Dvacet ran, dvacet sestřelených terčů a dvacet míst, o která si v pořadí polepšila. Vystoupení Markéty Davidové v sobotním stíhacím závodě v Soldier Hollow bylo dalším důkazem: Ano, toto je největší česká naděje na medaili z mistrovství světa v Östersundu.
Jako by nasedla do stroje času a ten ji přenesl do budoucnosti. Vždyť v takové pozici lídra se měla ocitnout až za dva nebo tři roky. Letos si měla v poklidu závodit a výkonnostně růst v zákrytu za jasnou jedničkou týmu Veronikou Vítkovou.
Ale Vítková se dlouho trápila. A Davidová zářila. Tedy když se trefila.
Před týdnem v Canmore se jí povedl poprvé v životě čtyřpoložkový závod se čtyřmi nulami. Nyní v Soldier Hollow znovu.
Mezitím si „dopřála“ i nepříliš vydařený sprint, opepřený třemi ranami mimo terče, a v neděli si vyčinila za dvě dobíjení při slibně rozjeté smíšené štafetě.
„Pořád se ještě se střelbou peru,“ říká. Proto raději střílí pomalu.
Naopak na trati je její běžecká forma stabilní. V posledních šesti individuálních kláních patřila vždy mezi deset nejrychlejších závodnic. Platí, že pokud si takovou běžeckou formu udrží a v Östersundu zastřílí, může tam bojovat i o medaile.
RADOST MARKÉTY DAVIDOVÉ. Letos byla na pokračování.
Svých šesti nejlepších pohárových výkonů dosáhla Davidová ve střediscích s nadmořskou výškou nad 1400 metrů. Schopnost adaptovat se na výšku lépe než jiné biatlonistky je její velkou devizou. V Östersundu, 310 metrů nad mořem, tato výhoda pomine.
Ovšem nejen proto je nežádoucí dostávat ji ve 22 letech před šampionátem pod jakýkoliv tlak.
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2018/2019 |
„Markéta má potenciál na velké výsledky a obrovskou perspektivu, ale postavit někoho na post lídra to často člověka sváže,“ připomíná Ondřej Rybář, sportovní ředitel svazu. „V minulosti bylo naší výhodou, že jsme na tomto postu měli vždy ostřílené borce, kteří tlak unesli. Markéta je mladá, v této pozici nikdy nebyla. Nechceme proto, aby se cítila jako vyložený lídr. Bez ohledu na výsledek šampionátu má už takhle skvělou sezonu.“
Sama Davidová ujišťuje: „Dál stojím pevně na zemi a mám k závodům respekt. Nechodím do nich s pocitem, že všechno bude super.“
Tento týden zajde do školy, pak ke koňům, zatrénuje si v Jablonci, načež odletí na poslední soustředění do Norska. Tak zní její recept, jak dojet až do Östersundu na pozitivní vlně.
„V Norsku by se měli všichni po americkém cestování definitivně zaklimatizovat, srovnat si hlavu a nastavit se na vrchol zimy,“ říká Rybář.
Ti ostatní? Občasné záblesky
Situaci za Davidovou bychom mohli charakterizovat slovy občas zataženo, jindy záblesky slunce. „Naštěstí je současný stav přece jen příznivější, než kdyby bylo mistrovství světa už v lednu,“ říká Rybář.
Přesto, k medailovému úspěchu některého z dalších reprezentantů budou zapotřebí špičkový výkon i příznivá shoda okolností v podobě chyb soupeřů. Což se týká i štafet mužů a žen, figurujících momentálně v pohárovém žebříčku shodně na sedmé příčce, a smíšené štafety, která byla Šlesingrem a Krčmářem výborně rozjeta v neděli.
„Aby mohly naše štafety atakovat pódium v Östersundu, musí se všem čtyřem z týmu povést super závod,“ poukazuje Rybář. I osm dobíjení, jako v neděli, je za normálních povětrnostních podmínek už příliš.
Celá mužská reprezentace byla v úvodu zimy na trati velmi pomalá, často se hovořilo o přílišné únavě z letní přípravy. „Ty horší běžecké výkony všech z týmu nejspíš měly nějaký společný důvod,“ přemítá Michal Šlesingr, i když speciálně u něj sehrála roli také letní zdlouhavá léčba EB viru.
„Po onemocnění takového typu někteří sportovci ani nenastoupí do další sezony,“ poukazuje Rybář.
SLOŽITÉ NÁVRATY: Michal Šlesingr, nejprve nemocný, pak zraněný.
Šlesingr potěšil 19. místem ve sprintu v Soldier Hollow i výkonem ve smíšené štafetě. „Rozhodně po všech těch potížích, které měl, nemůžeme čekat, že odjede ve velkém stylu celé mistrovství. Ale je schopný se dobře připravit na vybrané závody,“ soudí sportovní ředitel.
Letité opory Ondřej Moravec a Veronika Vítková sice v sezoně vykazují životní střeleckou formu, zato na trati dlouho doslova trpěli.
A ani jeden netušil proč.
