Měří 203 cm, váží 114 kg, je mu 24 let, bydlí v Ústí, poslouchá reggae a zajímá ho ekonomie.
Jak vás reprezentace posouvá?
Získávám hromadu zkušeností díky tomu, že hraju po boku Petra Bendy a hlavně proti soupeřům, které v lize nepotkávám. Zautomatizovávám si různé návyky, které si můžu přenést do klubu.
Co vás nejvíc překvapilo na mezinárodní scéně?
Zdravá drzost a tvrdost. Jako když jsme hráli třeba přátelák v Litvě. Oni jsou jinak somatotypově vybavení. Tedy přesněji: líp. Je to tvrdší, drsnější. Přijde mi, že v Čechách někdy víc používáme ruce, oni to víc řeší tělem. Hráči mají kolem sto kilo, basket je dynamičtější, silnější, fyzicky náročnější.
Je reprezentace splněný sen, nebo jste si myslel, že to je strop, na který nedosáhnete?
Sen to byl určitě. Zažívám něco nového, ne to, co každý den v klubu na ligové úrovni. Trénujete s nejlepšími hráči, každý má jiné návyky, v časovém presu si na ně musíte zvyknout. To se mi líbí!
V reprezentaci i v Děčíně vás vede kouč Budínský. Je u národního týmu jiný než v klubu?
Ani bych neřekl. Jen se jinak pracuje. V reprezentaci už to pouze koriguje, vymyslí nějaký systém. Dovednosti už musíme mít zautomatizované, nemůže nás učit základy, ty máme z klubu.
Hecujete se kvůli reprezentaci s parťákem Jakubem Houškou?
Ani moc ne. Pořád jsme někam přejížděli, trénovali dvakrát denně, do toho zápasy. S Kubou jsem se v létě bavil jen dvakrát. Akorát mi řekl, že je rád, že je zdravý.
Sejdete se v reprezentaci, kam i on dříve patřil?
Doufám v to, ale mám pocit, že to Kuba po mononukleóze bude mít hodně těžké. Po dlouhé pauze má co dohánět.
On už si zahrál na Euru. Je to i vaše další meta?
Já nevím. Jsem rád, že jsem v reprezentaci teď. Co bude příští rok a další, to se uvidí. Na Euru bych si rád zahrál proti zvučným jménům, ale to je běh na dlouhou trať.
Můžete se tam dostat?
Máme kvalitní tým, ale jediným opravdu silným soupeřem, s kterým jsme se poměřili, byli Litevci. A my s nimi hráli vyrovnaně. Některá utkání bychom mohli odehrát solidně, ale třeba Španělé, to je jiná muzika.
Věříte, že vám národní tým pomůže k odchodu do ciziny?
Můžu říct, že když si člověk přičichne k reprezentaci, láká ho pak zažít ještě něco jiného, lepšího. Vysněnou soutěž mám, ale neřeknu, to by se pak nesplnilo. A stejně zůstávám v Děčíně, ke kterému se připojím už v pondělí na soustředění ve Spořicích. Mám co zlepšovat, pracovat na základech.
