Poté, co šest roků její talent rostl v Americe, hraje za Česko na velkém turnaji poprvé v základní sestavě. "Teď jsem docela spokojená," tvrdí jakoby mimochodem.
Na šampionátu má přitom střelecký průměr 16 bodů na zápas, dobře doskakuje a její „index užitečnosti“ (kombinace úspěšnosti střel, doskoků, asistencí a dalších údajů) bývá kolem 65 procent.
Pro evropský basketbal ji objevili scouti v Americe, když Pavlíčkovou v roce 2001 jako hvězdu univerzitních soutěží vzali ve druhém kole draftu do ženské NBA. To byl signál, aby se o třiadvacetiletý talent začala zajímat reprezentace.
"Vzali mě do ní nejprve na zkoušku. Asi nikdo doma nevěděl, co jsem zač," přiznává vysoká blondýna s odstupem času. S brněnským manažerem Jiřím Hamzou se tehdy krátce bavila o přestupu do mistrovského týmu, ale daleko se nedostali. "Až tady v Řecku mi říkal, že se zkrátka bál koupit kočku v pytli."
Univerzitu v Denveru zakončila Pavlíčková jako bakalářka se zaměřením na mezinárodní obchod a takto vybavená se v roce 2001 natrvalo vrátila do Evropy. Letos v létě byla s národním týmem poprvé dlouhodobě na soustředění a nyní mu odvádí skvělé služby.
|
Michaela Pavlíčková |
Na hřišti působí hravě, jako když skotačí kůzle, ale umí hbitě získat míč, doskočit a vyrazit do útoku. Hodí se jí její minulost pivotmanky, ze které postupně přešla na křídlo. Tam využívá svých 190 centimetrů.
Do reprezentačního týmu pracovitých bojovnic se Pavlíčková hodí, za sebou nemá minulost juniorské mistryně světa jako její spoluhráčky Veselá, Vítečková, Hartigová a Uhrová, ani neprošla ligovými kluby Brna a USK Praha.
"Mám ráda kolektivní basketbal. V Americe se sice takový nenosí, ale záleží vždy na hráčce, jak se přizpůsobí," vysvětluje.
Do zámoří se už hodlá vracet maximálně v létě na WNBA. Teď se musí učit rusky, aby se aklimatizovala v Dynamu Moskva, kam přestoupila. "Zatím se neumím ani podepsat,"přiznává. Ale učí se. "Vsjo?" zeptá se, když rozhovor skončí.
