Jedenadvacetiletý rodák ze Strakonic sbírá po nedávných zraněních minutky na palubovce nejlepší ligy světa, objevuje se však i v kádru Oklahoma City Blue z farmářské soutěže G League.
Jaký byl zápas proti Philadelphia Sixers? Za necelých devět minut jste nastřádal čtyři body, dvě asistence a vámi tažený nápor donutil soupeře vrátit na hřiště hlavní hvězdy.
Měl jsem z něj dobrý pocit. Oni už tam dali nějaké hráče z lavičky, ale my je ještě donutili, aby do hry vrátili základní pětku, z čehož asi nebyli úplně šťastní. Ukázalo se, že i my, kteří běžně nehrajeme tolik minut, můžeme obrátit vývoj zápasu. My prostě hrajeme naplno celý zápas, ať je to minus 20, nebo plus 20. To se nám povedlo i v tomhle zápase.
Jaké bylo osobní setkání s pivotem Joelem Embiidem?
Na to, jak je obrovský, má neuvěřitelné dovednosti. My jsme teď kvůli zranění některých dlouhých docela malí, ale dařilo se nám ho slušně ubránit a dalo nám to možnost se vrátit do zápasu. Až do nepovedeného startu třetí čtvrtiny jsme byli pořád na pěti bodech a na Embiidovi jsme odvedli dobrou práci.
Na čem je závislé vaše nasazení do zápasů NBA?
Do každého zápasu jdu s tím, že jsem připravený hrát. Už jich nezbývá tolik a já chci být v závěru sezony co nejvíc na palubovkách NBA. Na každé utkání se tak připravuju, jako bych hrál třicet minut, a to po mně trenér chce - když je potřeba naskočit, ať jsem připravený. A v zápase ve Filadelfii jsem, myslím, ukázal, že i když sedím 40 minut, tak na těch posledních osm dokážu naskočit. To bylo důležité pro mé sebevědomí. Na hřišti jsem se cítil fakt dobře a dál uvidíme.
First career NBA baskets for Vít Krejčí!
@v_krejci | #ThunderUp https://t.co/VuPEuBOr6x
I v této sezoně vás trápily zdravotní problémy. Před duelem proti Sixers jste v NBA naskočil naposledy 8. listopadu proti San Antoniu.
V poslední době se to týkalo kotníku, který byl vepředu hodně dlouho nateklý, ale byly tam i některé další věci. Týden dva jsme nevěděli, co s tím kotníkem přesně je. Když se to zjistilo, šlo to už rychleji, ale bylo to poměrně komplikované zranění a chvíli to trvalo. Nechtěli jsme to uspěchat a myslím, že jsme odvedli dobrou práci. Poslední dny, kdy jsem trénoval a už zase hrál, jsem se už cítil dobře.
A operované koleno, které vás donutilo vynechat kompletní sezonu, už je plně v pořádku?
Občas ho ještě cítím, i když se snažím na to nemyslet. Pořád musím před tréninky a zápasy dělat speciální rozehřívací cviky. Určitě na to nejde zapomenout, pořád se o to musím starat. Každopádně v basketu už mě to vůbec nelimituje.
Na co v této sezoně jako tým nejvíc spoléháte?
My musíme hrát na sto procent každou noc. Hodně soupeřů nás podceňuje, i naposledy s Chicago Bulls jsme prohráli o pět a měli jsme i šanci vyhrát. Ještě ve čtvrté čtvrtině jsme vedli. To, že nás podceňují, nám při našem přístupu dává možnost vyhrát. Někdo, kdo hraje desátou sezonu a čeká ho šestistý zápas v lize, do toho nejde tak jako my, když máme pře sebou teprve třicáté nebo čtyřicáté utkání. Stále se do NBA snažíme víc dostat a upevnit si v ní místo, a to nám dává velkou výhodu.
Je Oklahoma City dobrý tým na začátek kariéry v NBA díky své práci s mladými hráči?
Určitě, protože tady s nimi pracují vážně dobře. V týmu si spolu i dobře rozumíme, protože jsme všichni podobně staří.
Jak je řízeno vaše přecházení mezi týmem NBA a záložním celkem v G League? Nebo dokonce situace, kdy jste v jeden den byl u utkání obou celků?
