"Tenhle tým byl sestaven, aby vyhrával. Kolik zápasů vyhraje? To vám nepovím. Ale tahle sezona zklamáním neskončí, tak to cítím já," říká Milton-Jonesová na prahu sezony k ambicím USK.
A po dalších slovech "drobné" pivotky s dlouhatánskýma rukama je o dobré koupi přesvědčen i zapřísáhlý pesimista: "Já chci pořád dokazovat, že patřím do špičky. Už jsem taková. A stejně tak chci, aby byl na špičce i celý tým.
d. Milton-JonesováNarodila se 14. září 1974 v americkém Riceboro. Přestože měří pouhých 185 centimetrů, řadí se k nejlépe doskakujícím hráčkám na světě. V WNBA odehrála už 12 sezon, většinu z nich za LA Sparks. Na triumf v této soutěži však čeká marně. V Eurolize nastupovala za Lavezzini Parma, UMMC Jekatěrinburg, Gambrinus Brno, Ros Casares Valencie. S Jekatěrinburgem (2003) a Brnem (2006) tuto soutěž vyhrála. S americkou reprezentací má zlato z univerziády (1997), mistrovství světa (1998 a 2002) i z olympijských her (2000 i 2008). O olympijský hattrick ji v roce 2004 připravilo zranění. |
O USK jsem vždycky slyšela hodně dobrého. Když jsem tu hrávala za jiné týmy, vždycky to byl dobrý zápas. Já jsem se o tomto kroku bavila s mnoha Američankami a ty o USK mluvily v dobrém. Navíc Praha, to je překrásné město. Takže proč sem nepřijít a nehrát právě tady?
Loni jste v Praze hrála v dresu Valencie osmifinále Euroligy. Tehdejší tým USK tedy znáte. Mohla byste ho porovnat s tím letošním?
Myslím, že letos budeme mít mnohem zkušenější tým. Spousta z nás zkrátka umí vyhrávat. V reprezentacích teď na mistrovství světa odvedly spoustu skvělé práce. Zápasy jsem sledovala a holky mi dělaly jenom radost. S některými jsem hrála za Brno, byly to tehdy skoro děti. Teď už jsou to dospělé ženy. Když se koukám, kam až to dotáhly, mám pocity pyšné maminky.
Přilákala vás do Prahy třeba i to, že klub z Brna získal Petru Kulichovou a Evu Vítečkovou? Obě byly před čtyřmi lety vašimi spoluhráčkami.
My jsme se moc nebavili o tom, koho ještě USK podepíše a kdy, ale z rozhovorů s manažerem Markem Kučerou jasně vyplynulo, že chystají něco velkého. A já jsem chtěla být součástí. Myslím, že teď nastal čas rozkopnout dveře a říct: My v basketbalovém světě něco znamenáme.
Před USK je první zápas v Eurolize. Do Prahy přijede španělská Salamanca, za kterou hraje několik spoluhráček z loňské Valencie. Co od tohoto zápasu očekáváte?
Myslím, že to bude hodně kvalitní utkání. Salamanca a USK Praha jsou v podobné pozici. Oni také věnovali spoustu času, námahy a peněz, aby vybudovali silný celek. Chtějí být nejlepší. Chtějí ukázat, že se před dvěma lety neprobojovali do euroligového Final Four náhodou. Tenhle zápas oba týmy "musejí" vyhrát. Nervózní nebo ustrašení určitě nebudeme. Budeme bojovat.
Kdo bude favoritem tohoto utkání?
Samozřejmě musím říct, že my. Ale každopádně to bude kvalitní zápas. Pod košem jsou hodně silní. Mají Sancho Lyttleovou a Eriku De Souzaovou. Ale ani nám výška nechybí.
Hráčky Valencie: (zleva) Anna Montaňanová, DeLisha Milton-Jonesová, Elisa Aguilarová
Ještě otázka k národnímu týmu. Vy sama jste letos reprezentační ambice neměla?
Po olympijských hrách 2008 jsem si řekla, že už jsem s národním týmem skončila. Věnovala jsem mu patnáct let, to je dost. Teď už se chci soustředit jen na WNBA a Evropu. Kdyby mě snad v reprezentaci chtěli pro příští olympiádu, možná bych do toho šla, ale musela bych o tom musela hodně přemýšlet.
