Smutná a zklamaná?
Jsem dost zklamaná, lhala bych, kdybych řekla, že ne. Ale byla to pro mě velká zkušenost. Doufám, že příště už takový závod zvládnu líp. Střelba mě dnes nepodržela.
Myšlenky na malý glóbus dnes až příliš pronikly do vaší hlavy?
Snažila jsem se na to nemyslet, ale asi toho bylo kolem mě moc. Nešlo mi úplně je vytěsnit. Byla jsem víc nervózní než normálně. A střelnice se mi tu moc nelíbí, bojovala jsem s tím. Všechny ty rány vedle mě mrzí. Nezávodila jsem jen o glóbus, ale taky o dobrý výsledek.
A měla jste před startem důvod, abyste si na něj věřila.
Dva vytrvalostní závody v sezoně se mi povedly, takže jsem měla v hlavě, že na to mám a že z toho může být zase dobrý výsledek. Pak jsem prostě závod neustála.
Jak se to projevilo?
Tak, že jsem měla strach. Pokoušela jsem se od toho oprostit, ale úplně se mi to nepovedlo.
Hned zkraje závodu se dostavily silné poryvy větru. Jaké jste měla podmínky při vašich položkách?
Nemyslím, že by mi kdovíjak foukalo. Spíš byl vítr takový točivý, takže musíte být ostražití jestli cvakat (upravovat mířidla), nebo ne. Myslím si, že vítr mi dneska žádnou ránu nesfoukl. Byly to mé chyby.
Už při druhé položce, první vstoje, jste udělala dvě.
Šla jsem na ni na stav 30, krytý budovou, jenže nechala jsem se tam rozhodit hlasy lidí, kteří u té budovy stáli.
Vnímala jste snad, o čem se baví?
Ne, to zase ne. Snažila jsem se soustředit na střelbu. Ale slyšela jsem ten hluk, co dělali, i když bych ho správně vůbec vnímat neměla. Moje chyba, že se nechám něčím takovým rozptýlit. Při další stojce jsem šla potom radši na stav 29, kdyby tam ti lidé u té třicítky zase byli.
Malý křišťálový glóbus nemáte, patří Lise Vittozziové. Jak byste vaši přemožitelku charakterizovala?
Je taková tichá, moc nemluví. Možná i proto, že hůř hovoří anglicky a nebo se stydí, není tak komunikativní jako zbytek Italek. Rozhodně si zasouží ten glóbus za to, co předvádí. Její střelba za 19 vteřin je úplně neuvěřitelná.
Vy si ho snad vezmete někdy v budoucnu.
Snad. Je na čem pracovat. Ten dnešek byl dobrou školou.
Běžecky jste byla opět skvělá, na trati pátá nejrychlejší a ve čtvrtém kole (společně s Francouzkou Aymonierovou) dokonce úplně nejrychlejší. Takže sil neubývá?
Ani ne. Až jsem tím udivená, že se necítím nijak hotová. Dneska sice závod bolel, to samozřejmě, protože zdejší tratě jsou těžké. Ale mezi závody jsem si tu nepřipadala, že bych byla nějak moc bolavá. A teď budu mít dokonce čtyři dny volna do štafety. Nebo snad tři?
Čtyři. Leda že byste jela čtvrteční singl mix, což se určitě nechystáte, že?
To tedy ne, to je jediné, co vím, že u mě určitě nehrozí. V singl mixu (sprintu dvojic) bych nebyla dobrá, na ten jsou tu jiní.
Každopádně si vzpomínám, jak jste loni na olympiádě v Pchjongčchangu byla po čtvrtém startu už úplně vyčerpaná. Že tentokrát máte po čtyřech závodech stále dost sil, je dobrým znamením.
Je. Tehdy na olympiádě jsem navíc věděla, že mě po ní čeká ještě celé juniorské mistrovství světa. Má mysl měla v Koreji kdesi v podvědomí, že se musím furt udržovat v napětí a úplně nezapadnout do té únavy. Asi proto na mě na olympiádě doléhala víc. Tady naopak vím, že po šampionátu už nás čeká jen jeden svěťák a konec.
S nadsázkou to tedy teď chce nohy nahoru a do sobotní štafety co nejvíc zregenerovat?
Určitě. Budeme dál chodit na tréninky, ale bude to teď přece jen větší klid.
