Basketbalové reprezentantky Česka se dokázaly prosadit i naposledy doma. Nedávno braly stříbrné medaile na mistrovství světa. Hrálo se v Brně, Ostravě a Karlových Varech.
Michaela Uhrová zápasy komentovala v České televizi. "Tomu bych se jednou chtěla věnovat. Hodně mě to baví," svěřila se. Už loni se podílela na přenosech z mistrovství Evropy. "Tam jsem se do závěrečné nominace nedostala," uvedla.
Letos si na ní vzpomněli a znovu byla v televizním studiu. U tří utkání. "Už to bylo v přípravě našeho týmu na ligu a trenérka mě pustila jen na víkend," upřesnila, proč jen tři.
Po výhře nad Slovankou byla ve Strakonicích dobrá nálada. "Hrály jsme to, co jsme chtěly. Dobře dopředu," pravila. A vyšel i poslední zápas strakonického týmu v Excelsior ŽBL, který odehrál v Pardubicích. Byly to však povinné body, nováček se zatím neprosadil.
Výhra se Slovankou byla o dost cennější. Soupeřky se v té době držely bez porážky na druhé příčce tabulky. Sebevědomé, dirigované ještě sebevědomější Nezdařilovou. A pak zaskočené. Právě Nezdařilovou Uhrová hlídala celý zápas.
"Dávaly jsme poměrně lehce koše a dobře jsme bránily," považovala si Michaela Uhrová. "Soupeřky nedaly koše ani z dobrých pozic a to je ve výkonu sráželo."
Měla i jiný zážitek. Jako asistent byl na lavičce Slovanky Zdeněk Švec. Trenér, který působil v Čelákovicích. A tam s basketbalem začínala. "Byl to čelákovický souboj," žertovala.
Zkušenost z velkých klubů
Současná strakonická rozehrávačka má z basketbalu zkušenosti z několika silných klubů. Tři roky hrála za Ružomberok, který byl v té době v evropské špičce.
Předtím byla šest let v Trutnově, kam odešla v patnácti letech. Dva roky nato se činila v tehdejším Gambrinusu Brno, který byl také špičkovým evropským klubem.
Po působení na Slovensku se vydala na dva roky do druhé italské ligy. "V Chieti jsme bojovaly o první ligu, ale zranila jsem si koleno a nevyšlo to."
Dříve to byl další špičkový klub v Evropě, vítěz Evropské ligy s Němcovou, nyní Horákovou, v sestavě. "Pak se spadlo, byly finanční problémy," vysvětlila.
V týmu byla mezi Italkami jedinou povolenou cizinkou. Když se na delší dobu zranila, klub ji koukal rychle nahradit jinou. Vrátila se domů a oslovily ji Strakonice.
"Znala jsem Edu Gaislera a ten mi řekl, abych to tu dohrála, tak jsem kývla," popsala. Manažer Gaisler působil v Trutnově v době, kdy tam hrávala.
Minulou sezonu stihla za jihočeský klub dva měsíce. Pak podepsala smlouvu na rok. "Vůbec netuším, co bude v příští sezoně," prohodila. Strakonice mají spolehlivou rozehrávačku. I s ní mohou myslet na vyšší cíle.
