Ze soukromé školy sídlící nedaleko floridského Orlanda se k parádní kariéře odrazil charismatický kamerunský pivot Joel Embiid, lídr Philadelphie. Studovali tu i jeho hvězdný australský spoluhráč Ben Simmons či kanadský supertalent R. J. Barrett z NY Knicks; americký kanonýr D’Angelo Russell tu zaujal LA Lakers.
V Montverde rozhodně při vábení světových talentů nepolevili, a tak je jejich poslední tým označován z nejlepší středoškolský celek v historii.
Dvoumetrový rozehrávač Cade Cunningham by mohl být jedničkou draftu NBA za rok a něco; brzy zazní také jména Scottie Barnes a Day’Ron Sharpe. A k nim šéfové basketbalové sekce Montverde přibrali i osmnáctiletého Davida Böhma, jednu z největších tuzemských nadějí posledních let.
Jenže nakonec to dopadlo trochu jinak.
„Původně jsem měl na Montverde hrát ještě za středoškolský tým, ale kvůli nějakým rozdílům mezi školními regulemi v USA a u nás jsem už tu soutěž hrát nemohl. Už jsem prý i v osmnácti byl moc starý,“ vysvětluje Böhm v rozhovoru pro Českou basketbalovou federaci.
Nakonec zasáhl do kategorie postgrad, mezistupně mezi střední a vysokou školou. „A Montverde je i v této soutěži jedna z nejlepších v Americe,“ ujišťuje pražský rodák s balkánskou krví.
O kontakt s Cunninghamem a spol. navíc nepřišel, společně se připravovali.
„Celkově jsme tam měli tři čtyři nejlepší hráče z americké Top 15 a ti by měli být za rok v draftu v první třicítce. Takže v téhle sestavě by bylo i celkem těžké se prosadit,“ uvědomuje se mladý Čech. „Mohl jsem s nimi ale trénovat, a i to mi dalo hodně.“
O kvalitě tréninkových rivalů pro Davida Böhma těžko může být pochyb. „Náš tým, který byl starší, s tím středoškolským v rámci přípravy prohrál,“ prozrazuje Středoevropan.
Na Floridě se mohl porovnat se světovou špičkou: „Začátek byl docela těžký, protože jsem trénoval výhradně s tím nadupaným středoškolským týmem a musel jsem hrát pod košem, což byl rozdíl oproti USK, kde jsem i při výšce 205 centimetrů hrál hlavně zvenku. Tady ale byli malí hráči tmavé pleti, které s mou výškou z perimetru driblinkem moc nešlo přehrávat. Budu-li upřímný, tak ti kluci, kteří byli mladší než já, byli lepší. (Cunningham a Barnes jsou však o několik měsíců starší než Böhm.) Po stránce atletičnosti to ani nejde srovnat s evropskými hráči a právě atletika je na středoškolské úrovni na perimetru klíčová. V mém postgrad týmu jsem ale měl prostor ke své hře, zvenku i zpod koše.“
Cade Cunningham
Scottie Barnes
Ke špičkové akademii patří i velké trenérské jméno. Böhma vedl Omar González, který slavil úspěchy s portorickými ženami, nyní vede portorický národní tým do 19 let a loni byl asistentem u mužů na světovém šampionátu v Číně.
„Měl i díky svým zkušenostem dobrý přístup k zahraničním hráčům a mně určitě pomohl. Dal mi nový pohled na basket. Obecně jsem hrál míň s míčem než v Česku, ale byl jsem víc pod košem, což mi tady chybělo, abych byl kompletnější hráč. Na USK jsem vždycky hrál spíš zvenku a pod koš jsem se ani nesnažil chodit, nebo se toho bál. González se mě snažil do toho tlačit, ale zároveň mě nechal dělat, co umím, i při hře zvenku,“ cení si Böhm.
Portorický basketbalový trenér Omar González
Na kvalitní soupeře v Americe odchovanec USK Praha narážel i jako postředoškolák. „Konkurence tam byla fakt veliká a podle mě vyšší než třeba v juniorské Eurolize, kterou jsem dřív hrával. Někteří hráči z těchto škol půjdou rovnou do NBA, protože už nechtějí na univerzitu,“ popisuje.
V čem všem je svět napřed? „Intenzita hry, fyzičnost, rychlost nebo důraz, tam se hraje v úplně jiném tempu. Tady v Česku jsem v tom nejvyšším tempu nehrál a tam bych bez něj nemohl hrát,“ otevřel oči.
Výsledkově se ale Eagles z Montverde příliš nevedlo.
