Děčínští hráči začali famózně. Rychle vedli 9:0 a slibný náskok si udržovali i v dalším průběhu první čtvrtiny. Vděčili za to především skvělému rozehrávači Sandersovi, jenž jasně převyšoval hostujícího dirigenta Saviče a v první čtvrtině nasázel do sparťanského koše třináct bodů.
Už v jejím závěru se však Pražané zmátořili a stáhli své manko na jediný bod. A přestože se v průběhu druhého poločasu jejich ztráta dvakrát vyšplhala až na deset bodů (55:45 a 63:53), do koncovky vstupovali s nadějnými vyhlídkami na úspěch. Děčínský tým totiž odehrál závěrečné minuty bez tří základních pivotů Houšky, Soukupa a Gammy.
Všichni tři seděli na střídačce s pěti osobními chybami a v koncovce utkání s napětím sledovali, jak se sparťanským podkošovým duem Dvořák, Frána srdnatě zápolí Lukáš Houser s Michalem Šušákem. Zvláště druhý jmenovaný měl s mnohem vyšším a těžším Pavlem Fránou hodně těžkou práci, ale obstál se ctí.
"Je pravda, že to bylo hrozně těžké," přiznal unavený Šušák, jenž odehrál polovinu zápasu. "Na druhou stranu jsem měl zase výhodu v útoku. A navíc mám také nějaká kila (vzápětí se k Šušákovi přitočí rozesmátý spoluhráč Marek Balík a skáče mu do řeči: "Ten tak kecá, ten tak kecá!")."
Sparta se sice v dramatickém závěru snažila hrát přes podkošové hráče, ale dvakrát faulovaný Frána proměnil pouze jediný ze čtyř trestných hodů a v poslední minutě neuspěl ani při střelbě z pole. Děčínští tedy mohli být spokojeni. "Čekali jsme, že soupeř bude hrát hodně přes své pivoty a byli jsme na tyto situace dobře připraveni. Navíc nám kluci výborně pomáhali, takže se to dalo zvládnout," pochválil Šušák své spoluhráče z perimetru.
Se dvěma výhrami panuje na severu Čech pochopitelně spokojenost. Nic na tom nemění ani fakt, že byly obě perně vydřené. "Hlavní jsou vítězství, ta se počítají," zdůrazňuje Šušák, jenž kroutí v děčínském dresu svou třetí sezonu. "Je úplně jedno, zda vyhrajeme o deset bodů nebo o jen bod. Možná je to dokonce i cennější, než jasné výhry, protože zvládáme vyrovnané koncovky a to je hrozně důležité."
Druhým nejlepším střelcem vítězů po Levellu Sandersovi byl s třinácti body křídelník David Panáček. Zkušený basketbalista přišel na sever Čech z Opavy s pověstí výborného střelce, ovšem tentokrát ji příliš nenaplnil. V prvním poločase netrefil ani jeden z pěti tříbodových pokusů a celkem proměnil jen jednu z devíti trojek.
"Jak jsem se cítil? Nic moc," pokrčil Panáček rameny. Bylo na něm dobře vidět, že si svůj střelecký výpadek nedokázal vysvětlit. Vždyť jeho dlouhodobá úspěšnost při střelbě z perimetru činí solidních 34,5%, zatímco tentokrát klesla na pouhých 11%! "Vůbec nevím, čím to bylo. Přitom na tréninku je to v pohodě, dávám skoro všechno."
Ve špatném výběru střeleckých pozic Panáček problém rozhodně nehledal. "Byl jsem pořád sám, a to je na tom právě to nejhorší." Žádný z hráčů obou týmů nezvedl míč ke střelbě zpoza tříbodového oblouku častěji. "Věřil jsem, že to dokážu zlomit. Navíc když je člověk volný, tak prostě musí vystřelit. Myslím si, že kdybych dával, tak zápas nemusel být tak vyrovnaný a mohl skončit o deset či o patnáct bodů."
Střelba z dálky se nedařila ani Sandersovi (trojky 1/7), dvakrát byl úspěšný jen Balík (2/5). Podprůměrná bilance tříbodové střelby 4/26 (15%) však Severočechům nakonec tolik nevadila. Spartu dokázali porazit jinými zbraněmi. "Ale bylo to těžké, protože jsme věděli, že musíme vyhrát," podotkl Panáček.
Svůj přesun z Moravy na druhý konec republiky si zatím pochvaluje. Zatímco s Opavou válčil o udržení, s Děčínem se počítá spíše do horních pater prvoligové tabulky. A David Panáček k tomu chce přispět co nejlepšími výkony. "Jsem moc spokojený. Trenér mi dává důvěru, takže musím být spokojený."
