Do sobotního prvního zápasu finálové série letošního ročníku totiž hradecké Lvice povede s vědomím, že po skončení série s jejím předpokládaným vítězem, již zmíněným USK Praha, pravděpodobně získá třetí stříbro za posledních pět let, čtvrté od roku 2015.
Ke kapitánskému dobru si Klaudová navíc může přičíst triumf v Českém poháru, který Hradec ovládl před dvěma lety. Napodobit to ale v ligové soutěži? To hradecká kapitánka považuje za v současné době těžko splnitelný sen.
Souboje s USK Praha, jasným králem českého ženského basketbalu poslední dekády, budou i letos spíše zápolením Davida s Goliášem, a to přesto, že se utkají dvě nejlepší družstva sezony.
„Je to tak a každý, kdo to trochu sleduje, ví, o čem je řeč, USK je trochu někde jinde,“ říká kapitánka hradeckého družstva před sérií, v níž nové šampionky musejí třikrát vyhrát. Nic než triumf pražských soupeřek ale snad nikdo nečeká.
Na jednu stranu je to pro vás před startem finále trochu smutné, na druhé straně asi máte radost z toho, že jste znovu ve finále a že si jako kapitánka už po třetí půjdete pro ligové stříbro. Taková bilance musí těšit.
Beru to tak i s tím, že pro nás stříbro opravdu má cenu zlata. Že jsem znovu u toho, beru s povděkem, spousta výborných hráček na ligovou medaili nikdy nedosáhla.
A to zlato, o které jdete znovu hrát proti jasnému favoritovi?
Tak to je, nad tím se nemá cenu příliš zamýšlet. Jak už jsem říkala, mít takové medaile, na jaké jsme s Hradcem v poslední době dosáhly, je opravdu skvělé. Jen mě mrzí to, že se mi nikdy nepodařilo a asi nikdy nepodaří jít do finále s tím, že to bude opravdová, vyrovnaná bitva. Toužím si jednou zahrát opravdové finále.
V této sezoně vám ale jeden zápas s USK vyšel tak, že to až do jeho konce vyrovnaná bitva byla.
To je pravda, ale je potřeba vidět, že šlo o hned první vzájemné utkání sezony a USK ještě neměl družstvo kompletní, chyběly například Američanky.
I tak vás ale určitě bude těšit, až si po finále, pokud opravdu favorit vyhraje, půjdete pro stříbrné medaile.
To asi ano, ale když to srovnám s tím, co jsme v posledních letech zažily, tak euforie poté, když vyhrajete sérii o bronz a bezprostředně se radujete z toho, že medaili máte, je přece jen jiná. Po prohraném finále sice dostanete medaili, ale až poté, když jste právě prohráli.
Stříbrnou, tedy vlastně maximum, čeho se dá při současném rozložení sil v českém ženském basketbalu dosáhnout. Vynahradily jste si euforii po vítězném semifinále s brněnskými Žabinami?
To trochu pravda je, euforie opravdu byla, protože jsme ukázaly, že letos máme výbornou sezonu.
Jaká vlastně semifinálová série pro vás byla?
Hlavně pro nás úspěšná, i když jsme proti sobě měly velmi silné družstvo, které dalo dohromady několik velmi kvalitních hráček.
V sérii jste jednou prohrály, což se stalo - nepočítáme-li porážky od USK - poprvé, ale v tomto ligovém ročníku také jedinkrát.
Jednou jsme opravdu zaváhaly, ale dalo se to čekat, protože Žabiny mají kvalitní družstvo a nám tehdy chybělo několik hráček, takže jsme měly menší možnost rotace.
Pak jste ale druhý zápas v Brně vyhrály a vyhnuly jste se nutnosti hrát pátý, rozhodující duel. Hodně těžký zápas?
Musím říct, že to byla docela mela. Brno vědělo, že musí, a podle toho to vypadalo, bylo to hodně vyhecované.
Vaše výhra ve čtvrtém, posledním zápase semifinálové série jen potvrdila úspěšnost této sezony. Jaká pro Hradec bez ohledu na to, jak dopadne finále, byla?
Musím říct, že skvělá a když to vezmu výsledkově, musím říct, že jsem lepší nezažila. Samozřejmě je potřeba dodat, že vzhledem ke covidu byla hodně zvláštní, že je velká škoda, že u ní nemohli být naši diváci, ale bohužel tohle přinesla doba. Proto je potřeba říct, že můžeme být rády, že jsme vůbec mohly hrát a že jsme si na to, že je to bez diváků, postupně i zvykly.
 |
Hradec patří v posledních letech ke špičce, o čemž svědčí i vaše letošní umístění. Kde vidíte hlavní důvody těchto úspěchů?
Když vezmu naše poslední sezony, podle mě je důležité to, že základ družstva je spolu pohromadě čtyři pět let. Velmi dobře se známe, každá víme, co od které z nás na hřišti můžeme čekat, a z toho vyplývá, že hrajeme hodně týmově, vždyť basketbal je kolektivní sport.
Já bych k tomu dodal, že základ vašeho družstva je v nejlepším basketbalovém věku. Souhlasíte?
Když se podívám na sebe, já jsem možná už trochu za ním. (smích) Možná na tom něco je, ale já bych k tomu řekla, že nám hodně pomáhá i výchova mladých v Hradci, takže je družstvo pravidelně doplňováno výbornými hráčkami. To bylo také v této sezoně hodně vidět. A na druhé straně naše úspěchy jsou pro hráčky velkou motivací do družstva se dostat, protože tohle družstvo a basket v Hradci mají budoucnost.
Ještě něco je podle vás pod vašimi úspěchy podepsáno?
Myslím si, že je to trenérské vedení. Úspěchy to dokládají, za sebe musím říct, že trenérka Ptáčková na tom má velký podíl. Umí z nás dostat to nejlepší, umí každé z nás najít pozici, na které jsme pro tým užitečné. A zvládá to tak, že i když se třeba právě úplně nedaří, tak to zvládne bez emocí, není na tým nepříjemná.
Je ještě něco, co vás letos posunulo do finále?
Už jsem to naznačovala: letos obzvlášť byla vidět naše týmovost. Žabiny daly dohromady hodně nabitý kádr s řadou výborných hráček, nám naopak po odchodu Březinové do KP Brno chyběla klasická podkošová hráčka. Přesto jsme to v semifinále urvaly. Právě proto, že jsme byly tým.
