„Dospěli jsme společně s rodinou k nejtěžšímu rozhodnutí v životě. V této chvíli si beru roční oddechový čas. Pro Fenerbahce to bude nový začátek, ne konec,“ snaží se v prohlášení Obradovič uklidnit fanoušky. V dopise poděkoval jim i všem členům klubu.
Jenže tohle je rána pro příznivce. Další z mnoha.
Hlavní tahoun předchozí sezony, český pivotman Jan Veselý, se ještě na podzim zotavoval po vleklém zranění, jež ho připravilo o mistrovství světa. Fenerbahce tehdy šlo od porážky i porážce, až ve druhé polovině ročníku, s Veselého návratem, vystoupalo na pozici pro play off. (Sezona však byla zrušena.)
Nenávist v Bělehradu mě zaskočila. Jan Veselý se ale ohlíží i za tureckou etapou kariéry |
Ještě před koronavirovou pandemií měl klub potíže plnit finanční závazky svým hráčům. Prezident tureckého sportovního kolosu Ali Koc se zavázal, že bude v Eurolize bojovat o špici a tomu bude odpovídat i rozpočet - dokud v klubu zůstane Obradovič...
A úspěšnou sestavu by si ráda rozebrala konkurence. Gigiho Datomeho by chtěla Olimpia Milán, Nanda De Cola touží získat Virtus Boloňa, Derricka Williamse loví ruský klub z Chimek a kolem Kostase Slukase se točilo hned několik zájemců včetně Realu Madrid a Olympiakosu Pireus.
Veselý má s Fenerbahce smlouvu až do roku 2022, ale dá se předpokládat, že také o něj budou zájemci. Už proto, že do Turecka zamířil právě za Oradovičem a pod jiným trenérem tu nehrál.
Úspěšný srbský kouč v Eurolize dovedl k triumfům postupně Partizan Bělehrad (1992), Joventut Badalona (1994), Real Madrid (1995), Panathinaikos Atény (2000, 2002, 2007, 2009 a 2011) a Fenerbahce.
Během angažmá v Turecku dovedl mužstvo i s Veselým, který se k týmu připojil rok po Obradovičovi, pětkrát v řadě do Final Four, třikrát za sebou až do finále a historický titul s ním oslavil v roce 2017.
„Tohle smutné rozhodnutí akceptujeme. Željko Obradovič se od svého příchodu v roce 2013 zapsal zlatým písmem do historie klubu a stal se jeho legendou,“ konstatoval turecký klub.
 |
V trenérské kariéře vybojoval Obradovič 16 ligových prvenství a s Fenerbahce to dokázal v letech 2014, 2016, 2017 a 2018. K tomu přidal v Turecku i tři pohárové trofeje z celkových jedenácti.
Na reprezentační úrovni dovedl bývalou Jugoslávii ke stříbru na olympijských hrách v Atlantě 1996 a k titulům mistrů světa (1998) a Evropy (1997). Olympijské stříbro i světový titul předtím získal i jako hráč.