„Nejdřív jsme hráli po celé Floridě, kde jsme vyhráli naši konferenci, ale v důležitém utkání o postup na celostátní úroveň jsme prohráli. Ono to ale nemá vyloženě systém, ten celostátní turnaj funguje spíš na pozvání, jak se v dané sezoně líbíte a jak se vám daří proti těm nejlepším. A s těmi jsme bohužel v sezoně několikrát prohráli. A pak jsme hráli ještě turnaje v Bostonu, New Yorku a Washingtonu, kde jsme se utkávali s nejlepšími týmy Ameriky,“ nechává Böhm nahlédnout do nejvyšších pater amerického středoškolského systému. Kvalifikační kritéria jsou zjevně inspirovaná univerzitní NCAA.
David Böhm (22) mezi svými spoluhráči z Montverde. Dole uprostřed trenér Omar González.
V případě týmu jako Montverde jde ale především o přesun na prestižní vysokoškolskou adresu, a tak dostatek minut musí dostat všichni hráči, i když jsou mezi nimi výrazné rozdíly. Aby se prodali.
Co ukázal David Böhm? „Hráli jsme kolem čtyřiceti zápasů a já dostával kolem dvaceti pětadvaceti minut a měl jsem asi deset bodů a pět až šest doskoků na utkání.“
Na podzim zamíří na Northern Kentucky University. Žádná slavná značka, v Divizi I škola působí teprve čtvrtou sezonou - ale dvakrát postoupila do závěrečného play off turnaje March Madness, což je samo o sobě velký počin.
„Možná jsem mohl jít i na ještě lepší školu, protože Northern Kentucky není mezi těmi úplně top univerzitami, ale tady jsem měl dobrý pocit z trenéra, který se mě snažil získat dlouhodobě, a mám dobrý pocit i z herního systému. Měl bych tu dostat slušnou příležitost ukázat, co umím. Nechtěl jsem jít někam, kde bych dva roky seděl, což se stává mnoha hráčům z Evropy,“ vysvětluje Böhm svou volbu.
David Böhm v dresu Montverde:
Ale ještě jednou do floridské vzdělávací továrny. Sport - a basketbal především - je pro Montverde Academy ideálním marketingem. Ideálním a celosvětovým.
„Na středoškolském týmu všechno stojí, ten elitní celek slouží vlastně jako reklama na celou školu, aby si stáhli hráče z celého světa, z nichž mnozí si pak za školu platí a zároveň se zlepšují. I postgrad tým patří ke špičce v USA. A pak mají ještě šest dalších celků, kde si za to ti hráči už platí. Ty ostatní týmy už slouží vyloženě k rozvoji basketbalu, ani ne k tomu pokračovat dál na univerzity,“ vysvětluje český vyslanec.
„Je to fakt prestižní škola, i mezinárodně - ze tří čtvrtin tak tvořili hráče kluci ze zahraničí. Měli jsme tam tedy hodně Brazilců, Číňanů, já měl v týmu i dost Australanů,“ dodává Böhm.
Mezinárodní rozměr Montverde samozřejmě není naškodu ani do budoucího života: „Získal jsem dobrý vhled do situace v mnoha končinách světa a mám teď kamarády všude možně - v Gruzii, Indii a leckde jinde, což jsou výborné kontakty i do budoucna, kdybych nebyl v basketu.“
David Böhm za mládežnickou reprezentaci:
A že tyto akademie často vznikají právě na Floridě, to taky není náhoda. „Je tam krásné, pořád teplo, jen k moři jsem to měl hodinu a půl, tak to si užít nešlo,“ vyjmenovává Böhm přednosti.
Lacinou záležitostí však takové studium není, Böhmovi se tady bohatě vyplatila léta strávená tréninkem na pražské Folimance. Basketbal ho dostal do světa.
„Já dostal stipendium, ale jinak se za rok studia platí kolem 50 tisíc dolarů (1,25 milionu korun) včetně ubytování. Z toho 30 tisíc připadá na úhradu školného. Samozřejmě je tam hodně lidí z bohatých rodin, až by se dalo říct, že jde o snobskou záležitost,“ nezastírá čerstvý absolvent.
Propagační klip Montverde Academy:
Basketbalová sezona amerických školáků končí na přelomu března a dubna, a tak koronavirus zasáhl Davida Böhma pouze okrajově. „Měli jsme tam mít ještě jeden velký turnaj. Já mezitím odjel na jarní prázdniny do Česka a už jsem se pak nevrátil zpátky, protože další program byl zrušený,“ vzpomíná už z Prahy.
