Ne, neskáče po závodě samou radostí metr vysoko, ovšem její štěstí je bezbřehé. „Připadám si jako na vrcholu světa. Jsem na sebe tak pyšná,“ říká devětadvacetiletá žena.
Poprvé v životě má zlato z individuálního klání na světovém šampionátu nebo olympiádě.
Už loni v Oberhofu po něm ve vytrvalostním závodě sahala a získala by ho, kdyby neminula úplně poslední terč. Tentokrát jich všech dvacet zbělalo. „A měla jste i třetí nejlepší běžecký čas, Liso,“ dozvídá se.
„Vážně?“ až nevěřícně reaguje. „To je úžasné. Všechno mi vyšlo perfektně.“
Vítězka vytrvalostního závodu Italka Lisa Vittozziová hovoří s novináři.
Jako by prožívala svoji třetí kariéru.
Už ta první byla skvělá.
Zato ta druhá temná.
Bodem zlomu se stalo její druhé místo v celkovém pořadí Světového poháru 2018-2019. Měla tak blízko k velkému glóbu, jenže v pohárovém finále v Oslu ji těsně předstihla kolegyně Dorothea Wiererová, která je s extrovertní povahou jejím pravým opakem.
Tehdy se navíc v mysli Vittozziové usadil pocit: Italští funkcionáři Dorotheu neustále zvýhodňují.
Co následovalo, bylo těžkou psychickou krizí. Takovou, že dokázala opakovaně přijet na střelnici a minout všech pět terčů. Kdysi precizní střelkyně zmizela. Kam? Do nenávratna?
Teprve loni v létě o tomto období poprvé otevřeně hovořila.
Italka Vittozziová ovládla vytrvalostní závod na MS, Jislová doběhla dvanáctá |
Začala jsem se bát závodů
„Nakládala jsem na sebe příliš mnoho problémů, se kterými jsem se nebyla schopna vyrovnat. Připadala jsem si příliš malá na tak velké věci a problémy v mé mysli se začaly hromadit. Což byl začátek mého pádu,“ vyprávěla.
Domácí mistrovství světa 2020 v Anterselvě její chmury umocnilo. Ve vytrvalostním závodě doběhla na 71. místě, v hromadném poslední.
Svět vzápětí opanoval covid, onemocněla a kvůli postcovidovým syndromům dlouho nebyla schopna trénovat.
„Připadalo mi, že jsem dostala definitivní K. O. Začala jsem se bát závodů. Necítila jsem z nich žádnou radost. Jen strach. Tolik strachu před startem. Dostávala jsem záchvaty paniky, uvažovala o konci s biatlonem.“
Závodila sice dál, radost však nepřicházela. Ani na hrách v Pekingu 2022, kde setrvala ve výsledkovém útlumu.
„Tehdy jsem narazila na úplné dno. Přesto jsem se od něj dokázala odrazit. Právě v Pekingu jsem si řekla, že musím opustit tunel, v němž jsem sama sebe uzavřela, a najít odvahu říci si o pomoc. Najít někoho, kdo mi bude rozumět a naučí mě vyznat se samu v sobě.“
Seance s mentálním koučem, do jehož péče se svěřila, se staly cestou z tunelu ven. „Absolutně jsem mu důvěřovala,“ ujišťuje. V dlouhých debatách rozebírali její předchozí život, ale například i pocity při střelbě. Zkoumali, jak při ní její mozek reaguje na různé podněty, jak dýchá.
Praktickou část návratu Vittozziové k precizní střelbě si pak vzal na starost kouč Jonne Kähkänen, nová posila italského týmu. Zároveň jí mladé členky italské reprezentace pomohly, aby se znovu začala těšit na chvíle s kolegyněmi. „Přenesly na mě svoji bezstarostnost,“ tvrdí.
Biatlonové koloseum. Neslyšíme pokyny, stěžují si hvězdy. Nepomohl by megafon? |
Znovuzrozená
V minulé zimě konečně nastal vytoužený obrat. „Stala se mou sezonou znovuzrození,“ říká. Po tříleté odmlce v Ruhpoldingu 2023 opět ovládla pohárový závod.
„Zažívala jsem tehdy nepopsatelný pocit vítězství nad strachem. Bylo to jako sen. Naučila jsem se zase dívat před sebe - a nikdy za sebe.“
Senzační světové zlato s italskou ženskou štafetou bylo vzápětí na šampionátu v Oberhofu bonusem. „Jako by se kruh uzavřel,“ vypráví. Kvůli vztahům v týmu, speciálně s Wiererovou, se kdysi stahovala do sebe a pryč. Teď naopak s týmem nadšeně oslavovala.
Přesto přiznává, že největší mír v duši nadále nachází doma, ve svém domě v Sappadě. „Tam jsem jen Lisa a ne Lisa – biatlonistka. Tam získávám vnitřní rovnováhu. Jsem doma, dívám se na televizní seriály, čtu si, vařím. Nebo uklízím celý dům, to mě vážně dokonale uklidňuje.“
Kdo ví, třeba ji Italové nechali uklidit pár pokojů také předtím, než vyrazila do novoměstského vytrvalostního závodu. Už se naučili, jak u křehké Lisy navozovat pohodu. Včetně kuchaře Artura, který tým na světových štacích doprovází.
„Arturo totiž ví, jak moc ráda vařím. Tak mě občas nechává připravovat pro celý tým dezerty,“ prozrazuje světová šampionka.
