Byť byl v 36 letech nejstarším mužem loňské soupisky, znamenal jeho přerod nečekanou zprávu. Klub mu přitom křeslo ve vedení do jisté míry připravoval už od jeho příchodu jako hráče. „Jak se mi povedlo převtělit v manažera, ukáže až čas. Zatím se pořád rozkoukávám, vždyť to dělám pár měsíců. Je to určitě něco jiného, nicméně z toho mám pozitivní dojem,“ svěřuje se Marko.
Přestože ještě nedávno seděl se svými současnými podřízenými ve stejné šatně, nyní si od nich drží odstup. „Netuším, jak moji proměnu hráči berou. Do šatny chodím pouze v nejnutnějších případech,“ odmítá roli spojky basketbalistů s vedením. „Jak je ale znám, tak jsem si jistý, že mě pomlouvají. Když jsem byl hráč já, nadávání na trenéry a manažery bylo normální, takže si nedělám iluze, že by to se mnou jako s bývalým hráčem bylo jinak,“ směje se Marko.
Byť je jeho hřištěm aktuálně kancelář, nechce být úplně z obrazu. „Nemůžu vypadnout z dění. Ale vážně, jsem profesionál, hráči jsou profesionálové a vše je tak směřované k výkonu. Je potřeba občas trochu upustit, takže nemám problém s tím se nechat dloubnout pod žebra nějakou poznámkou, když je na to atmosféra,“ hlásí manažer.
Miliardář a basketbalový fanatik z Izraele: Pro začátek z Brna udělám Nymburk |
S koučem už se pohádal
Další „boj“ vede s trenérem Lubomírem Růžičkou, pod kterým ukončil svoji aktivní kariéru. „Moc nevnímám, že Roman byl předtím můj hráč a teď je generální manažer. Beru to tak, že máme stejný zájem a cíle, které chceme společně naplňovat,“ přibližuje kouč. Občas se prý ovšem rafnou. „Pohled trenéra a manažera je trochu odlišný. Trenéři většinou mají takové tunelové vidění z hlediska týmu, všechno by chtěli ihned a za každou cenu a jsou netrpěliví. Já na to musím pohlížet s větším nadhledem a odstupem,“ líčí Marko diplomaticky.
„Už jsme se stihli pohádat, to je jasné. Ale za dvě hodiny jsme byli zase v pohodě. Máme to v náturách. Oba nejdeme daleko k zvýšení hlasu, oba jsme horké povahy. Chceme však to nejlepší, a tak to necháme vyšumět, za chvilku si sedneme a začneme jádro věci řešit od začátku,“ popisuje Růžička.
Oběma je blízká filozofie práce s mladými hráči, kterou v Brně razí nejen jejich značným zastoupením v prvním mužstvu, ale také záložním týmem do 23 let a projektem Next Generation, věnujícím se zejména náctiletým nadějím. Zde se musí bránit tlaku spolumajitele klubu Yedidii Rapaporta, který touží po titulu.
„Yedidiu znám, chápu jeho mentalitu. Pro něj není nic víc než výhra. Má ale zdravý rozum a ví, že všechno potřebuje svůj čas,“ odhaluje Růžička. „Když takhle spolupracujete v nějakém týmu, tak platí, že čím víc lidí, tím víc názorů. Snažíme se, aby naše práce měla nějaký směr, a ten je jak ve výsledcích, tak v rozvoji hráčů. Vždycky se to nějak tluče, ale víme, že pouze s kluky z gymnázia medaili nezískáme a potřebujeme i pomoc hráčů z ciziny,“ balancuje mezi zájmy Marko.
Zkoumání posil na internetu
Pro tuto sezonu se s vedením dohodl na počtu dvou hráčů s jinou než českou vlaječkou u jména. „Univerzál Kameron Jamal Chatman byl domluvený dopředu, ale chtěli jsme ještě jednu zahraniční posilu. Hledali jsme křídelníka, už to vypadalo, že jsme se domluvili, ale námi vytipovaný hráč se v Americe zranil. Nakonec jsme vše vyřešili, dá se říct, z vlastního. (Ukrajinec) Oleksandr Mišula, který s námi hrál v minulé sezoně, čekal na nabídku z evropských soutěží, žádná ale nepřišla, tak jsme se nakonec domluvili. Je to solidní varianta, on zná klub, my známe jeho, odpadá aklimatizace,“ sděluje Marko.
Ústí v nové sezoně prohrálo i podruhé, brněnští basketbalisté nemohli hrát |
Právě hledání hráčů je jednou z jeho hlavních náplní práce. To však neznamená, že by objížděl haly a pozoroval v nich možné posily. „Je to zvláštní proces. Denně mi v mailu nebo přes telefon prostřednictvím různých platforem přistane hromada hráčů od různých agentů. Dělám si takové domácí úkoly, abych si je našel a zjistil co nejvíce informací. Pokud mi nějaký padne do oka, pošlu ho trenérům a oni jsou poté schopni zjistit téměř všechno. Pak už jen čekám na jejich rozhodnutí, zda ho chtějí, nebo ne,“ popisuje manažer.
Že sám odehrál sedmnáct sezon v nejvyšší české soutěži, prý většinou tito agenti vůbec netuší. „Ne všichni při té komunikaci vědí, s kým mluví. Že nejsem jen manažer od stolu, ale že jsem ještě nedávno běhal po palubovce taky. Ale v Evropě si to někteří agenti hlídají. Je to podobné jako u hráčů. Někteří si pečlivě zjišťují, s kým budou v novém týmu, jaký je trenér a jakým stylem se hraje. Jiní si jen nasadí sluchátka a sednou na letadlo,“ porovnává Marko.
