času ztrácí na Johannese Böa, pomyslel si: Asi jedu fakt dobře.
Jenže přišla Václavíkova obávaná stojka. Tolikrát v kariéře ho vytrestala.
A stalo se to znovu.
„Snažil jsem se ve druhém kole na trati trochu zvolnit a přijet na střelnici v přijatelném tempu, abych stojku odstřílel v pohodě,“ vyprávěl. „Byl jsem dobře nastavený v hlavě a pevně věřil, že dnes tu stojku prolomím. Bohužel, na podložce pak přišel hrozný třes a už to byl jen boj.“
Tři chyby jej srazily z výsostných pozic.
To Štvrtecký minul jednou vleže a potom první dvě rány vstoje. „Přitom jsem si na stojce připadal dost komfortně. Nevěřil jsem vlastním očím, že ty dva terče nespadly.“
Oči jej však neklamaly. Ze skvělého běžeckého závodu Čechů v součtu se střelbou vzešel následující konečný účet: 14. Krčmář, 15. Štvrtecký, 24. Václavík.
„Dnes jsem měl na to být hodně vysoko,“ litoval nevyužité příležitosti Václavík. „Ale musím se s tím poprat. Přijdou další šance.“
Jacquelin: Stíhačku nepojedu
Mnozí z nejslavnějších biatlonistů současnosti nicméně dopadli toho dne mnohem hůř než Češi. Francouz Emilien Jacquelin skončil po čtyřech ranách mimo terče šestatřicátý. Rozladěný a roztrpčený se pak večer s vedením francouzského týmu dohodl, že do stíhacího závodu nenastoupí.
Odvrátil se tím od disciplíny, ve které měl obhajovat titul mistra světa z let 2020 a 2021 a o níž před startem šampionátu pro časopis Nordic Magazine tvrdil: „Mým cílem je v Oberhofu dokončit zlatý hattrick ve stíhačce. To je moje největší motivace. Věřím, že jsem připraven.“
Mondiaux de biathlon : « Pas de miracle » pour Jacquelin, sa participation à la poursuite en question https://t.co/wMSaS92Ccl https://t.co/1CVuNwDpbt
Velezkušený kapitán německého výběru Benedikt Doll pro změnu před šesti lety oslavoval na mistrovství světa zlato ze sprintu, jenže tentokrát si po pěti ze svých deseti výstřelů vyslechl z tribun zklamané „áááách“. Skončil pětapadesátý, v cíli odmítl hovořit se všemi novináři a beze slova opustil arénu.
Už o tři dny dříve, ve středeční smíšené štafetě, „zazdil“ trestným kolem medailové ambice Němců, a tak webové stránky německého Eurosportu nyní poněkud nemilosrdně psaly: „Doll je zcela mimo roli.“ A server sport1.de použil ještě tvrdší slova: „Dollovo fiasko“.
Také on byl původně na prahu šampionátu naladěn do optimistična, když říkal: „V létě jsem se stal otcem. Rodičovství mi prospělo, v závodech jsem mnohem uvolněnější.“ Teď mu naopak týmový kolega Roman Rees na dálku radí: „Občas se vám stane, že zapomenete, že biatlon umíte. Benedikt se musí nejprve uklidnit a potom úplně resetovat. Ve stíhačce může být zase všechno jinak.“
Stíhačka bez VittoziovéItalka onemocněla Do nedělního stíhacího závodu žen nenastoupí velká soupeřka Markéty Davidové, italská biatlonistka Lisa Vittozziová. Pátá žena ze sprintu na Instagramu informovala: „Mé srdce pláče, naneštěstí jsem onemocněla a nebudu schopná být na startu. Mé zklamání je obrovské, ale věřím, že mi co nejdříve bude zase lépe.“ |
Jakov Fak, světový šampion v hromadném závodě z roku 2015 a zároveň i jakýsi itinerář biatlonového pelotonu, má v tomto směru jasno: V nedělním odpoledni dostanu volno. Protože závodníka ze 63. místa výsledkové listiny se stíhačka netýká.
Nenastoupí do ní ani Fin Tuomas Harjula. V prvním kole sprintu upadl, zničil při karambolu dioptr (což zjistil až na střelnici), musel tedy rozhodčí požádat o náhradní zbraň, jenže ta nebyla kalibrovaná. Strávil na ležce tři minuty, a přesto minul všech pět terčů.
„Ani jsem pak nešel na trestné kolo. Stejně už to bylo jedno,“ utrousil. Za porušení pravidel vyfasoval deset trestných minut navíc.
Na stojce to nebylo o mnoho lepší, přidal další čtyři chyby. Zcela demoralizovaný se dopotácel do cíle.
Sečteno a podtrženo znamenaly jeho trable a tresty poslední 111. místo se ztrátou sedmi minut na předposledního Bosňana Vukoviče.
Kaisa Mäkäräinenová, v Oberhofu reportérka finské televize, po závodě přišla do tiskového střediska a na kávovaru si tu udělala espresso. Při jeho popíjení možná dumala, jestli nebylo jednodušší sama závodit než přemýšlet, na co se má ptát muže, jenž minul devět z deseti terčů.