Moravec vyřešil krizi rázným řezem a místo cesty do zámoří trénoval v Novém Městě. Po testu na běžícím pásu odtud hlásí: „Data z počítače ukazují, že mám zase normální běžeckou formu.“
Jistě, realitu ukáží až závody.
HLEDÁNÍ RYCHLÉHO BĚHU. Ondřej Moravec a Veronika Vítková.
„Testy na pásu je pořád jen hra s čísly,“ říká Rybář. „Ondra je sportovcem s velkým S nastaveným na velké výkony, kterého vždy ubíjí, když cítí, že není s formou tam, kde by měl být. Věřím, že před mistrovstvím světa by mu teď měl pomoci start na mistrovství Evropy.“
Evropský šampionát se koná tento týden v běloruském Raubiči. Většinou na tomto podniku závodí biatlonisté z druholigového IBU Cupu. Letos však bude okořeněn o některé přední biatlonisty, kteří namísto cesty do zámoří raději doma trénovali, včetně Martina Fourcada, švédského A-týmu nebo Simona Schemppa.
Moravec se v minulosti uměl připravit na vrcholné akce. V roce 2017 se před mistrovstvím světa nacházel až na 19. místě celkového pořadí poháru a také tehdy poslední pohárový závod v Anterselvě protrpěl, ale na šampionátu v Hochfilzenu potom vybojoval druhé, páté a šesté místo. Vzpomínky na minulost mu dodávají naději.
Ještě větší záhadou byl letos masivní propad běžecké formy u Veroniky Vítkové. Co jej způsobilo? „Na nic jsme zatím nepřišli,“ tvrdí bronzová olympijská medailistka.
Rybář nicméně naznačuje: „S trenérem Gjellandem už něco víme, příčin se sešlo víc. Určité kroky k nápravě se udělaly. Takové, kterých si Verča možná ani nevšimla.“
Zatímco ještě v Canmore se ocitla na dně, když zajela až 87. běžecký čas a ztratila běžecky sedm minut, v sobotním Soldier Hollow ji polilo živou vodou 9. místo ve stíhačce. Co ztrácí v běhu, dokáže částečně kompenzovat přesností a rychlostí střelby, ve čtyřpoložkových závodech teď tráví na střelnici o zhruba 25 sekund méně než dřív.
NA HOUPAČCE. Michal Krčmář (vlevo) i Tomáš Krupčík by mohli vyprávět.
Náznaky zrychlení na trati prokázal už v lednu Michal Krčmář, v Soldier Hollow však byla jako na houpačce jeho střelecká forma. V sobotní stíhačce pálil osmkrát mimo, naopak ve smíšené štafetě jen jednou dobíjel.
„Běžecky na tom vůbec není špatně, jen by se potřeboval posunout ještě o nějakých 30 sekund dopředu,“ říká Rybář.
Na houpačce se ocitly rovněž výsledky Tomáše Krupčíka. V Canmore zaznamenal životní pohárové maximum, když dojel ve vytrvalostním závodě dvanáctý, a zazářil i v mužské štafetě. Naopak na sprint a především na single mix v Soldier Hollow by nejraději okamžitě zapomněl. Podle Krupčíkových slov se na zdejším zpomalení a nejistotě na střelnici podílelo astma, s nímž léta bojuje a na které tentokrát nezabraly léky.
Eva Puskarčíková dokáže předvádět superrychlé střelecké položky jako v sobotní stíhačce, ale někdy je při nich až příliš chybující. Také běžecky se ještě hledá.
Na světový šampionát má být nominováno pět mužů a pět žen.
V ženské části týmu je jistá nominace Davidové, Vítkové a Puskarčíkové a obávat se o místo nejspíš nemusí ani Lucie Charvátová, v tomto týdnu startující na mistrovství Evropy.
Která bude ta pátá?
Jessica Jislová musí prokázat, že po dlouhém onemocnění už je na tom běžecky přece jen lépe.
Jinak by trenéři mohli sáhnout po některé z žen, startujících v IBU Cupu. V něm dosáhla v sezoně nejlepších výsledků 24letá Ludmila Horká, osmá ve sprintu v Lenzerheide, tradičně velmi rychlá na trati, ovšem se střelbou, jež je sázkou do loterie a v některých závodech dokáže být i katastrofální.
Mužská sestava? Krčmář, Moravec, Šlesingr, Krupčík a... Ve hře jsou Adam Václavík a teprve 20letý Jakub Štvrtecký, desátý na mistrovství světa juniorů. Také v tomto případě platí: Raubiči napoví.
ČESKÁ EUFORIE. Oslava českých biatlonistek po lednovém 3. místě ve štafetě žen v Oberhofu (vpravo).
Biatlon je nevyzpytatelný. Jen vzpomeňte, jak například na světový šampionát v Oslu 2016 odlétali Češi s mimořádně silným týmem v čele s Gabrielou Koukalovou, jenže jeho maximem zůstala čtvrtá místa.
Letošní reprezentace zdaleka tak silně nepůsobí.
„Ale nikde není řečeno, že letos medaile nebude,“ motivuje tým Rybář. „V každém případě chceme vidět v Östersundu naše vlajky co nejvýš a mít tam radost z výkonů, které předvedeme.“
