Spát chodí dlouho po půlnoci. Telefony má rovnou tři, telefonáty raději ani nepočítá. "Občas je toho moc, člověk se moc nevyspí," přiznává Landergott. "Ale není to nic, co bych nečekala," dodává smířeně.
Nad adrenalinovostí sportu jménem vedoucí české basketbalové reprezentace ale mávne rukou. "Když jsem projížděla na koních Patagonií nebo obeplula kus zeměkoule, tak to bylo něco, o čem stojí za to psát. Tohle může dělat skoro každý," naznačí, že mediální pozornosti vlastně nerozumí.
Co se za "bafuňářskou" funkcí skrývá? "Když byl šampionát ještě daleko, spadly na mě přípravné práce. Sháněla jsem vybavení. Teď mám na starosti komunikaci s holkama. Řešíme dopravu, problémy s hotelem. Musím být týmu po ruce," popisuje Petra Landergott své úkoly.
Její úlohou je zkrátka vypomáhat. Se vším, kdykoli, jakkoli. Během přípravy se ale role paradoxně otočily. Může za to Petřino pozvolna rostoucí bříško. Přírůstek do rodiny je očekáván v lednu.
"Vyšší zájem od týmu samozřejmě pozoruju. Je mi to sympatický, že o mě jeví zájem i starost. A chlapi z realizačního týmu jsou taky vstřícní, učinění gentlemani," komentuje Landergott vliv svého požehnaného stavu na tým.
Co na stresové situace u palubovky i mimo říká třiatřicetileté prvorodičce její lékař? "Nijak zvlášť jsem to nekonzultovala. První tři měsíce byly hodně náročné. Snažila jsem si klid dopřávat, jak jen to šlo."
I zápasy prý prožívá s mírou. "To ovlivní každýho. Jsou zápasy klidnější a pak ty nervydrásající. Já neříkám, že se to na mě nepodepíše."
Mít dvanáct velkých "dětí" je podle Petry Landergott snazší nežli jedno novorozené. Nespíš. "Z práce přece jen odejít můžete, ale miminko je úvazek na sto procent. Představit si to zatím neumím, ale je mi jasné, že začátky jsou vyčerpávající. Uvidíme, co mi drobeček dopřeje," zamýšlí se.
A s jedinou maminkou v týmu, Michaelou Ferančíkovou, prý svou budoucí roli moc nekonzultuje. "Její Matýsek byl s námi po část přípravy. To bylo pro tým příjemné zpestření. Ale já jsem vlastně za šampionát moc nekoukala. Přípravu odkládám na další měsíce. Mám knížku o těhotenství, ale jsem teprve ve čtvrtém týdnu. Teda v knize, v reálu v nějakém 26. týdnu."
Z basketbalové mámy se tou skutečnou stane až za dlouho. "Že bych snad z českých zápasů porodila? Tak to nehrozí, nebojte," směje se otázce.
