Basketbal je totiž sport od písmene B. B jako bavit.
Bavit basketbalem druhé a bavit basketbalem sebe, to je jedno z přikázání českého mladíka. Proto se stal profesionálem. "Vždycky jsem se řídil tím, že budu hrát sport, který mě nejvíc baví a který mě nejvíc zajímá," potvrdil tuhle myšlenku v předvečer draftu samotný Satoranský.
V genech přitom basketbal nemá. Jeho otec reprezentoval ve volejbalu, jeho matka hrála volejbalovou ligu. Jeho prarodiče... Ano, dělali volejbal. "Já mám na volejbal parametry, možná bych na to měl talent. Jenže mně to nikdy nepřišlo, že by v něm bylo dost akce," říká 199 centimetrů vysoký sportovní zběh.
(Nejen) v tom si Satoranský rozumí se svým "českým dvojčetem" Janem Veselým, který pochází pro změnu z basketbalovo-volejbalové rodiny.
Ti dva se mají zasloužit o obrození českého mužského basketbalu. Křídelník Veselý ve dvaadvaceti a rozehrávač Satoranský ve dvaceti na to mají ještě hodně příležitostí. Z NBA, nejprestižnější ligy světa, se však tato práce dělá nejsnáze.
První z nich na tom od pracuje loňska, kdy byl draftován jako číslo šest Washingtonem Wizards. Druhému další kolo sysifovského úkolu začíná ve stejném klubu z pozice číslo 32.
Oba mají dispozice, aby americkou misi zvládli lépe než první dva čeští zástupci v NBA - Jiří Zídek a Jiří Welsch. Pohyblivost, atletičnost, showmanství. Tyhle tři atributy jsou Veselému i Satoranskému vlastní. Proto po NBA toužili a proto NBA zatoužila po nich.
Utrpení mladého rekordmana
Možná i proto, že Veselý brzy vyklidil přesunem do bývalé Jugoslávie pole v českých zemích (v tuzemské nejvyšší soutěži nikdy nehrál), spadla na Satoranského těžká role hvězdičky už v patnácti letech.
Nejmladší hráč v historii Mattoni Národní basketbalové ligy, nemladší český reprezentant, nejmladší Čech, který nastoupil ve španělské ACB lize. Všechny tyhle tituly Satoranský posbíral ještě před svou plnoletostí.
A ještě jeden primát mu připadl: v šestnácti se v dresu USK Praha stal nejmladším triumfátorem v exhibiční soutěži smečařů české ligy. V sedmnácti výhru zopakoval. A v osmnácti získal korunku smečařského krále při španělském Superpoháru.
Přiznejme si: oba české úspěchy byly hnány rovněž snahou podpořit star s nepřehlédnutelným talentem. Vždyť o něm už roky zní: Ten vlasatý vytáhlý klučík jednou může být dalším Čechem v NBA...
Ale našla se i protistrana: Nesmysl! Takových atletů mají v Americe dvanáct do tuctu, k obraně soupeřových rozehrávačů postrádá rychlost a na útočné půlce nemá dostatečně dobrou střelu a sbírá málo asistencí. A i Satoranského protežování se jim stalo argumentem odpůrců.
Ne že by si samotný hráč z těchto slov něco dělal. Anebo to na sobě alespoň nikdy nedal znát.
Odměna pracovitého baviče
Osmadvacátého června 2012 se podařilo "věčný" spor o Satoranského v NBA utišit. Definitivně rozhodnutý přesto tento konflikt ještě není, to může zařídit až hráčův první start v zámoří. Ale ten možná přijde až za rok.
Českému mladíkovi totiž jeho Sevillané rozumění a on rozumí jim. V tamním klubu Banca Cívica letos na podzim nejspíš začne už svou čtvrtou sezonu a bude dál odstraňovat své nedostatky ve střelbě, v přehledu při hře, v obranné činnosti.
Tahle trojčlenka se u Satoranského opakuje. Všechny tři body stále patří mezi slabiny extrémně vytáhlého rozehrávače, ve Španělsku však na svých deficitech už hodně zapracoval.
Kdo jej viděl před odchodem z české ligy, ten ví, že se s hráči mistrovského Nymburka měřit nemohl. O rok a půl později to už tento souboj nebyl v evropském poháru problémem. Satoranský navigoval svůj klub málem až do Euroligy, když si zahrál ve finále Eurocupu.
A letošní kroužení evropských velkoklubů FC Barcelona, Caja Laboral Vitória či Maccabi Tel Aviv také nebylo pouze z ranku zdvořilostních, přestože tato klubová sezona českému hráči prostě nevyšla podle představ.
Teď je však "Saty" zase o level - jak říkává s oblibou on sám - výš. V NBA. Spolupráce reprezentačních kamarádů Veselého a Satoranského tedy může pokračovat...
