Rozhodla jste se pro slovenský Ružomberok, proč právě pro něj?
Kvůli jazyku jsem nechtěla někam, kde bych měla problémy s komunikací, přestože bych podobné angažmá ráda zkusila. Potřebuji však na řeči rok pracovat, z tohoto pohledu je Ružomberok výhodný.
Ružomberok dlouhá léta slovenskému basketbalu vládl, ale v minulých dvou sezonách titul nezískal. Jaké ambice bude mít letos?
Chtějí zase hrát o titul a uspět v Poháru FIBA, kam se druhým místem v lize probojovali. Víc zatím nevím.
Důležité určitě bude, s jakým kádrem. Máte informace o tom, s kým se v týmu potkáte?
Především s českým trenérem Marianem Svobodou, který tam před nedávnem nastoupil. Nikdy mě sice netrénoval, ale vím, že mě čeká pěkná dřina. O kádru představy ještě nemám, protože ho nemají uzavřený. Ale snad by tam měly hrát také Američanky.
V Trutnově jste hrála tři roky, byla šance na to, abyste tam prodloužila smlouvu?
Samozřejmě jsme o tom jednali, už v průběhu sezony. Nakonec jsme se dohodli na tom, že odejdu a můj manažer mi začal shánět nový klub.
Tři roky je poměrně dlouhá doba, na co budete z působení v Trutnově nejvíce vzpomínat?
Největším zážitkem určitě bylo loňské semifinálové vítězství nad USK Praha a díky tomu postup do finále ligy. V týmu byla skvělá atmosféra, myslím si, že se dařilo i mně osobně.
V Trutnově jste ani jeden rok nezůstala bez medaile, splnilo tedy toto angažmá vaše představy?
Potkala jsem tam výborný kolektiv, dostávala jsem dost příležitostí, takže ano. Jen na konci této sezony, kdy jsem už věděla, že končím a půjdu pryč, jsem hrála méně.
Ani to vám však nevzalo místo v reprezentaci, jste ve výběru pro nadcházející mistrovství Evropy. Jak vidíte své šance na šampionát se nominovat?
Zatím jsem všechno absolvovala, ale je to spíš otázka pro trenéra Bobrovského. Je nás v týmu dvanáct, ale může se to změnit.
Kdy v Ružomberku nastoupíte?
To bude záležet právě na tom, zda pojedu na Evropu. Pokud ano, tak až v září, pokud ne, tak tam začnu trénovat 8. srpna.
