„Když máte tým plný košíkářů, kteří umějí česky řečeno hrát košíkovou, je to velmi krásný sport. A to Nymburk má, přijel od začátku nastavený jako šampion,“ uznal děčínský trenér Pavel Budínský po porážce 80:99 (22:26, 45:56, 63:74).
Budínský, velitel trojnásobných děčínských vicemistrů, ještě na semifinále zdaleka nemyslí. „Zásadní bude zdolat čtvrtfinále. Ještě jsme neprošli druhým stupněm základní školy a už nám říkají, co budeme dělat na vysoké škole,“ nepředbíhá. „Musíme mít respekt, ve čtvrtfinále nastoupíme proti silnému týmu. Nemáme každoroční patent na to, že někoho vyřadíme 4:1.“
Po víkendu je jasné, že Děčín si pro čtvrtfinále zajistil výhodu vlastní palubovky. „Šlo o náš primární cíl, vybojovat si v prvním kole play off domácí kurt. Což je vzhledem k letošním okolnostem určitě dobrá vizitka,“ myslel zdravotní lapálie.
Teď se Děčín může pokoušet ze čtvrtého místa vyškrábat na třetí, aby se vyhnul titánům z Nymburku v semifinále a mohl snít o čtvrté finálové účasti v řadě.
„Přes Nymburk by cesta nevedla, to je sci-fi,“ chápe Budínský realitu. Bilance lídra je neposkvrněná: 29 výher, 0 proher. „Dát mu 80 bodů je pěkné, ale Nymburk byl kombinační hrou a individuálními schopnostmi jinde. Ukázal, proč dominuje.“
Děčín bere zápasy s velmistrem jako výzvu, ne jako frustraci z očekávané porážky. „Myslet, že jistě prohraju, je záhuba. Nás to motivuje, náročnost hry proti nim je značná, to vás naučí víc. Doufám, že se nám Nymburk povede co nejdřív porazit,“ přeje si křídelník Šimon Ježek.
Teď to před 1 020 fandy nevyšlo, Válečníci podle něj mají jeden handicap. „Bohužel se potkáváme poslední dobou s jevem, že máme díry v našich výkonech. Hluché pasáže, v kterých jsme vnitřně roztavení, nejsme schopni spolupracovat a téměř zhola nic vymyslet. To je kritický bod našeho neúspěchu. Na to bychom se měli zaměřit,“ apeluje Ježek.
Vyhraje-li Děčín poslední tři zápasy ve Svitavách, v Opavě a doma s Pardubicemi, skončí třetí. Tedy pokud Opava nezaskočí Nymburk.
„Potřebujeme mimořádné výkony od všech. Nebude stačit jen pět hráčů. V tempu nadstavby je těch 40 minut pomalu už jak hokej. Nahoru dolů, plno soubojů, řešení, rozhodnutí, exekucí. Je úžasné, jak se náš sport posouvá,“ užívá si Budínský.
