Takový propadák se příliš často nevidí, zvláště pak v play-off. Prostějov sice před zápasem pomýšlel na zisk "postupového" třetího bodu, avšak Orli na hřišti rozhodně nepůsobili dojmem neohrožených lovců, kteří jsou odhodláni raněnou kořist bez lítosti dorazit.
Naopak, na palubovce to chvílemi vypadalo jako hra kočky s myší, přičemž role byly jasně dány. Ofenzivními nápady hýřící děčínská ekipa několikrát doslova rozmetala soupeřovu obranu na padrť a hosté často jen bezradně přihlíželi, jak v euforii hrající domácí basketbalisté snadno pronikají až pod koš a nekompromisně zarážejí míč do koše.
"Přijeli jsme sem s nějakou snahou, jak na Děčín nastoupit, ale to se nám bohužel hned od začátku nedařilo," kroutil nevěřícně hlavou Radek Nečas.
Byl to právě on, kdo držel v prvním poločase naděje Orlů na úspěšný výsledek. Už v polovině 18. minuty měl na kontě úctyhodných 16 bodů (!) a postaral se tak přesně o polovinu všech bodů, které Prostějov do té doby nastřílel. Jenže ani Nečasova přesná ruka nezabránila tomu, že hanácký celek odcházel na přestávkovou poradu s jedenáctibodovým mankem.
"Dostali jsme strašně moc laciných košů. My jsme se na každý koš strašně nadřeli a oni pak snadno dávali body z protiútoků, protože jsme se nestíhali vracet nebo jsme si špatně přebírali hráče," popisoval reprezentační křídelník dění na hřišti v úvodních dvaceti minutách.
O tom, že se semifinálová série opět přestěhuje do Prostějova, definitivně rozhodl začátek třetí čtvrtiny. Zatímco děčínskému týmu šňůra 18:4 očividně dodala potřebný klid, hosté působili v těchto fázích zápasu odevzdaným dojmem. Nedařilo se jim vůbec nic a rozdíl ve skóre postupně narostl až k ostudné hranici čtyřiceti bodů.
"Přeneslo se to už z první půlky a nástup do druhého poločasu rozhodl. My jsme začali střílet za tři, ale netrefovali jsme se, Děčín vždycky kontroval košem a jeho náskok se natáhl až na konečný rozdíl," bilancoval Nečas.
Na konci 34. minuty mohl spokojený děčínský kouč Pavel Budínský stáhnout ze hřiště Levella Sanderse, Petera Mulligana i Jakuba Houšku a příležitost dostali náhradníci. Hosté přitom měli ještě dvě minuty před koncem na hřišti kompletní základní sestavu. "Hraje se play-off, tady se nevyplácí vypouštět zápasy, protože v pátek budeme hrát doma a chceme na něco odsud navázat," okomentoval to nejlepší střelec poražených.
Pravdou však zůstává, že Orli nemají moc na co navazovat. Podobný výprask museli v probíhající sezoně skousnout jen jednou - v závěru základní části je deklasovala Mlékárna Kunín 84:52. "Doufám, že se to už nebude opakovat, protože takovým výkonem se nemůžeme prezentovat," prohlásil tehdy krajně nespokojený prostějovský trenér Miroslav Marko.
Jeho přání se nesplnilo. Další blamáž přišla přesně o pět týdnů později, navíc v play-off. Nečas však nabádá k zachování klidu. "Samozřejmě si z toho musíme vzít jenom to dobré a z toho špatného se poučit. Hlavně bude důležité jít do čtvrtého zápasu s čistou hlavou," říká důrazně.
Není žádných pochyb o tom, že bojovníky ze severu Čech suverénní vítězství před čtvrtým duelem jaksepatří nabudí, ale jedna důležitá věc stále hraje ve prospěch Prostějova. Zkušenost. Czudek, Nečas, Stuchlý, ale i zahraniční posily v čele s ruským ostřelovačem Kudelinem mají dostatek zkušeností, aby se nenechali drtivou úterní porážkou rozhodit.
"Zkušenost je jedna věc, ale play-off je loterie. Rozhodně musíme v pátek začít jinak, než v Děčíně," míní Nečas. "To, co si před zápasem řekneme, musíme pak na hřišti plnit. Je celkem jedno, jestli jsme zkušení nebo nezkušení, ale když budeme plnit úkoly, které máme, tak Děčín porazíme!"