My to máme skvělé v tom, že oba týmy hrají ve stejné hale. Když se stane, že se domácí utkání obou soutěží hrají ve stejný den, tak první zápas týmu z G League je od 12 hodin, skončí ve dvě, nebo ve tři, klub mi pak zařídil ubytování v hotelu naproti hale, kam si jdu na hodinu odpočinout, a v půl čtvrté už musím být zpátky v hale. Je to pak dlouhý den, ale dává mi to další příležitost být na hřišti. A po pravdě ani nevím, jestli ještě do konce sezony nějaký takový bude. Zatím se to stalo asi jen třikrát.
Jak moc se liší hra obou vašich týmů?
Ty akce jsou praktiky identické, protože máme hodně hráčů, kteří skáčeme mezi G League a NBA, odhadem tak polovina soupisky z NBA hrála v nějakou část sezony i za Blue (tým z G League). Oba týmy jsou dost propojené, trenér z G League s námi byl i v letní přípravě. Jde o to, že když někdo nehraje v nějakém zápase NBA, tak aby pak mohl dostat herní minuty v G League.
 |
Jaký je rozdíl v péči hráče v NBA a G League?
Je to nesrovnatelné, ten luxus v NBA je úplně jinde. Teď jsme pět dní na výjezdu a hráli jsme dvakrát ve dvou dnech, což jsem na tripu zažil poprvé. V půl desáté v noci jsme dohráli ve Filadelfii, rovnou se jelo na letiště, ve dvě ráno jsme přiletěli do Chicaga a už ten den večer se hrálo. V G League se takhle soukromě nelétá, tam je to normálně „komerčkou”, takže tam by se takový dvoják nedal zvládnout. U nás to díky tomu propojení s prvním týmem ještě není tak špatné, ale slyšel jsem, že v jiných týmech G League je to daleko horší. Nechci říct, že servis v G League je spatný, ale ten rozdíl oproti NBA je ohromný.
Co je cílem pro zbytek sezony?
Bereme to zápas od zápasu, a co bude, bude. Máme mladý tým a úplně nám už nejde o postup do play off, není na nás kvůli tomu tlak. Třeba v posledních dvou zápasech s Philadelphií i Chicagem jsme i přes porážky odvedli dobrou práci, se kterou můžeme být spokojení. V tenhle moment ale mají tihle soupeři větší talent než my, i díky zkušenějším hráčům. O tomhle se poslední dobou bavíme. Některé týmy vyhrají, i když si to „nezaslouží”, protože třeba Chicago má DeRozana, který dal 40 bodů, a Vučeviče, který dal 30 bodů. My si ale každou výhru musíme opravdu zasloužit, což je skvělé. Nemáme žádnou takovou superhvězdu, speciálně když nám teď chybí Shai Gilgeous-Alexander. Musíme tak jít do zápasu pokaždé na sto procent, jinak nemáme šanci vyhrát.
Kdo má v kabině hlavní slovo?
Když je něco potřeba, všichni jdou za Derrickem Favorsem, který už má odehráno dvanáct sezon a je to jediný veterán v našem týmu. Klub po něm chce, aby nám pomáhal, a on v tom dělá velmi dobrou práci. Je skvělé mít možnost se radit s tak zkušeným borcem.
Co vás zaujalo z uzávěrky trejdů v NBA, která proběhla minulý čtvrtek?
Sledoval jsem to a stalo se toho hodně. Pro Tomáše Satoranského je San Antonio určitě lepším místem než Portland, na který to po prvním trejdu chvíli vypadalo. Pořád je to ale hodně čerstvé a nemám o tom dost informací. Doufám, že bude v té nejlepší pozici a své místo si vyslouží. Saty toho teď měl dost, takže ještě chvíli počkám a pak se ho trochu vyptám. Vlastně teď ve středu hrajeme se Spurs, tak si možná promluvíme.
Tomáš Satoranský se rozcvičuje
Jak se v tuhle chvíli těšíte na EuroBasket v Praze?
Bude to skvělý svátek pro český basket a já se už nemůžu dočkat. Je to už nějaká doba, kdy se naposledy mohlo hrát před zaplněnou halou, a bude skvělé, že si fanoušci naplno užijí kvalitní basket. Doufám, že zápasy budou vyprodané. Já si pamatuju svůj první zápas za nároďák proti Bosně a je to skvělý pocit hrát před českým fanoušky.
A už jste v Oklahoma City probírali, jak budete přes léto reprezentaci k dispozici?
Ještě jsme to úplně neřešili, ale už mám nějaký nástřel toho, jak bude léto vypadat. Vím, že po sezoně tu budu muset ještě nějaký čas zůstat, ale rozhodně chci hrát za národní tým, tak se to budu snažit domluvit, abych toho za reprezentaci mohl odehrát co nejvíce.
