„Ano, byl to můj poslední zápas. V reprezentaci určitě. Uvidíme, jestli v kariéře,“ řekl Welsch novinářům v rumunské Kluži po porážce 69:107.
„Pocit, který teď mám, je smutek a trochu zklamání. Pociťuju ale vnitřní klid z toho, že jsem pro reprezentaci udělal vše, co jsem ve své kariéře mohl. To je asi ten nejhlavnější pocit, který mě provází při odcházení,“ prohlásil basketbalista se zkušenostmi z NBA, jenž si zahrál na pěti evropských šampionátech.
Pětkrát na MEJiří Welsch debutoval v národním týmu v roce 1999, kdy se hned probojoval do nominace na kontinentální šampionát. Jako jediný z účastníků tehdejšího turnaje se představil i na letošním ME. Reprezentační dres oblékl i na šampionátech v letech 2007, 2013 a 2015. Na posledních dvou byl kapitánem. |
Už před turnajem věděl, že jde o jeho poslední reprezentační akci. „Bylo několik důvodů, proč bych tu letos nemusel vůbec být. Jsou ale i důvody, kvůli kterým jsem tu chtěl být. Ten hlavní je, že jsem si v závěru kariéry uvědomil, že dres národního týmu je to nejcennější, co jsem si kdy na sebe oblékl. A že ME je svátek basketbalu. A pokud má člověk ten sport rád, neměl by si ho nechat ujít,“ podotkl Welsch.
„Doufám, že to pomůže i ostatním, aby si to uvědomili. Když se dostaneme do hodnocení turnaje, můžeme kritizovat tohleto, tamto, co se mělo udělat jinak. Ale hlavním faktem je, že nejsme země, která si může dovolit, aby hráči nepřijeli reprezentovat na takovou akci, protože se jim nechce nebo z osobních důvodů. Možnost reprezentovat je to nejvíc. Alespoň pro mě. Doufám, že si to ostatní hráči také uvědomí,“ dodal.
Spoluhráči ho po posledním utkání překvapili v šatně, kde ho přivítali v maskách s jeho obličejem. „Přišel jsem do šatny a všichni měli udělané moje tváře. Tak jsem je hned pochválil, že vypadají mnohem lépe než normálně. A dostal jsem míč z posledního zápasu, byli tam také moji rodiče. Bylo to příjemné překvapení, nečekal jsem to,“ přiznal Welsch.
Právě rodičům prý vděčí za svou kariéru. „Děkoval jsem jim za jejich podporu, protože bez nich bych se k basketbalu nikdy nedostal. Nebýt táty, který založil basketbalový klub v Holicích. A nebýt mámy, která mě podporovala na celé cestě životem. Patří jim obrovský dík.“
Ještě emotivnější pro něj byl den před posledním zápasem. „Přišli jsme na trénink a Neno (trenér Ronen Ginzburg) si mě vzal stranou a začal se mě vyptávat, jestli je to opravdu můj poslední trénink v nároďáku. Začali jsme se o tom bavit, poděkoval mi před všema klukama, během tréninku si ze mě kluci dělali srandu: tvoje poslední přihrávka, tvůj poslední koš... V tu chvíli to na mě najednou padlo,“ připustil.
Někdejší hráč Pardubic se přes Spartu a Olimpiji Lublaň dostal do NBA, kde se představil jako druhý Čech v historii po Jiřím Zídkovi mladším. I když na ně navázali Jan Veselý a Tomáš Satoranský, zůstává Welsch zatím nejlepším Čechem v zámořské soutěži s 255 odehranými zápasy za čtyři sezony a průměrem 6,1 bodu na utkání.
Čeští basketbalisté se loučí se svým kapitánem. Jiřího Welsche ostatní překvapili, když si nasadili masky s jeho obličejem. Zleva Lukáš Palyza a Tomáš Satoranský.
Po angažmá v Málaze, Estudiantes Madrid a Charleroi se v roce 2012 vrátil do české ligy do Nymburku. Tam mu letos skončila smlouva a momentálně je bez angažmá. Zatím se nerozhodl, zda bude pokračovat.
„Nemám jasno. To, že teď nemám žádné závazky, mi přijde docela vhod, protože každým dnem čekám narození druhého potomka. Jsem rád, že jedu domů, pobýt s rodinou a chvíli o tom popřemýšlet a uvidíme,“ dodal Welsch.
