Nevyhlášenému souboji v rodině zatím vévodí o rok a půl starší rozehrávač. Zahrál si za seniorskou reprezentaci, dostává prostor ve španělské nejvyšší soutěži...
Nadějná podkošová hráčka má na kontě "jen" účast na mistrovstvích Evropy do šestnácti a osmnácti let. Přesto věří, že může docílit podobných úspěchů jako slavnější příbuzný. "Třeba Tomáše dotáhnu. Budu makat, uvidíme. Ale vím, že to budu mít těžké," dodává o něco skromněji.
A co říká na kariéru své sestřenice Tomáš? "Je fajn, že další ze Satoranských hraje dobře basketbal. Já byl zvyklý, že celá rodina je z volejbalu. Byl jsem zatím černá ovce," směje se.
Jak se to má se sportovními poměry v rodině, vysvětluje už Monika: "Tomášův táta byl ve volejbalové reprezentaci, jeho máma taky hrála volejbal. Můj táta hrál spíš házenou, ale i další míčové sporty včetně basketbalu."
O odchovankyni prvoligového Sokola Nusle se před startem nové sezony přetahovaly hned tři kluby z Ženské basketbalové ligy: Kara Trutnov, VŠ Praha a Slovanka MB. Proč u Moniky vyhrál ten poslední z nich?
"Je to Mladá Boleslav, takže blízko Praze. Líbí se mi zázemí fanoušků. Hráčky tady jsou starší a mají víc zkušeností než ty ve VŠ Praha. A Trutnov? Ten je daleko. Uvažovala jsem i o něm, ale zatím jsem spokojená," vysvětluje Satoranská.
V těch chvílích byla nadšená z debutu v nejvyšší soutěži. Přišel dřív, než ona sama počítala. "Mám radost, že jsem se na hřiště dostala už při druhém zápasu v sezoně. Navíc si nemyslím, že bych to na hřišti kdovíjak zkazila," radovala se.
Pro letošní sezonu si Monika Satoranská dává za cíl proniknout do sestavy Slovanky na pět, možná i deset minut. Ale hlavně: odkoukat co nejvíc od spoluhráček a pilovat svoji hru i fyzičku.
"Musím zrychlit, abych všechno stíhala. Je to hodně velký skok z dorostu a z první ligy," vysvětluje. "Z hlediska práce na tréninku jsem moc ráda, že jsem přestoupila," usmívá se sympatická blondýnka.
