Svoboda patři, stejně jako tým mladých českých basketbalistů, k příjemným překvapením turnaje. Zatímco národní výběr obsadil sedmé místo v Evropě, Svoboda mířil ještě výš. Získal druhé místo mezi střelci i ve srovnání užitečnosti.
„Dostali jsme se do čtvrtfinále, to od našeho ročníku nikdo nečekal. Když se podíváte zpětně na naše výsledky v kategoriích do 16 a do 18 let, tak to nebyl žádný zázrak. Na druhou stranu nechybělo moc a mohli jsme hrát o medaile. Litva byla pro čtvrtfinále přijatelný soupeř, ale nezvládli jsme koncovku,“ je Svoboda na sedmé místo pyšný, ale pořád přemýšlí nad nevyužitou šancí ve čtvrtfinále.
„Litva byla na ten zápas lépe psychicky připravena. My jsme v průběhu utkání ztratili sebevědomí. Když to srovnám se zápasem se Slovinskem v osmifinále, tak jsme do něj šli nahecovaní, věřili jsme si, bojovali jsme... Ve druhém poločase proti Litvě jsme začali dělat hloupé chyby a byli jsme moc odevzdaní,“ hledal hlavní příčiny, proč si s týmem nezabojoval o evropské cenné kovy.
I tak ale lze sedmé místo považovat za úspěch, na který při odletu do Finska nikdo reálně nepomýšlel. Jenže šampionát se začal lámat možná už v prvním zápase.
Češi totiž nečekaně přehráli favorita skupiny - Itálii: „To nám přidalo sebevědomí do dalších zápasů. Řekli jsme si, že v prvním utkání nemůžeme nic ztratit. Navíc se hrálo brzo, což bylo naší výhodou. Čerpali jsme z toho proti Švédsku i Belgii. V osmifinále jsme si řekli, že když jsme porazili Itálii, tak máme i na Slovinsko.“
Rozhodující zápas šampionátu budou mít všichni účastníci ještě dlouho v paměti. Několik dějových zvratů a téměř ztracené vítězství, které nakonec muselo potvrdit až prodloužení. Češi si v osmifinále pěkně pohráli s nervy fanoušků. Avšak uspěli 79:77. „Hrozně jsem to prožíval. Jako všichni ostatní na lavičce. Měli jsme pak ohromnou radost. Ta byla o to větší, že zápas byly nervy až do poslední vteřiny,“ vzpomíná Svoboda.
Ten oslňoval svými střeleckými výkony, kterými táhl českou reprezentaci daleko od hrozby sestupu z divize A a k poklidnému závěru šampionátu. Přitom ještě pár dní startem ME vše tak ideálně nevypadalo a ostravským rodákem zmítaly pochybnosti: „Když si vzpomenu na přípravu, tak jsem byl nesvůj, nemohl jsem se najít. Až na posledním turnaji ve Španělsku změnil trenér taktiku a já jsem začal chodit z lavičky. Možná i to bylo rozhodující, protože na tu roli jsem víc zvyklý. Věděl jsem, že pokud chci být po ME sám se sebou spokojený, musím vše z přípravy změnit. To se povedlo.“
Dlouho to vypadalo, že Svoboda bude dokonce útočit na korunu pro krále střelců, ale nakonec se musel sklonit před domácím Laurim Markkanenem. Ten zaznamenal v průměru 24,9 bodů na zápas, ale druhou polovinu turnaje odehrál proti nejslabším soupeřům. Finsko skončilo na 15. místě.
České dvoumetrové křídlo se muselo vypořádávat s jinou defenzivou. Jeho bodový průměr tak klesl na 19 bodů na zápas, ale i to je excelentní výsledek a druhé místo mezi střelci.
„Zápas od zápasu si mě víc hlídali. Ještě v zápase se Slovinskem se mi dařilo, ale Litva předváděla jednu z nejlepších obran. Tým byl na nás i na mě velmi dobře připravený. Obránce se ode mě nehnul, neodstupoval. Bylo to dost nepříjemné,“ vzpomíná na jediné utkání, ve kterém nenastřílel dvojciferný počet bodů. Pozdější vicemistři Evropy mu jich dovolili sedm.
Český juniorský basketbalista Matěj Svoboda střílí na švédský koš.
Tím bodově nejvydařenějším zůstává pro Svobodu hned první utkání šampionátu s Itálií (28 bodů, užitečnost 30). Navíc hned ve třech zápasech zaznamenal ceněný double-double za dvouciferný počet bodů i doskoků. Takový výkon může sloužit jako slušný vklad do klubové sezony, v níž hájí barvy ČEZ Basketball Nymburk.
„Mně osobně to pomůže. Dodalo mi to sebevědomí, se kterým budu pracovat a zkušenosti, které můžu využít. Věřím, že i v očích trenéra to mohlo něco znamenat,“ doufá Svoboda, že by ho podařené reprezentační léto mohlo nastartovat i k podařené klubové sezoně.
