Už dříve býval profesionálem, v kolonce předchozích působišť má zapsané i Ústí, Sadskou, Vyšehrad či Nymburk, s nímž získal tři tituly. "Ale byl jsem mladý a svou příležitost nevyužil, obešel jsem spoustu klubů. Teď jsem dostal druhou šanci. A jsem za ni rád," děkuje chomutovské číslo 55.
Aby ne, když tři roky dělal fyzicky náročnou práci. "Jako zedník jsem zateploval baráky polystyrenem. Od sedmi do půl čtvrté, pak jsem z Ústí dojížděl na tréninky do Chomutova," vzpomíná na krušné chvíle.
Práci mu sehnali manažeři ústeckého klubu po konci angažmá v krajském městě. "Byl jsem pracovitý, snaživý. Spolupracovníci nejdřív říkali, že nic neumím, ale naučil jsem se to."
Teď si polepšil, byť ne finančně. "Peníze? Mám to nastejno, jako když jsem hrál a pracoval. Ale přestěhoval jsem se a výhodou také je, že se věnuji jen basketbalu. Můžu dvakrát denně trénovat, mám i volný čas. Vyplňuji ho vedením děvčat U15," vykresluje.
"Jsem spokojený, dostávám od trenéra Eisnera hodně prostoru a on mi věří. Teď ještě abych odváděl výkony, které ode mě očekává." Střelecky se nejvíc rozparádil proti Kolínu: 23 bodů. "Zatím nejlepší zápas kariéry, osobák," potěšilo vyhlášeného ostrostřelce z dálky. "Je to moje přednost, ale každý to ví a každý si dává pozor."
I díky Hanzlíkovi si Chomutov vede slušně. "Ambice? Záchrana a hrát rychlý basket, který se bude lidem líbit. Máme slabší obranu, jsme spíš útočný tým. Lidem se to asi líbí. Chodí jich čím dál víc a vytvářejí výbornou kulisu. V jiných halách jsou diváci takoví mrtví."
