Co se stalo s brněnským ligovým klubem, ví každý - přestal existovat. Ale co dnes dělá Miroslav Pospíšil? Asi nepřekvapí, že zůstal u basketbalu. "Dáváme dohromady jihomoravskou mládež, časem chceme z našeho projektu udělat Středisko vrcholového sportu, jak to bylo dříve. Teď se nám díky podpoře města povedlo dosáhnout toho, aby hala na Moravské Slavii sloužila brněnskému mládežnickému basketbalu, kde máme asi 500 děcek," sděluje třiašedesátiletý Pospíšil.
Takže se snažíte alespoň na mládežnické úrovni znovu oživit brněnský basketbal?
Ano, s Jakubem Koudelkovým (bývalý předseda klubu A Plus Brno - pozn. aut.) to dáváme dohromady a doufáme, že se nám to povede. Na sezonu, aby ta mládež vůbec mohla existovat, musíme sehnat pět šest milionů korun, bez toho to vůbec nejde. Máme pět tělocvičen a kromě toho halu Moravské Slavie. Nájmy na školách, to je všechno 350 až 500 korun za hodinu, takže to hodně leze do peněz a není to žádná levná záležitost.
Jak obtížná je výchova talentů?
Je to velice náročné, jak finančně, tak co se týče trenérů. V naší republice je jich dost málo kvalitních a děcka už jsou dnes trošku zhýčkaná. Není to, co bývalo dříve.
Jaké hrají vaše týmy soutěže?
Máme obsazené všechny nejvyšší soutěže mládeže.
Co všechno jste při budování mládežnického centra musel překonávat?
Není to lehké, ono v Brně není nic lehké, což vidíte ve všech druzích sportu. Brno vždycky mělo špičkový fotbal, špičkový hokej, špičkový volejbal a basketbal. K tomu jednou zase musí dojít a teď se mi líbí, že do čela města i kraje přišli lidé, kteří ke sportu mají trošku vztah. Se sportem se musí začít už odmalička, není možné, aby děti kouřily marijánku a popíjely. Město jim musí věnovat takovou podporu, aby děcka měla kde sportovat.
Co dnes dělají |
Vy jste se nikdy nebál říct svůj názor na cokoliv včetně poměrů v brněnské politice. Změnila se v ní situace ohledně přístupu ke sportu?
Dívejte, já nemám co ztratit a dnes už jsem v důchodovém věku a po operaci kyčle. Určitým lidem věřím a dnes věřím současnému vedení města a kraje, že je schopno tuto situaci v Brně vyřešit a že sport půjde navrch. Proto jsem šel do té mládeže, jinak bych to dnes asi nedělal. Měl jsem i nabídky z ligových mančaftů dělat trenéra, ale odmítl jsem jít v mém věku z Brna. Ještě bych chtěl jednou dokázat, že se stále dají někteří hráči vychovat.
Stále se vám nelíbí výchova basketbalových talentů v Česku?
Celkově je práce s mládeží v republice na hrozně nízké úrovni. Protože přijdete na utkání žáků a místo toho, aby se hrály osobní presinky, tak se hrají zónové obrany a honí se to za výsledky. Podívejte se, kolik je v nejvyšší soutěži českých hráčů úplné minimum. Nedávno jsem viděl zápas Pardubice - Prostějov, byli tam dva cizí trenéři a na hřišti v jednou chvíli samí cizinci. To je myslím špatná vizitka českého basketbalu.
Vy stále trénujete?
Občas chodím. Problém je totiž to, že trenéři, kteří za dvanáct let nikoho nevychovali, si myslí, že jsou geniální a nenechají si říct. Tady se dělají drilová cvičení, která ale hráče neučí basketbalově myslet. My ty hráče musíme vést úplně jiným směrem. Ale to je i otázka pro vedení svazu, se kterým to konzultuji. Aby se to dostalo na určitou úroveň, tak sem bohužel musí přijít i jiní trenéři.
Je v Brně na obzoru nějaký nový silný klub dospělých?
Spolupracujeme s muži TJ Žabovřesky, uvidíme, jak to bude pokračovat. V současné době v Brně není ani druhá nejvyšší soutěž. My to chceme dát časem dohromady a vychovat nějaké borce, protože za posledních dvanáct let se tady nevychoval ani jeden ligový hráč.
Kdy by se podle vás mohla do Brna vrátit nejvyšší mužská soutěž? To je otázka financí a otázka skupiny lidí, která do toho bude chtít jít. Ale to vedení, co zde bylo naposled, to byl jeden větší nicmachr jak druhý a to nepřipadá v úvahu. Oni si mysleli, že peníze půjdou samy a oni si budou brát výplaty. Ale to není zaopatřovací ústav a musí se kolem toho kmitat. Já jsem to tahal prakticky osmadvacet let, tak vím, co to je.
