Nápad rychle oslovil i jednoho z nejdůležitějších hráčů v českém prostředí. „Asi do pěti minut se mi ozval Tomáš Satoranský. Zeptal se: Kolik potřebuješ?“ může se zakladatel Pumprla pochlubit nabídkou Čecha z NBA.
Pavle, jaké reakce z basketbalového prostředí na svou iniciativu očekáváte?
Nejsme tak naivní, abychom si mysleli, že nám naše nápady na Asociaci ligových klubů jednoduše odkývají. Počítáme, že spousta věcí je zatím jen o diskuzi. Bude to běh na dlouhou trať.
Jak se vám shánějí první členové? Daří se vám přesvědčit basketbalisty a basketbalistky?
Nikdo z hráčů mi neoponoval, že bychom měli vzniknout. Jediné negativní reakce byly v tom duchu, že nic nedokážeme, že nic nezměníme a všechno zůstane, jak je. Pokud se ale nepokusíme něco změnit, tak to opravdu zůstane stejné.
Jak jste získával nejaktivnější spolupracovníky, třeba Jakuba Houšku?
I Jakub Houška mi říkal, že od spousty hráčů slýchal, jestli něco takového nemůže vzniknout. Možná i proto v tom jede se mnou. Sice má spoustu svých aktivit kolem Koubasketu, ale zároveň je velkým aktivistou za zlepšení českého basketu a někoho takového já jsem k sobě potřeboval.
Co byste rádi přinesli?
Nápadů máme spoustu, sbíráme inspiraci zvenku a v úzké spolupráci fungujeme i s šéfy basketbalových hráčských asociací ze Španělska, Německa nebo Itálie. Víme, jak to v některých klubech může fungovat. Rádi bychom to dobré přenesli sem. Nejde o to zdržovat kluby, ale naopak o další zkvalitnění české ligy. Patříme do evropské špičky, ženy do užší, muži do té širší, ale všichni cítíme, že ligy tomu neodpovídají. Počítáme se vším. I s tím, že ze strany některých klubů bude odpor a neochota cokoliv změnit. Ale myslím si, že budeme na začátku prezentovat věci přínosné pro obě strany, které dokážou pozvednout celý český basketbal.
Jak se to stalo, že je právě Pavel Pumprla předsedou České basketbalové hráčské asociace?
Do pozice předsedy ČBHA jsem se tituloval sám. Ale není to proto, že by se mi líbilo nazývat se předsedou hráčské asociace. Než jsem odcházel do zahraničí, slýchal jsem určité ohlasy, že by něco podobného mělo vzniknout, a začal jsem nad tím sám uvažovat. Ze zahraničí by se mi to ale dělalo těžko. Myslím si, že zahraniční angažmá pro mě bylo dobré, protože jsem právě ve Španělsku pochopil, jak může hráčská asociace fungovat a jak může samotná liga vypadat. Uvedu konkrétní příklad: před podpisem smlouvy jsem volal agentovi, že nemám ve smlouvě uvedené srážky za zranění. On mi řekl, že ve Španělsku žádné srážky za zranění nejsou. Když se zraníš ve výkonu své práce, tak budeš pobírat normálně plat po celou dobu smlouvy. Já jsem zůstal stát s otevřenou pusou, že to takhle někde může fungovat. U nás to takhle nefunguje. Vrátím se k tomu, že nápad to byl můj, ale nechci si na něj dělat žádný patent.
Co je ČBHA?Česká basketbalová hráčská asociace se představila na čtvrteční tiskové konferenci. Na svět ji uvedl reprezentant Pavel Pumprla, který je jejím prvním předsedou. Více o jejích cílech přečtěte zde. |
Jak se taková organizace zakládá?
Základní myšlenka vznikla v mé hlavě a mé listopadové zranění mělo i jednu pozitivní stránku - dalo mi prostor komunikovat a strávit spoustu času zjišťováním, jak fungují hráčské asociace u jiných sportů u nás i v basketu v jiných zemích. Shromáždil jsem obrovské množství informací, ze kterých jsem vyšel, a když jsem dostal zpětnou vazbu od hráčů, že zájem by o to byl, řekl jsem si, že to má význam, a že do toho půjdeme.
Jednou z hlavních překážek je jistě shánění financí. Jak fungujete po této stránce? Máte už nějakého sponzora?
