„Byl jsem se podívat do Atlanty na NBA, což je z Jacksonville hodina a půl autem. Shodou okolností šlo zrovna o utkání, kdy se držela pieta za Kobeho Bryanta,“ vybaví si dvacetiletý Marek Welsch, když má promluvit o tom nejsilnějším momentu ze své cesty do Ameriky.
Mladá rozehrávačská hvězda domácích Trae Young si večer podmanila, k vítězství 152:133 nad Washingtonem se prostřílela 45 body. Pro Welsche o motivaci navíc, oba patří mezi basketbalisty k těm úplně nejmenším.
V Kobeho stínu: Young mu poslal trefu do nebe |
Syn a synovec dvou bývalých reprezentantů Petra a Jiřího se loni v létě vydal za testem, jak se v univerzitní Division I prosadí sotva 180 centimetrů měřící Čech.
Odchovanec Holic a bývalý hráč Pardubic, akademie GBA či Svitav ve své nováčkovské sezoně v NCAA stihl 27 utkání. Jacksonville State pomohl průměry 2,3 bodu a 1,6 asistence za 11,6 minuty. Zaujala jeho 56procentní úspěšnost trojek.
„Dvanáct minut v první sezoně je docela dobré číslo. Po stránce jejich využití ale mám rozhodně na víc. Z mé strany šlo spíš o horší sezonu, ale budu na sobě dál makat a v dalším ročníku doufat v delší minuty i lepší statistiky,“ zhodnotil se ještě z Alabamy.
„U basketu se potvrdilo, jak bude vypadat styl univerzitní hry. Určitě bylo správné rozhodnutí do NCAA odejít. Před odchodem jsem měl dostatek informací, které se mi potvrdily, takže jsem nelitoval ani výběru školy. A spokojený jsem byl i s trenéry a s týmem i místem, kde se škola nachází,“ nedělá si žádné alibi. „Trenér mi dopředu nemazal med kolem pusy a na rovinu mi řekl, jak všechno bude. A tak to i bylo.“
Stejně jako jeho vrstevníci Jan Zídek, David Böhm či Patrick Samoura čelil i Welsch záplavě špičkových atletů. Výška, síla, výskok, rychlost. Češi pak pokaždé mají v zámoří čemu uvykat. „V tomhle to byl velký boj,“ uznal nejmenší z tuzemských zástupců. „Ale na první rok jsem to docela zvládl a teď už to bude jen lepší,“ slibuje si.
Marek Welsch v dresu Jacksonville State Gamecocks
A jak se dalo prosadit se 180 centimetry? „Jistě je nevýhodou být menší, ale pokud chci později hrát basket profesionálně, nesmí mě to omezovat a musím najít jiné způsoby, jak být úspěšný. Rozhodně už to není tak, že bych si mohl kdykoli najet do koše, protože tam většinou stává dva deset vysoký černý hráč. Ještě víc tak musím o hře přemýšlet a řešit kdy, kam a jak.“
V minulých letech se Jacksonville State nebývale dařilo, v tom posledním však přišel pokles. Bilance 13-19 opravdu nenadchla. „Čekalo se, že vyhrajeme naši konferenci a postoupíme do March Madness, což se nestalo,“ naznačuje Welsch velké oči sportovního oddělení.
„Neměli jsme úplně dobrou týmovou chemii a nehráli jako tým, což se na konečné bilanci projevilo,“ uznal. „Na univerzitě hodně hráčů myslí na své statistiky, berou to na sebe, byly tam těžké střely a těžko se vyhrávalo, když jsme si navzájem moc nevěřili.“
JAKO ČESKOSLOVENSKO. Basketbalisté Svitav pózují v replikách dresů, v nichž Čechoslováci ovládli evropský šampionát v roce 1946. V popředí s číslem 4 Marek Welsch.
Trenér Ray Harper ale zůstává, to bývá pro hráče, které si vybral, dobrá zpráva. Jsou mezi nimi hned dva Češi, vedle Welsche i pivot Martin Roub, a jeden Slovák - další podkošový hráč Maroš Zelizňák.
„Martin hrál dřív za Pardubice jako já a s Marošem jsem dva roky působil v pražské GBA. Oba jsem tedy znal a měl s nimi dobré vztahy. Jejich přítomnost byla obrovským plusem. Přijímaní jsme byli normálně. Je jedno, kdo je odkud, byli jsme prostě spoluhráči. Oproti Evropě je to jiná kultura, ale spoluhráči byli ochotní nás zapojit mezi sebe a v tomhle nebyl problém,“ tvrdí Welsch.
Jako jeden z mála českých hráčů v časech koronakrize v Americe zůstal. „Všechno se hroutilo rychle. Už asi týden po konci našeho konferenčního turnaje se začaly zavírat NBA i NCAA, baseball… V březnu navíc nastaly jarní prázdniny a všichni studenti odjeli na floridské pláže, jako by se nic nedělo. To mě dost překvapilo, že to v Americe nebrali tak vážně jako v Evropě. Roušky nebyly povinné ve všech státech, lidi to dost podceňovali. Alabama byla ale až mezi posledními zasaženými státy a probíhalo to tu celkem klidně.“ popisuje mladý Východočech svou zkušenost.
Vlastně vypráví totéž jako Kristýna Brabencová, jež od minulé sezony působí na University of South Florida v Tampě.
Marek Welsch (vlevo) z Jacksonville State brzdí Isaiaha Thompsona z Purdue.
Do druhé sezony dostane Welsch řadu nových spoluhráčů. Ani Jacksonville State se nevyhnul trend - vlna přestupů. „Kromě dvou seniorů (absolventů) odcházejí další čtyři kluci, protože jim přišlo, že nedostávají dostatečný prostor, nebo jim trenér vyloženě řekl, že pro ně nebude místo. Tým tak bude z poloviny nový a jsem na něj zvědavý,“ hlásí Welsch. „Snad si herně sedneme líp a budeme úspěšnější,“ přál by si.
„Přestupy už jsou normální věc, v podstatě jako v profisportu. Buď se v týmu necítí dobře hráč, nebo se nezamlouvá trenérovi,“ všiml si mladý rozehrávač.
V NCAA se nyní drolí pravidlo o povinném roce bez zápasového vytížení. „Hráč může požádat, aby mu po přestupu bylo umožněno hrát hned.“ A řada mladíků „výjimku“ také dostává.
