Od těchto hráček se snad ani nedalo čekat, že zahrají zle. „Každá přinesená zkušenost je pro tým dobrá, i když moje role se oproti Ružomberku o hodně změnila. Tehdy jsem byla nováček, zato do Brna jsem přišla už jako posila a družstvo na mne spoléhalo. O to je letošní úspěch možná cennější,“ shrnula své dojmy Žirková.
Jako tahoun si udržela průměr přes 15 bodů na zápas, přestože v týdnu před třetím utkáním trénovala jenom lehce jeden den. Jinak ležela v posteli. „Jsem šťastná, že jsem pomohla,“ dodala skoro stydlivě.
Godályová zažila velké chvíle v prvním zápase. Vstala nerozehřátá z lavičky a pomohla neomylnou střelbou zlomit utkání, když za 15 minut minula koš jen jednou a dala 13 bodů. „Byla jsem ráda, že mi trenér dal šanci. Tyto zápasy jsou pořád psychicky náročné, ale pomohlo mi, že už jsem podobných odehrála víc. Postup do Final four je vždy krásným završením sezony a v současnosti, kdy se těžkých a vyrovnaných zápasů hraje víc než dřív, je to hodně velký úspěch,“ vyprávěla.
Mezi jásajícími spoluhráčkami stála navenek klidná, s rukama v kapsách, s věcným výrazem i tónem hlasu. „Ale já jsem moc ráda, opravdu,“ vyhrkla pro jistotu a obličej jí ihned rozzářil úsměv.
Godályová byla kdysi první hráčkou, která z Ružomberku zamířila do Brna, bylo to krátce po triumfu slovenských mistryň v Evropské lize v roce 2000. Po ní ji následovaly ještě Slávka Frniaková a Jelena Marenčíková, ale v Žabovřeskách se na vytoužený vrchol ještě dosáhnout nepodařilo.
Letos, posílené o další bývalou ružomberskou šampionku Žirkovou, mají brněnské hráčky znovu šanci. „Ambice jsou velké...“ tvrdí Žirková.