Sponzora máme. Mě. Jsem generálním sponzorem, ale z toho bychom asi nevyžili dlouho. Zatím pojedeme takovou nízkonákladovou formu, kdy doufám, že z členských příspěvků pokryjeme jediné placené lidi, což budou právnička a účetní. Pořádek v účtech musí být. Nárok na nějaké platy si já ani nikdo další zatím neděláme.
Jak váš nápad přijali hráči, kteří momentálně působí v zahraničí?
I jim jsem asociaci představoval. Od nich přišly velmi pozitivní reakce. Na český basket nezapomněli, chtějí se na jeho rozvoji podílet a rádi se všichni stanou členy asociace. I jim jsem řekl, že dobrovolným příspěvkům se meze nekladou. A první, kdo se mi ozval zpátky, byl Tomáš Satoranský. Asi do pěti minut s jednoduchou reakcí. Kolik potřebuješ? zeptal se.
A o kolik jste si řekl?
Ne, že bych Satyho odmítl, ale řekl jsem mu, že toho rádi využijeme a že bychom třeba jeho příspěvek použili jako základ některého z fondů, ať už na pomoc hráčům v nouzi, anebo při vzdělávání. Samozřejmě aktivně hledáme nějakého sponzora, ale my nemůžeme zatím nabídnout žádnou velkou návratnost ani velkou prezentaci, takže je to složité. Španělská asociace funguje tím způsobem, že první utkání národního týmu v sezoně je utkáním exhibičním. Výtěžek jde částečně na charitu a částečně na fungování hráčské asociace, to by myslím mohlo fungovat i u nás.
Zmínil jste, že spolupracujete s českými asociacemi zastupujícími fotbalisty a hokejisty. V čem se můžete podpořit?
Naše spolupráce s asociací hokejistů a fotbalistů, je sice zatím krátká, je plodná, protože máme podobné nápady a podobné myšlenky. Chtěl bych zmínit, že spolupracujeme s Hráčskou fotbalovou unií a Tomášem Pešírem. Já, on i Marek Černošek chceme pro hráče podobné věci. Jsou věci, které jsou specifické pro daný sport a my budeme ten třetí do party, ten menší. I tak si ale myslím, že můžeme určité věci do toho partnerství přinést a spoustu věcí si odnést. Hlavní inspirací je hokejová asociace, která funguje velmi dobře už čtyři roky, jsem jenom rád, že jsou otevřeni spolupráci.
Pavel Pumprla (vpravo) představuje Českou basketbalovou hráčskou asociaci a její plány, naslouchají mu Jakub Houška a Lukáš Houser.
Vzdělávací programy vedle vás otevírá také několik dalších institucí včetně Českého olympijského výboru. Vy s nimi bude spolupracovat?
Nechtěli bychom tvořit konkurenci podobné instituci, která pracuje v rámci olympijského výboru. Chceme co nejvíce prospět sportovcům, proto chceme spojit fotbal, hokej a basketbal a poté se kontaktovat s Českým olympijským výborem a pobavit se nimi na téma spolupráce.
Slovo odbory vyvolává v Česku i dnes spíše odpor. Jak jste se sním ztotožnil vy?
To přirovnání k odborářům se nám nelíbí. Napadne to ale každého. Když se zmíní hráčská asociace, tak jde o odbory. My se stavíme trochu proti různým asociacím a federacím, takže se tomu přirovnání asi nevyhneme, ale nechci vyhlašovat stávky, nechci něco bořit, chci naopak tvořit a posunout náš sport dopředu. Myslím, že to půjde jen konstruktivní spoluprací. Pokud to někdo nemyslí hanlivě, tak slovo odbory klidně beru. V ostatních oborech plní odbory svoji funkci a mají svoje místo. Prostředí sportu je natolik specifické, že tohle pojmenování do něj úplně nesedí.
Nejznámější hráčská asociace působí v NBA. Dají se najít nějaké paralely mezi americkou NBPA a vaší ČBHA?
Já navazuju určitou spolupráci i s Matteem Zurettim, který zastupuje NBPA pro Evropu. Oni ale fungují úplně jiným způsobem, než bychom chtěli my a než bychom vůbec mohli fungovat. Takže hledáme inspirace, které jsou nám blíž, v Evropě. Nemůžeme jako v NBA přijít za hráči a chtít po nich za roční členství deset tisíc dolarů. Oni navíc vyjednávají i o rozdělení peněz z televizních práv, a to je u nás nereálné.
