Čeští basketbalisté sehrají nejprve 1. a 4. července duely s Bosnou a Litvou v kvalifikaci o postup na MS 2023, vrcholem bude zářijový EuroBasket v Praze. Bohačík se k týmu vrací poté, co únorové okno bojů o účast na příštím světovém šampionátu vynechal kvůli zranění.
„Měl jsem chronický zánět úponu Achillovy šlachy,“ vysvětloval na úterní tiskové konferenci. „Nejdřív jsem to ignoroval, protože to nebylo nic hrozného co se bolesti týče. Ale pak v jednom zápase jsem si zvrtnul nohu a vzalo mi to tu achilovku. To byl větší problém a musel jsem to řešit. Byl jsem i v Praze u pana profesora Koláře a dalo se to dohromady.“
Jak se tedy nyní cítíte?
Už jsem zdravý a připravený nastoupit plnohodnotně do kempu. Toto reprezentační okno je trochu delší než předešlé, takže věřím, že něco naběhám, abych se cítil ve hře pět na pět komfortně.
Konečně i se Satoranským. Ale je to zrádné, varuje před kvalifikací o MS kouč |
Co jste dělal pro zrychlení zotavování?
Moc se mi to nedařilo, musel jsem zátěž a cvičení opravdu dávkovat. Ze začátku to bylo složité, ale nakonec jsem se udržel a podařilo se mi vrátit bez větších komplikací. Nebylo to snadné, ale je to za mnou.
I proto vnímáte jako výhodu, že před prvním zápase máte více než dva týdny přípravy?
Určitě, okna jinak bývají extrémně krátká. Hlavně pro trenéry je to dost stresující, v podstatě se vždy jen sejdeme, řekneme si ahoj a už se někam letí. První zápas je 1. července, nevím, kdy jsem naposledy hrál zápas 1. července. Ale jsem natěšený, potřebuju do sebe dostat nějaké hraní pět na pět. Ač jsem se snažil připravovat, jak jsem mohl, tak Nenův (reprezentační trenér Ginzburg) styl basketbalu se musí prožít.
Jaromír Bohačík (v červeném) obklopený českými novináři
Byl byste radši za pozvolný začátek zápasové zátěže?
Většinou to bývá tak, že přicházím s nějakou představou a pak do toho vstoupí Neno a je to úplně jinak. Má to pevně v rukou. Pokud se někdo vrací po zranění, má více střídání. Já ale doufám, že nebudu potřebovat žádné úlevy a jsem dostatečně připravený, abych to zvládl. Naštěstí už jsem pár zápasů v životě hrál, takže mě to neznervózňuje.
Jak hodnotíte klubovou sezonu ve Štrasburku?
Dokud jsem hrál, byli jsme v lize čtvrtí a pořád ve hře i v Lize mistrů. Potom jsem se zranil a kluci byli sedmí, šli v play off na Monako a vypadli z Ligy mistrů. To si ale dělám legraci. Rozdělil bych to na dvě poloviny. Začátek sezony byl z naší strany pěkný, předváděli jsme pěkný basket a i v Lize mistrů se nám dařilo. Poté ale, když jsem se zranil, a ne že to se mnou mělo něco společného, to bych si netroufl, tak kluci prohráli snad sedm zápasů střelou v poslední vteřině.
Takže konečné sedmé místo bylo zklamáním?
Ano, po konci základní části tam nepanovala dobrá nálada. Umocnilo to, že padla nějaká šance na Ligu mistrů. Reprezentativa Štrasburku se sice bude snažit dostat do kvalifikace a ještě tam jsou další možnosti, ale ke konci to bylo dost kyselé.
Ve Štrasburku vám skončila smlouva, jak vidíte svou budoucnost?
Upřímně řečeno nevím. Ani jsme to zatím ke konci sezony neřešili. Asi zavolám agentovi, protože je to podruhé, co slyším tuto otázku a neumím na ní odpovědět. Díváme se po dalších příležitostech a doufám, že se najde něco fajn.
Jaké angažmá by vás lákalo?
Samozřejmě španělská ACB má neskutečný zvuk, o to těžší je se tam dostat. Musím říct, že jsem v tomhle na svého agenta hodný, protože mu to nijak nespecifikuju a čekám, s čím přijde. Svět je velký, ale chtěl bych to držet v Evropě. Asi nemám takové turistické sklony jako Ondra Balvín s Patrikem Audou, kteří hrají v Japonsku.
Do případného nového působiště dorazíte po náročném létě.
Jo, program vypadá šíleně. Hlavně nevíme, kdy pro nás skončí EuroBasket, ale asi to bude dost pozdě s ohledem na další klubovou sezonu.
Zase by bylo dobře, kdyby jste byli ve hře co nejdéle, nebo ne?
To ano, ale potom přijde vystřízlivění a budu se muset někde hlásit. A to už v hodně pozdním termínu (smích).
