Nebyla jako Veronika Vítková či Ondřej Moravec, vyloženě pracovní typy a sportovní fanatici schopní tvrdě trénovat za jakýchkoliv okolností. „Musím si hledat vlastní cestu,“ vyprávěla mi a líčila své úniky od biatlonu k umění či módě.
Vzpomněl jsem si na tento rozhovor právě nyní, kdy ve své knize Jiná, kterou sepsala s Martinem Moravcem, až nezvykle drsně popisuje vztahy v reprezentačním týmu.
„S kluky jsem ráda,“ píše. „Když se jim něco nelíbí, řeknou to na rovinu. Ale holky se tváří, jak je vše skvělé, a pak vás za zády podrazí.“
Koukalová: Vztahy na nule
Za prvopočátek své problematické pozice v ženském týmu označuje vztahy s Veronikou Vítkovou, kterou měl proti ní poštvat trenér Jindřich Šikola v juniorských dobách.
„Veroniku si piplal jako poklad,“ tvrdí Koukalová. „Bylo vidět, že ani jednomu z nich nesedím. Náš vztah s Veronikou se pokazil právě kvůli němu. Očkoval ji proti mně. Nebylo snad týdne, abych se nedoslechla, že o mně Veronika někde něco říká. Byla skoro jako posedlá.“
Později, když se sešly v reprezentaci žen, měla Vítková podle Koukalové proti ní popudit zbytek týmu.
„Holky vybraly stůl a sedly si k němu tak, aby na mě nezbylo místo,“ uvádí v knize. „Kluci by to nikdy neudělali. Holky bez Veroniky taky ne. Ale pokud tam je, odstřihnou mě a nebaví se se mnou. Možná jim vadí můj postoj k životu - že se na všem snažím najít něco dobrého, což může vypadat falešně. Veronika se více upíná na negativní věci, na všem hledá chyby.“
Koukalová popisuje, jak s ní kolegyně jednou nechtěla jet ani v autě. Tvrdí, že její vztahy s mnoha reprezentantkami jsou na nule.
Bylo to opravdu tak drsné?
Sedm let jsem s nimi coby novinář cestoval po závodech. Že k sobě s Vítkovou nemají blízko, bylo zjevné. Měly až příliš odlišné zájmy i povahy. Vždy precizní Vítková chodila na porady v předstihu, naopak Koukalová často nestíhala, zmatkovala.
Gabriela Koukalová (vpravo) a Veronika Vítková po sprintu v Oslu
Společně slavily v roce 2015 vítěznou šňůru ženské štafety. Při ní šla jakákoliv možná zášť jednoznačně stranou.
A mimo trať?
Vítková byla na pokoji s Evou Puskarčíkovou, Koukalová s kamarádkou Jitkou Landovou. Ta byla „mostem“ uprostřed týmu. Když musela kvůli zdraví skončit, Koukalová se vzdálila od ostatních. Napříště bydlela na akcích sama, případně s manželem Petrem jako na šampionátu v Oslu 2016.
Vítková: Respektovala jsem ji
Uklidňujícím elementem zůstal trenér žen Zdeněk Vítek, na nějž nedala dopustit. Nadhledem dobráckého flegmatika uměl tlumit i občasné dívčí vášně, byť s úsměvem tvrdil: „Od chvíle, co trénuji ženy, mám v dívčí duši ještě větší chaos než dřív. Občas jsou jejich úvahy nelogické, až mimózní.“ Běžně bývá práce kouče ženského sportovního kolektivu povoláním rizikovým i psychicky náročným.
Vítková při dotazech na Koukalovou často reportérům odpovídala: „To radši nebudu komentovat.“ Držela si v tomto směru odstup.
Ve čtvrtek si na internetu přečetla ukázky z knihy o své „nenávisti“ ke Koukalové a pro MF DNES reagovala: „Nebyly jsme kamarádky, ale rozhodně nebyl mezi námi vztah na ostří nože. Prostě jsme byly každá úplně jiná. Nenávist z mé strany? V žádném případě. V kolektivu se nikdy neshodnou všechny. Ale já jsem Gábinu respektovala.“
Sama Koukalová v knize připouští: „Na posledním mistrovství světa mi Veronika poprvé po mnoha letech popřála před závodem hodně štěstí. Přece jen se změnila. Vždycky jsem měla pocit, že až z týmu odejdu, začne se jí dařit.“
V minulosti jako by vzájemná rivalita Vítkové ubírala sil. Nejlepších výkonů dosáhla v obdobích, kdy Koukalová buď nezávodila, nebo bojovala se zdravotními problémy. Tak jako letos.
Rybář: Mám svědomí čisté
Měnící se byl podle knihy rovněž vztah Koukalové s koučem Ondřejem Rybářem, k němuž v roce 2013 „utekla“ od Jindřicha Šikoly. „První rok byl pro mě Ondra absolutní modlou,“ píše.
Konflikty přišly až po hrách v Soči. „Začala jsem se víc bavit, chodit na večírky a Ondra Rybář zuřil. Měl důvod, ale já nelituju. Žila jsem do té doby v bublině a jeden odpočinkový rok jsem potřebovala.“
Též její lásku k Petru Koukalovi měl trenér zpočátku složitě akceptovat. „Ondra se choval jako malý kluk. Dělal mi naschvál za naschválem a začínal se v mých očích shazovat. Nechtěl, abych za Petrem jezdila do Prahy, a tak jsem mu kolikrát lhala.“
Až později připustila, že Rybář s manažerem Jiřím Hamzou o ni měli strach. „Báli se, že si škodím.“
Gabriela Koukalová při poradě s šéftrenérem Ondřejem Rybářem
Rybáře popisuje Koukalová jako muže, který se za svůj názor pere, i když ví, že není správný. „Dlouho mi to vadilo. Až časem jsem pochopila, že právě díky svému egu a díky tomu, že od každého očekává absolutní kázeň, máme takové výsledky.“
Loni v listopadu se při jejích zdravotních problémech odcizili. „Pořád si namlouval, že to zlomím hlavou. Ale nevím, jestli by to vůbec někdo dokázal,“ tvrdí Koukalová.
Rybář její knihu nečetl. „Trénovat Gábinu nebylo nikdy jednoduché,“ vzkazuje pouze z pracovní cesty do Lenzerheide. „Já mám svědomí čisté. Udělal jsem pro ni naprosto vše, co bylo v mých silách. Nemá cenu komentovat některé úryvky na internetu. Český biatlon odvedl spoustu práce, a ta si nezaslouží takhle špinit.“
Koukalová ujišťuje, že bez něj by nikdy nebyla tak úspěšná. Mezi osobami, jimž věnovala svoji knihu, je i on: „Ondrovi za trpělivost.“
Biatlonisté dlouho vystupovali navenek jako skvělá, vzájemně se podporující parta. „Jsme takový malý rodinný podnik, a to nám sedí,“ říkával hrdě šéf svazu Jiří Hamza.
Ta fungující parta byla reálná. Vnímal jsem ji.
Bylo by nespravedlivé, aby jedna kniha tento dojem zničila.
Ale konflikty a složité mezilidské vztahy se ani rodinám nevyhýbají.
