Po dvou prohrách s VŠ Praha na vlastní palubovce podlehly svým soupeřkám i v Praze, přestože se konečně poprvé ve vzájemných bitvách o bronz v prvního poločase dostaly do výraznějšího vedení, na začátku druhé čtvrtiny měly k dobru 13 bodů. "Jenomže jsme ho ještě před poločasem ztratili a domácímu družstvu tím dali naději, že zápas může otočit," mrzelo trenéra Martina Petrovického.
Byl to z vašeho pohledu rozhodující moment zápasu, který vám vzal poslední naději na zisk ligové medaile?
Určitě a spolu s ním začátek druhé půle, kdy na nás soupeř vlétl a ve skóre nám utekl.
Zvrat v zápase ve váš prospěch se vám už nepovedl. Proč?
Protože už nebylo fyzicky kde brát. Nehráli jsme špatně, nedělali jsme zbytečné chyby, ale už toho bylo moc. Byl to náš šestapadesátý zápas v sezoně a to v tom nejsou ty z přípravy. Moc takových soutěží není, kde tým za sezonu odehraje tolik utkání, snad jen v hokeji. Navíc to bylo v sezoně, kdy jsme měli i smůlu.
V čem myslíte?
Se zraněnými. Mimo byly klíčové hráčky a to bylo znát. Hlavně na odolnosti družstva. Když jsme vedli, ještě to šlo, ale když jsme začali prohrávat, už to bylo horší. Krizové situace jsme nezvládali.
Jako teď s VŠ Praha, kdy jste třeba první zápas prohráli až v prodloužení o bod?
Třeba, ale tím nechci říct, že kdybychom byli kompletní, že VŠ Praha určitě v sérii o bronz porazíme. Mají výborné družstvo a třeba by vyhrálo i tak.
Ligová medaile chybí, nesplnili jste jeden z cílů sezony. Jak se na ni budete dívat?
Jako na velmi dobrou s výhrou ve Středoevropské lize. Medaile sice mrzí, ale k tomu musíte mít i štěstí, což jsme právě kvůli zraněným moc neměli. Na druhé straně je úspěch, že jsme se v naší situaci dostali mezi nejlepší čtyři.
