Dokonalou sezonu Východočechům "zkazila" nejprestižnější kategorie. I v ní ale byli blízko. "Mohlo to být o stupínek výš. Bude už vždycky hlodat červíček zklamání," přiznával i trenér Oldřich Zdobinský po skončení finálového turnaje v Praze.
O titul sice hraje nejlepší čtyřka systémem každý s každým, už v polovině šestizápasového maratonu ale bylo jasné, že ten čtvrtý rozhodne. USK coby obhájce v něm hostil Pardubice.
"Nějakých 35 minut jsme byli lepším týmem a vedli. Podávali jsme super výkon a byli velice blízko zlatu," mrzelo kouče Zdobinského. Jeho tým totiž v koncovce podlehl tlaku zkušenějších Pražanů. zápas skončil 72:77.
"Jim vyšla koncovka, několikrát se to přelévalo a v samotném závěru to bylo na jejich straně. Oni jsou zatím malinko silovější, to se projevuje. My hrajeme s několika šestnáctiletými. USK má odehráno víc, to jim samozřejmě pomáhá," soudil trenér poražených.
Jiří Šoula, představitel těch "šestnáctiletých", mluví méně diplomaticky. "Čím jsme si to prohráli? Vlastníma chybama. Nebránili jsme, neběhali. Nedávali jednoduché koše. Prostě nic. Letos jsme hráli třikrát a třikrát nás porazili úplně stejně," štve ho.
"Já chtěl zlato, na to jsme jeli. To stříbro je spíš takový na spravení pocitu," říká sebevědomé rozehrávačské mládí. Přitom právě k této barvě kovu se musel sám zasloužit. Poslední den turnaje dal 32 bodů a ve čtvrté čtvrtině vedl tým za zvratem proti Sokolu Vyšehrad. Závěrečné skóre 84:60 vůbec nevypovídá průběhu.
"Myslím, že v nás byl spíš psychický blok. Trvalo nám získat pocit, že se taky hraje o něco důležitýho. Podstatný bylo, že jsme to prolomili," oddechl si Šoula. Jeho kouč Zdobinský dodal: "V závěru se projevila síla obou týmů, ta byla na naší straně. Myslím, že jsme zachovali chladnou hlavu, hráli trpělivě."
I druhé místo nakonec vyhodnotili v Pardubicích jako důvod k oslavě. "Nic ještě naplánováno není, ale myslím, že to bude velký. Určitě větší, než když se slavilo třetí vítězství v šestnáctkách. Tam už to byl trochu stereotyp. Ale v osmnáctkách jsme loni ani nebyli mezi čtyřkou," připomíná teprve patnáctiletý Šoula.
Ještě víc se ale raduje onen "jeden hráč" z úvodu textu. Martin Kříž byl letos tahounem USK Praha, když před rokem opustil východ Čech. Poražení ho ale ani slůvkem nezmíní. Stejně tak by mohli vinit třeba Samuela Faifra, svého vrstevníka, který přes Pardubice odešel do Španělska.
Minulost je minulost. Pardubická výzva leží v budoucnosti. "Jaká je motivace to USK za rok vrátit? Ta největší! Týmy budou zhruba stejný, ale my budeme lepší. Musíme makat a makat," burcuje mladičký Jiří Šoula.
A Oldřich Zdobinský má pro své svěřence dobrou zprávu. I oni se mohou těšit na to, co zatím činí USK lepším: basketbalové výjezdy za hranice. "My jsme už letos prolomili ledy. Jeden turnaj jsme absolvovali. Podařilo se získat nějaké finance, takže příští rok bychom měli Španělsko absolvovat znovu," slibuje kouč.
