"Tak jsem si to vyzkoušela. Mé pocity jsou smíšené," poznamenala jen pár hodin po utkání s Litvou. Slovenské číslo 5 i jeho spoluhráčky už tou dobou věděly, že k setrvání v turnaji jim už nic nepomůže.
Teď si už jen vyposlechnout sžíravé slovenské komentáře. "Já si myslím, že se ještě objeví. Samozřejmě se něčeho dalšího dočkáme," uvědomuje si Mišurová. Ve svém věku už však bere situaci s nadhledem. "Věděly jsme, že máme těžkou skupinu. Někdo vypadnout musel. Třeba by to v jiných skupinách dopadlo jinak, třeba ne."
Jako červíček bude Slovenkám v mysli hlodat první zápas s Ruskem. "Každopádně jsme měly vyhrát, bylo by všechno jinak," vzpomínala na víc než vyrovnanou partii se sbornou. "Ale to by zase mohl jinak dopadnout zápas s Litvou..."
Do turnaje však Slovensko vstoupilo demotivující prohrou 66:68, když ještě mohlo rozhodnout v poslední vteřině. "Někdo by řekl, že chybělo štěstíčko, jiní zkušenosti. Já si to druhé nemyslím. Zkušená, nebo nezkušená, poslední střelu mohl nedat kdekdo. Takže asi to štěstí," přemítá.
Pravdou je, že právě tato chvíle měla být její. Coby osvědčená kanonýrka měla vzít odpovědnost na sebe, ne přihrávat spoluhráčce Lucii Kupčíkové. Však taky musela přiznat, že si to v kabině od trenérky Natálie Hejkové pořádně slízla.
Ale celkově si rozhodně nevedla špatně. Byla ve svém týmu pátou střelkyní, třetí doskakovačkou a ve sbírání asistencí si vedla nejlépe ze všech.
A zrovna proti Rusku se neztratila ani v obraně. Jedna z nejmenších hráček turnaje, která je zvyklá bránit o hlavu větší protivnice, se tentokrát rvala se soupeřkami většími o hlavy dvě. "Zase až takový problém to nebyl, nijak zvlášť mě pod koš netlačily. Stalo se to tak jednou dvakrát, jinak ne," zaznamenala.
Na novicku slušná práce. Zvlášť když má zkušenosti nanejvýš z klubových mezinárodních zápasů. Svou zemi nereprezentovala ani v mládežnických kategoriích.
"V osmnácti jsem odešla do Čech, od té doby o mně na Slovensku moc nevěděli. Až před třema rokama mě pozvali, ale to už příprava probíhala. Asi se jim někdo zranil, tak mě zavolali. Jenomže já už měla něco osobního naplánováno a nemohla to zrušit," vypráví Darina Mišurová svou historii. "A další pozvánka přišla až letos."
Při jejích kvalitách a letech odehraných ve FIBA EuroCupu tak Čecha napadá otázka, zda někdy v minulosti neměla zájem o české repretriko. "Tak takové myšlenky moc nebyly. Lidi se mě ptali, jestli nemám náhodou občanství a že bych třeba mohla reprezentovat. Ale v Čechách jsou dobré hráčky a já mezi nimi nemám co dělat," říká, možná až příliš skromně.