Radek Nečas byl v polovině závěrečné desetiminutovky přímým aktérem momentu, který pořádně rozlítil nejen domácí hráče a kouče Budínského, ale především děčínské fanoušky. Na začátku 34. minuty totiž tvrdě zabránil ve skórování Jakubu Houškovi, který po Nečasově zákroku nekontrolovaně spadl na záda a hodnou chvíli mu trvalo, než se s bolestivou grimasou ve tváři zvedl a odešel na střídačku.
Nebyla příčinou onoho zákroku frustrace z nepříznivého vývoje zápasu? "Ne, to určitě ne," řekl Nečas k faulu, který rozhodčí ohodnotili jako nesportovní chybu.
"Když nám ale třikrát za sebou zarazí a face to face to tady na nás řve... Myslím si, že ten zákrok nebyl na to, co on pak předvedl. Všichni samozřejmě vidí, čeho jsou někteří hráči schopni. Je to divadlo pro lidi, ale já jsem připravený ho hrát stejně jako on. Přiznávám se k tomu, že jsem fauloval, ale to, co následovalo, nebylo podle mě adekvátní tomu zákroku, který jsem udělal."
Jakub Houška odehrál stejně jako předtím v Prostějově velice dobré utkání. Během necelých devatenácti minut nastřílel 13 bodů, k nimž přidal 5 doskočených míčů. Jak viděl inkriminovaný okamžik z 34. minuty on? "Šel jsem s míčem nahoru, ale po tom zákroku jsem se ve vzduchu trošku otočil a spadnul jsem na záda. Mám je trochu nateklá, ale snad to bude dobré."
Na několik minut si jej vzal do své péče děčínský fyzioterapeut, avšak bezprostředně po skončení zápasu už Houška zářil jako sluníčko. Záda jej sice pořád bolela, ale radost z přesvědčivého vítězství měla jednoznačně navrch.
Možná i díky tomu bral předchozí střet s Nečasem s nadhledem. "Je asi těžké udržet nervy na uzdě, když člověk prohrává o 35 bodů. Beru to ale jako součást hry, mě je to jedno. Radka znám a nějak moc to už neřeším. Myslím, že lidi mu to dali sežrat dost," pousmál se v narážce na reakci děčínských fanoušků, kteří pak při každém Nečasově kontaktu s míčem hlasitě pískali.
K potlesku je naopak třikrát donutil slovenský pivot Miroslav Futo. Ten se vrátil na hřiště po téměř devítitýdenní přestávce zaviněné zlomeninou záprstní kůstky a byť jeho levou ruku zdobila dlaha, oslavil svůj comeback hned třemi přesnými zásahy z perimetru!
Jeho role přitom byla jiná. "Šel jsem hlavně do obrany, abych klukům trošku ulehčil. Trenér chtěl, aby si mezi čtvrtinami déle vydechli," vysvětloval Futo.
Poprvé jej trenér Budínský vyslal na hřiště 37 vteřin před koncem prvního poločasu místo Miroslava Soukupa. Záměr byl jasný: míč měl v držení Prostějov a děčínský stratég nechtěl riskovat, že si Soukup v obraně vykoleduje svou třetí osobní chybu.
Prakticky totožná situace nastala na konci třetí části hry, kdy Futo nahradil prozměnu Jakuba Houšku. Tentokrát se navíc prosadil i na útočné polovině hřiště - nekoncentrovaná obrana soupeře jej nechala v rohu zcela osamoceného a Futo, jehož velkou zbraní je právě střelba z dálky, zacílil naprosto přesně.
Svůj poslední vstup v závěrečných čtyřech minutách pak okořenil dalšími dvěma trojkami, přičemž ta poslední znamenala dosažení stobodové hranice.
"Cítím se výborně, ale za to můžu poděkovat hlavně klukům, protože mě vždycky našli úplné volného a z takových pozic, jaké jsem měl, bych se měl trefovat," vykládal nejvyšší muž děčínské sestavy. Jak se mu střílelo jednou rukou? "Perfektně. Já jsem si to za ty dva měsíce docela natrénoval, takže to jde výborně," rozesmál se šťastný střelec.
Vysokou výhru ale nehodlal nijak přeceňovat. "Je to play-off, kde se počítá jenom vítězství, rozdíl ve skóre nehraje žádnou roli. Kdyby to skončilo o bod, tak by to pro nás bylo stejně cenné vítězství. Uvidíme, co bude v pátek, ale jedno je jisté: pátek je pro nás momentálně tím nejdůležitějším dnem," obrátil své myšlenky ke čtvrtému duelu v Prostějově.
